Ve světě, ale ne ze světa

Členové císařovy domácnosti, kteří přijali pravdu, zůstali po svém obrá­cení v císařově domě. Ačkoli prostředí, v němž žili, jim přestalo vyhovovat, neviděli důvod, proč by měli utíkat před svými povinnostmi. Tam poznali pravdu a tam také zůstali, aby svým proměněným životem a povahou svědčili o přetvářející moci nové víry.PNL 269.1

Víš o někom, kdo je v pokušení přestat svědčit o Kristu a svalovat vinu na okolnosti? Řekni mu, ať se zamyslí nad situací učedníků v císařově domě — nad zvrhlostí císaře a mravním úpadkem celého dvora. Jen stěží si dokážeme představit prostředí, které by bylo pro duchovní život méně příznivé a které by vyžadovalo větší oběti a přemáhání, než prostředí, v němž se nacházeli tito obrácení křesťané. Přesto zůstali navzdory nesnázím a nebezpečí věrní. Křesťan může poukazovat na zdánlivě nepřekonatelné překážky a vymlouvat se, že nemůže poslouchat pravdu tak, jak ji představuje Ježíš. Důvody, které uvádí, však nikdy nemohou být dostatečně závažné. Kdyby byly, dokazovalo by to, že Bůh je nespravedlivý, protože svým dětem nabízí spasení za podmínek, kterým nemohou vyhovět.PNL 269.2

Člověk, který je pevně odhodlaný sloužit Bohu, si také najde příležitost, aby o něm mohl svědčit. Jestliže se rozhodl hledat především Boží království a spravedlnost, žádné potíže pro něj nebudou překážkou. V moci, kterou získá na modlitbách a při studiu Božího slova, bude usilovat o ctnosti a zřekne se neřestí. “S pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle” (Židům 12,2) a který sám musel snášet odmlouvání hříšníků, bude věřící ochoten čelit pohrdání a posměchu. A Bůh, jehož slovo je pravda, slibuje dostatečnou pomoc a milost pro každou životní situaci. Svou pevnou paží objímá každého, kdo se k němu utíká o pomoc. V něm nacházíme bezpečný úkryt, takže můžeme říct: “Přichází den strachu, já však doufám v tebe.” Žalm 56,4. Bůh splní svá zaslíbení všem, kdo v něj vkládají svou důvěru.PNL 269.3

Na svém vlastním příkladě Spasitel ukázal, že jeho následovníci mohou žít ve světě, a přece nebýt ze světa. Ježíš nepřišel, aby se účastnil pochybných zábav, aby se nechal ovládnout zvyky tohoto světa a řídil se jeho způsoby, ale aby plnil vůli svého Otce a hledal a zachraňoval ztracené. Bude-li mít křesťan na zřeteli tento cíl, může si zachovat svou čistotu v jakémkoli prostředí. Pak nebude záležet na tom, jak důležité je jeho postavení, ani na tom, zda pochází ze skromných nebo bohatých poměrů; moc jeho pravé zbožnosti se projeví tím, že bude věrně plnit své povinnosti.PNL 269.4

Křesťanský charakter se nerozvíjí, je-li člověk chráněn před zkouškami, ale tehdy, když jim musí odolávat. Překážky a odpor vedou Kristova následovníka k větší bdělosti a upřímnějším modlitbám k jeho mocnému Pomocníkovi. Těžké zkoušky, jimiž z Boží milosti procházíme, nás vychovávají k trpělivosti, ostražitosti, odvaze a k hluboké a trvalé víře v Boha. Vítězství křesťanské víry spočívá v tom, že ti, kdo ji mají, trpí, a přece jsou silní; podléhají, a přece tím vítězí; jsou neustále vydáváni na smrt, a přece žijí; nesou kříž, a přece tím získávají korunu slávy.PNL 270.1