4. kapitola — Plán vykoupení

Pád člověka naplnil celé nebe smutkem. Svět, který Bůh stvořil, byl poskvrněn kletbou hříchu, a bytosti, jež jej obývaly, byly odsouzeny k neštěstí a smrti. Zdálo se, že není východiska, pro ty, kteří přestoupili zákon. Andělé ustali v chvalozpěvech. V nebeských dvorech zavládl smutek nad zkázou, kterou způsobil hřích.PP 36.1

Syn Boží, slavný Vládce nebes, byl jat lítostí nad padlým lidstvem. Jeho srdce se pohnulo nekonečnou soustrastí, když před ním vyvstalo utrpení ztraceného světa. Jeho božská láska však pojala plán, jak lidstvo vykoupit. Porušený zákon Boží si žádal život hříšníka. V celém vesmíru byl pouze jediný, kdo se mohl zasadit ve prospěch člověka. Protože božský zákon je právě tak svatý jako Bůh sám, mohl pouze jediný, jenž je rovný s Bohem, dosáhnout odčinění hříchu. Pouze Kristus mohl vysvobodit padlého člověka z prokletí zákona a uvést jej opět v soulad s nebem. Kristus vezme na sebe vinu a hanbu hříchu, jenž je Bohu tak odporný, že odloučí Otce od Syna. Kristus podstoupí největší utrpení, aby zachránil ztracené lidstvo.PP 36.2

Před Otcem zastal se hříšníka, zatímco vojsko nebeské očekávalo výsledek se zájmem, jehož vřelost nelze slovy vyjádřit. Dlouho trvalo toto tajemné jednání - “rada pokoje” (Zacharjáš 6,13) — o padlých synech lidských. Plán spásy byl stanoven před stvořením světa; neboť Kristus je “Beránkem, zabitým od počátku světa” (Zjevení 13,8); nyní však šlo o zápas se samým Králem veškerenstva, aby vydal svého Syna na smrt za hříšné pokolení. Neboť “tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný”. Jan 3,16. Hle, toť tajemství vykoupení! Láska Boha k světu, který ho nemiloval! Kdo může znát hloubku takové lásky, “jež převyšuje všeliký rozum lidský”? Po nekonečné věky bude nesmrtelná mysl usilovat o pochopení tajemství této nevýslovné lásky, bude stát před ní v úžasu a uctívat ji.PP 36.3

Bůh zjevil se v Kristu, “v mír uvodě svět s sebou.” 2. Korintským 5,19. Člověk byl spáchaným hříchem snížen tak, že mu bylo nemožné, aby sám vešel v souladu s Bohem, jehož přirozeností je čistota a dobrotivost. Avšak Kristus, aby vykoupil člověka ze zatracení, mohl propůjčit svou božskou moc a spojit ji s úsilím člověka. Tak kajícnost vůči Bohu a víra v Krista mohla z padlých dítek Adamových učinit opět “syny Boží”. 1. Janův 3,2.PP 36.4

Avšak plán, podle něhož mohlo být dosaženo vykoupení člověka, žádal si nekonečných obětí celého nebe. Andělé neměli důvodů k radosti, když jim Kristus odhalil plán vykoupení, neboť viděli, že pro spásu člověka musí jejich milovaný Velitel podstoupit nevýslovná muka. Se zármutkem a ohromením naslouchali jeho slovům, když jim líčil, kterak musí sestoupit z čistoty a pokoje nebes, vzdát se jejich radosti, slávy a nesmrtelného života, vstoupit ve styk s poníženou zemí a snášet její bolesti, potupu a smrt. Bude stát mezi hříšníkem a odplatou, a přesto jen nemnozí budou jej přijímat za Syna Božího. Opustí své vysoké postavení Vládce nebes, zjeví se na zemi, poníží se na úroveň člověka a na vlastním těle pozná bolesti a pokušení, jemuž je člověk vystaven. Toho všeho bude zapotřebí, aby mohl pomáhat těm, kteří trpí pokušením (viz Židům 2,18). Až skončí jeho učitelské poslání, bude vydán do rukou bezbožníků a podstoupí všechny urážky a mučení, jež na něm lidé spáchají z návodu satanova. Musí podstoupit nejkrutější smrt pověšením mezi nebem a zemí jako hříšný viník. Musí dlouhé hodiny zápasit se smrtí tak strašnou, že andělé nebudou moci tomu přihlížet a skryjí své tváře pře takovou podívanou. Musí trpět úzkostí duše a Otec sám skryje před ním svou tvář a vina za hříchy — váha hříchů celého světa — spočine na něm.PP 37.1

Andělé vrhli se k nohám svého Velitele a nabízeli se, že se sami obětují pro člověka. Avšak život anděla nemohl zaplatit dluh; jedině ten, jenž stvořil člověka, měl moc, aby ho vykoupil. Andělé však měli svou úlohu v plánu vykoupení. Kristus byl učiněn “maličko nižší nežli andělé, aby okusil smrti”. Židům 2,9. Až vezme na sebe lidskou podobu, nebude jeho moc rovna jejich, budou mu pak sloužit, posilňovat ho a mírnit jeho utrpení. Měli být také “služebními duchy, kteříž posíláni bývají k službě pro ty, jenž mají dědičně obdržeti spasení”. Židům 1,14. Budou chránit nadané milostí před mocí zlých andělů a před temnem, jež neustále rozsívá satan.PP 37.2

Až andělé spatří smrtelný zápas a ponížení svého Pána, zaplaví je bolest a rozhořčení a budou chtít vyrvat jej z rukou jeho vrahů; nebudou však smět zakročit, aby zabránili, co se má stát. Je součástí plánu vykoupení, že Kristus vytrpí pohanu a potupu od bezbožníků, a on souhlasil se vším, aby se mohl stát Vykupitelem lidstva.PP 37.3

Kristus ujistil anděly, že svou smrtí vykoupí mnohé a zničí toho, kdo má moc smrti. Získá znovu království, které člověk svým proviněním ztratil, a s ním je získají i vykoupení a budou v něm přebývat na věky. Hřích a hříšníci budou vyhlazeni, aby již nikdy nemohli rušit mír na nebi nebo na zemi. Vyzval anděly, aby souhlasili s plánem, který přijal jeho Otec, a aby se radovali, že jeho smrtí se padlý člověk může opět smířit s Bohem.PP 37.4

Potom naplnila nebe radost, nevýslovná radost. Představa slávy a požehnanosti vykoupeného světa byla tak silná, že převýšila bolest z oběti knížete života. Nebeskými dvory zahlaholily první akordy té písně, která zazní nad pahorky betlémskými: “Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobrá vůli.” Lukáš 2,14. S radostí, jež byla nyní větší než při stvoření světa, “prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní a plésali všichni synové Boží”. Jób 38,7.PP 38.1

Člověku se dostalo prvního sdělení o vykoupení v rozsudku, jenž byl v ráji vynesen nad satanem. Hospodin prohlásil: “Nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.” 1. Mojžíšova 3,15. Tento rozsudek, vynesený v přítomnosti našich prvních rodičů, byl pro ně zaslíbením. Byla v něm předpověděna válka mezi člověkem a satanem a bylo v něm naznačeno, že moc velkého nepřítele bude nakonec zlomena. Adam a Eva stáli před spravedlivým Soudcem jako viníci a očekávali rozsudek, který si přivodili svým proviněním, avšak dříve než se dozvěděli o životě plném strastí a bolestí, který bude napříště jejich údělem, a o tom, že se musí opět v prach obrátit, vyslechli slova, jež jim jistě dala naději. Ačkoli budou muset trpět mocí svého silného nepřítele, mohou vzhlížet ke konečnému vítězství.PP 38.2

Když satan uslyšel, že bylo nastoleno nepřátelství mezi ním a ženou, mezi jeho semenem a semenem jejím, poznal, že jeho úsilí o zkažení lidské povahy bude mařeno, že člověku bude možno nějakým způsobem čelit jeho moci. A když plán na vykoupení člověka byl blíže objasněn, zajásal satan se svými anděly, že bude moci svrhnout Syna Božího z jeho vznešeného postavení, když se mu podařilo způsobit pád člověka. Prohlásil, že jeho plány budou na zemi splněny daleko úspěšněji, a jestliže Kristus vezme na sebe lidskou přirozenost, bude ho moci překonat a tak zmařit spasení padlého lidstva.PP 38.3

Nebeští andělé vyložili našim prarodičům a podrobněji plán, který byl vymyšlen pro jejich spasení. Adam a jeho družka byli ujištěni, že přes svůj velký hřích nebudou opuštěni a vydáni na pospas satanovi. Syn Boží se nabídl, že usmíří jejich provinění svým vlastním životem. Bude jim poskytnuta zkušební lhůta a pokáním a vírou v Krista budou se moci stát opět dítkami Božími.PP 38.4

Oběť požadovaná za jejich přestoupení zjevila Adamovi a Evě svatý ráz zákona Božího. Teprve teď si uvědomili vinu za hřích a jeho neblahé následky. S výčitkami svědomí a v úzkosti žádali, aby trest nepadl na toho, jehož láska byla zdrojem veškeré jejich radosti; nechť padne raději na ně a jejich potomky.PP 39.1

Dostalo se jim poučení, že zákon Boží je základem Boží správy na nebi i na zemi a že ani život anděla nemůže být přijat jako oběť za jejich provinění. Ani jediné ustanovení zákona nemůže být zrušeno nebo změněno jen proto, by vyhovovalo padlému člověku. Syn Boží, který stvořil člověka, může však za něho dosáhnout usmíření. Jako přestoupení Adamovo přineslo s sebou utrpení a smrt, tak oběť Kristova přinese život a nesmrtelnost.PP 39.2

Nejen člověk, ale i země se dopouštěním hříchu dostala pod moc bezbožníka a měla být opět získána skrze plán vykoupení. Při svém stvoření byl Adam učiněn vládcem nad zemí. Tím, že podlehl pokušení, upadl však v moc satanovu. “Od kohož kdo jest přemožen, tomu jest i v službu podroben.” 2. Petrův 2,19. Když se člověk stal zajatcem satanovým, přešla moc, kterou měl, na vítěze. Tak se satan stal “bohem světa tohoto” 2. Korintským 4,4. Zmocnil se vlády nad zemí, jež byla prvotně svěřena Adamovi. Avšak Kristus svou obětí, jíž splatí trest za hřích, nejen vykoupí člověka, ale obnoví i vládu, kterou člověk ztratil. Vše, co ztratil první Adam, obnoví druhý. Prorok praví: “A tak ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první.” Micheáš 4,8. A apoštol Pavel poukazuje na “vykoupení toho, což jim dobyto.” Efezským 1,14. Bůh stvořil zemi, aby byla příbytkem svatých, šťastných bytostí. Bůh “sformoval zemi a učinil ji; utvrdil ji, ne na prázdno stvořil ji, k bydlení sformoval ji.” Izajáš 45,18. Tohoto cíle bude dosaženo, až — obnovena mocí Boží a osvobozena od hříchu a bolesti — stane se země věčným příbytkem vykoupených. “Spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.” Žalm 37,29. “A ničeho zlořečeného již více nebude, ale trůn Boží a Beránkův bude v něm, a služebníci jeho sloužiti jemu budou.” Zjevení 22,3.PP 39.3

Pokud byl nevinen, mohl Adam volně obcovat se svým Stvořitelem; hřích však rozloučil Boha a člověka a toliko Kristovo smíření může překlenout propast a umožnit blahodárné a spásné spojení mezi nebem a zemí. Člověk byl odříznut od přímého přístupu ke svému Stvořiteli. Bůh však s ním bude ve styku prostřednictvím Krista a andělů.PP 39.4

Tak byly Adamovi zjeveny významné události, jež lidstvo prožije od chvíle, kdy byl v ráji vynesen božský rozsudek, po potopu a dále až po první příchod Syna Božího. Bylo mu zjeveno, že ačkoli Kristova oběť bude stačit ke spasení celého světa, zvolí mnozí raději život v hříchu než život v pokání a poslušnosti. Zločinnost vzroste v dalších pokoleních a prokletí hříchu bude doléhat stále více a více na lidstvo, na zvířata a na zemi. Působením hříchu zkrátí se život člověka, sníží se jeho tělesná zdatnost a odolnost, jeho mravní a rozumová síla, až svět se naplní všelikým neštěstím. Ukájením rozkoší a vášní ztratí člověk schopnost vážit si velkých pravd plánu na vykoupení. Kristus však věren poslání, pro něž opustil nebe, bude dále jednat v zájmu lidstva a vyzývat je, aby v něm hledalo svou záštitu pro svou slabost a své nedostatky. On zaopatřil potřeby pro všechny, kdož k němu ve víře přijdou. A budou vždycky tací, kteří si zachovají víru v Boha a kteří zůstanou neposkvrněni v době rostoucí bezbožnosti.PP 39.5

Oběti na usmířenou ustanovil Bůh, aby člověku byly stálou připomínkou a kajícným doznáním jeho hříchu a vyznáním jeho víry v zaslíbeného Vykupitele. Měly vštípit lidstvu svatou pravdu, že právě hřích je příčinou smrti. První oběť byla pro Adama nejbolestnějším obřadem. Vlastní rukou musel vzít život, který může dát jen Bůh. Poprvé tak uzřel smrt a poznal, že kdyby byl býval poslušen Boha, nemuseli by umírat lidé ani zvířata. Když usmrtil nevinné obětní zvíře, zachvěl se pomyšlením, že pro jeho hřích musí být prolita krev neposkvrněného Beránka Božího. Tento výjev mu přinesl hlubší a živější pocit velikosti jeho provinění, jež může usmířit pouze smrt drahého Syna Božího. A užasl nad nekonečnou dobrotivostí, jež dá takové výkupné, aby zachránila viníka. Hvězda naděje zasvitla temnou a strašnou budoucností a zmírnila její úplnou beznaději.PP 40.1

Plán vykoupení však měl ještě širší a hlubší účel než jen spásu člověka. Nejen pro ni sestoupil Kristus na zemi, nejen proto, aby obyvatelé tohoto malého světa ctili zákon Boží tak, jak jej třeba ctít, ale i proto, aby před celým vesmírem obhájil povahu Boží. Takový výsledek své velké oběti — její vliv na rozumné bytosti jiných světů právě tak jako na člověka — očekával Spasitel, když právě před svým ukřižováním pravil: “Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.PP 40.2

A já, budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.” Jan 12,31.32. Smrt Kristova pro spásu člověka nejen zpřístupní nebe lidem, ale před celým vesmírem ospravedlní postup Boha a jeho syna proti vzpouře satanově. Upevní věčnou platnost zákona Božího a odhalí povahu a následky hříchu.PP 40.3

Od počátku se velký zápas týkal zákona Božího. Satan se pokoušel dokázat, že Bůh je nespravedlivý, že jeho zákon je mylný a že dobro vesmíru si žádá jeho změny. Útoče proti zákonu, usiloval o svržení autority jeho tvůrce. V zápase se mělo ukázat, jsou-li božská ustanovení chybná a je-li třeba je měnit, anebo jsou-li dokonalá a nezměnitelná.PP 40.4

Když byl satan svržen z nebes, rozhodl se, že učiní zemi svým královstvím. Když svedl a přemohl Adama a Evu, domníval se, že získal tento svět, “protože,” jak řekl, “zvolili mne za svého vladaře”. Tvrdil, že je nemožné hříšníkovi odpustit a že proto je padlé lidstvo po právu poddáno jemu a s ním i svět. Avšak Bůh vydal svého drahého Syna — sobě rovného -, aby přejal trest za provinění, a tak poskytl cestu, po níž budou moci znovu získat jeho milost a navrátit se opět do svého rajského domova. Kristus se podjal úkolu vykoupit lidstvo a zachránit svět z drápů satanových. Velký zápas, započatý v nebi, se měl rozhodnout na zemi samé, na místě, na něž si satan činil nárok.PP 41.1

Celý vesmír stanul v úžasu, že Kristus se sám pokoří, aby spasil padlé lidstvo, že ten, jenž putuje od hvězdy k hvězdě, od světa k světu, na vše dozírající, svou prozřetelností uspokojující všechny potřeby všech stvořených bytostí, se uvolí opustit svou slávu a vzít na sebe lidskou přirozenost. Nevinné bytosti druhých světů chtěly pochopit toto tajemství. Když Kristus přišel na náš svět v podobě lidské, všichni sledovali s nejvřelejší účastí, krok za krokem, krvavou cestu od jesliček až po kalvárii, po níž kráčel. Nebe zaznamenalo urážky a výsměch, jichž se mu dostalo, a vědělo, že to bylo ze satanova popudu. Zaznamenávalo, jak postupuje rušivá činnost protivníků, jak satan zaplavuje lidstvo novou tmou, bolestí a útrapami, a jak tomu Kristus čelí. Sledovalo zápas mezi světlem a tmou, když nabýval na síle. A když Kristus ve svém posledním smrtelném zápase na kříži zvolal “Dokonáno jest” (Jan 19,30), zazněl vítězný jásot všemi světy a samým nebem. Velký zápas, který probíhal tak dlouho na tomto světě, byl nyní rozhodnut a Kristus byl vítězem. Jeho smrt byla odpovědí na otázku, chová-li Otec a Syn tolik lásky k lidem, že projeví takové sebezapření a přinesou takovou oběť. Satan projevil svůj pravý charakter lháře a vraha. Ukázalo se, že právě téhož ducha, jímž ovládal lidské pokolení, byl by projevil v případě, kdyby mu bylo bývalo dovoleno vládnout bytostem nebeským. Celý vesmír se jednomyslně spojil, aby velebil správu Boží.PP 41.2

Kdyby se byl mohl zákon změnit, byl by člověk mohl být spasen bez oběti Kristovy. Avšak to, že bylo nutné, aby Kristus obětoval svůj život za hříšné lidstvo, dokazuje, že zákon Boží neuvolňuje hříšníka ze svých nároků na něho, že odplatou za hřích je smrt. Když Kristus zemřel, byla zajištěna záhuba satanova. Kdyby však byl býval zákon zrušen, jak mnozí požadují, pak Kristus, drahý Syn Boží, byl by protrpěl na kříži smrtelný zápas jen proto, aby se satanovi dostalo, čeho žádal; pak by byl kníže zla triumfoval a jeho obvinění božské správy by bylo bývalo ospravedlněno. Sám fakt, že Kristus nesl trest za provinění člověka, je pádným důkazem pro všechny inteligentní tvory, že zákon je neměnný, že Bůh je spravedlivý, milosrdný a obětavý a že v působení jeho vlády se spojuje věčná spravedlnost a milování.PP 41.3