5. kapitola — Zkoušení Kaina a Ábela

Kain a Ábel, synové Adamovi, měli velmi rozdílné povahy. Ábel byl prodchnut oddaností k Bohu; viděl spravedlnost a milosrdenství v Božím jednání s hříšným lidstvem a vděčně přijal naději na vykoupení. Kain však choval pocity vzpoury a reptal proti Bohu, protože proklel zemi a lidstvo za Adamův hřích. Připustil, aby jeho mysl se ubírala touž cestou, která vedla k pádu satana, oddával se touze po povýšení a pochyboval o spravedlnosti a moci Boží.PP 43.1

Oba bratři byli podrobeni zkoušce, právě tak jako Adam byl podroben zkoušce před nimi, aby se ukázalo, věří-li slovu Božímu a jsou-li ho poslušni. Byli obeznámeni s opatřením učiněným pro spásu člověka a pochopili symbol oběti, kterou Bůh nařídil. Věděli, že těmito oběťmi mají vyjádřit svou víru ve Spasitele, jenž je v obětech symbolizován, a zároveň tím uznat, že odpuštění záleží výhradně na něm; a věděli také, že tím vyjadřují souhlas s božským plánem na své vykoupení a prokazují tak svou poslušnost vůli Boží. Bez prolití krve nemůže být hřích odpuštěn; proto měli projevit svou víru v krev Kristovu jako v zaslíbené usmíření obětováním prvorozeného ze stáda. Vedle toho měly být Hospodinu předloženy první plody země jako děkovná oběť.PP 43.2

Bratři postavili své oltáře a každý z nich přinesl obětinu. Ábel předložil oběť ze stáda v souladu s nařízením Hospodinovým. “I vzhlédl Hospodin na Ábele a na oběť jeho.” 1. Mojžíšova 4,4. Z nebe vyšlehl oheň a strávil oběť. Kain však, nedbaje přísného a výslovného přikázání Hospodinova, předložil k oběti jen plody. Nebe nevydalo znamení, že oběť přijímá. Ábel prosil svého bratra, aby přistoupil k Bohu předepsaným způsobem; jeho prosby však jen ještě více zatvrdily Kaina, aby jednal podle své vlastní vůle. Jako starší cítil se povznesen nad napomenutím a opovrhl radou svého bratra.PP 43.3

Kain předstoupil před Hospodina s reptáním a ve svém srdci nevěřil v zaslíbenou oběť a v nutnost obětování. Jeho dar nebyl vyjádřením lítosti nad spáchaným hříchem. Cítil, jako dnes cítí mnozí, že by bylo přiznáním slabosti, kdyby se podřídil přesnému plánu danému Bohem a kdyby svěřil svou spásu toliko usmíření přislíbeného Spasitele. Rozhodl se spoléhat na vlastní síly a dosáhnout spásy vlastními zásluhami. Nepřinese beránka a nesmísí jeho krev se svou obětinou, nýbrž předloží své plody, výsledky své práce. Předložil svou obětinu jako projev přízně prokázané Bohu a očekával, že si jí získá souhlas Boží. Kain uposlechl v tom, že vystavěl oltář a přinesl oběť; jeho poslušnost nebyla však úplná. Podstatná část, uznání potřeby Vykupitele, nebyla splněna.PP 43.4

Oba bratři byli si rovni rodem a stejná byla i jejich náboženská výchova. Oba byli hříšníky a oba uznávali, že mají ctít a velebil Boha. Navenek byla jejich zbožnost stejná až po určitou mez; za ni však byl mezi nimi velký rozdíl.PP 44.1

“Věrou lepší oběť Bohu obětoval Ábel nežli Kain.” Židům 11,4. Ábel pochopil velké zásady vykoupení. Viděl v sobě hříšníka a poznal, že mezi jeho duší a obcováním s Bohem stojí hřích a odplata za něj — smrt. Přinesl zabité zvíře, obětovaný život, čímž uznal požadavek zákona, který byl přestoupen. Prolitou krví vzhlížel k budoucí oběti, ke Kristu umírajícímu na kříži na Kalvárii; a důvěřuje ve smíření, které tím nastane, obdržel svědectví, že činí správně a že jeho oběť je přijímána.PP 44.2

Kain měl tutéž příležitost poznat a přijmout tyto pravdy, jako měl Ábel. Nebyl obětí jakéhosi svévolného záměru, podle něhož by byl jeden bratr vybrán, aby se zalíbil Bohu, a druhý, aby byl zavržen. Ábel zvolil víru a poslušnost, Kain nevěru a vzpouru. V tom spočíval celý rozdíl.PP 44.3

Kain a Ábel jsou představiteli dvou tříd, jež budou na světě existovat až do konce času. Jedna třída přináší určené oběti, druhá si troufá spoléhat na své vlastní zásluhy; taková oběť nemá účinek božského zprostředkování a nemůže tudíž nalézt milosti u Boha. Jen zásluhami Ježíšovými mohou být naše provinění odpuštěna. Ti, kdož necítí potřebu krve Kristovy, kdož myslí, že bez božské milosti mohou svým vlastním působením získat souhlas Boží, dopouštějí se téhož omylu jako Kain. Nepřijímají-li očistnou krev, hrozí jim zatracení. Není jiné cesty, jak se osvobodit z otroctví hříchu.PP 44.4

Počet vyznavačů, kteří následují příkladu Kainova, zahrnuje podstatně větší část světa; téměř každé falešné náboženství je totiž založeno na téže zásadě: že člověk ve svém úsilí o spásu může spoléhat sám na sebe. Mnozí namítají, že lidstvu není potřebí spásy, nýbrž rozvoje, že se může zušlechtit, povznést a obrodit samo. Právě tak jako Kain si myslel, že si zajistí božskou přízeň obětováním bez krve oběti, myslí si tito, že povznesou lidstvo na božskou úroveň, nedbajíce smíření. Historie Kaina ukazuje, jaký musí být nevyhnutelný výsledek. Svědčí o tom, co se stane z lidí bez Krista. Lidstvo nemá síly, aby se samo obrodilo. Nesměřuje vzhůru, k božskému, nýbrž dolů, k satanskému. Kristus je naší jedinou nadějí. “A neníť v žádném jiném spasení; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti.” (Skutky 4,12)PP 44.5

Pravá víra, která zcela spoléhá na Krista, projevuje se poslušností všech nařízení Božích. Od dnů Adamových až do nynější doby probíhá velký boj, týkající se poslušnosti zákona Božího. Ve všech dobách byli tací, kteří si činili nárok na milost Boží, přestože přestupovali některá jeho přikázání. Písmo svaté však praví, že ze skutků “víra dokonalá byla”, a že nemá-li víra skutků, “mrtváť jest”. Jakubův 2,22.17. Kdo tvrdí, že zná Boha a “přikázání jeho neostříhá, lhář jest, a pravdy v něm není”. Jan 2,4.PP 45.1

Když Kain viděl, že jeho oběť byla odmítnuta, rozhněval se na Hospodina a na Ábela. Rozzlobil se na Boha, že nepřijal oběť, kterou člověk přinesl náhradou za oběť jím nařízenou, a rozzlobil se na svého bratra, že poslouchal raději Boha a nepřidal se k jeho vzpouře proti němu. Přestože Kain nedbal božského přikázání, Bůh jej neopustil, ale snížil se, aby domluvil člověku, jenž si počínal tak nerozumně. I řekl Hospodin Kainovi: “Proč jsi se tak rozpálil hněvem? A proč jest opadla tvář tvá?” Prostřednictvím andělského posla dostalo se mu Boží výstrahy: “Zdaliž nebudeš příjemný, budeš-li dobře činiti? Pakli nebudeš dobře činiti, hřích ve dveřích leží.” 1. Mojžíšova 4,6.7. Kain se mohl svobodně rozhodnout. Uvěří-li v zásluhy zaslíbeného Spasitele, uposlechne-li přikázání Boží, bude se těšit jeho milosti. Setrvá-li však v nevěře a přestoupení, nebude moci naříkat, že ho Bůh zavrhl.PP 45.2

Ale místo, aby uznal svůj hřích, stěžoval si Kain dále na nespravedlnost Boží a dále choval žárlivost a nenávist vůči Ábelovi. S hněvem přistoupil k bratrovi a pokoušel se ho zavléci do sporu, který se týkal jednání Božího s nimi. V pokoře, avšak bez bázně a pevně hájil Ábel spravedlnost a dobrotu Boží. Vytkl Kainovi omyl a pokusil se ho přesvědčit, že zlo je v něm. Poukázal na slitování Boha, který ušetřil života jejich rodičů, když je mohl potrestat okamžitou smrtí, a trval na tom, že Bůh je miluje, neboť by nevydal svého Syna, nevinného a svatého, aby snímal hříchy, které spáchali. To vše jen zvýšilo Kainovu zlobu. Rozum a svědomí mu pravilo, že Ábel má pravdu; byl však rozlícen tím, že ten, jenž dbával jeho rad, s ním nyní nesouhlasí a že není nakloněn jeho vzpouře. V návalu vášně svého bratra usmrtil.PP 45.3

Kain nenáviděl a zabil svého bratra nikoli proto, že by byl Ábel učinil něco zlého, nýbrž “že skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho spravedliví.” 1. Janův 3,12. Tak v každé době hříšní nenávidí ty, kteří jsou lepší než oni. Ábelův život poslušnosti a neochvějné víry byl Kainovi stálou výčitkou. “Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla; a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho.” Jan 3,20. Čím jasnější je nebeské světlo, které se obráží v povaze věrných služebníků Božích, tím zřejměji se projevují hříchy bezbožníků a tím odhodlanější jsou jejich snahy zničit ty, kdož ruší jejich klid.PP 45.4

Zavraždění Ábela bylo prvním příkladem nepřátelství, o němž Bůh prohlásil, že bude existovat mezi hadem a semenem ženy — mezi satanem a jeho poddanými na jedné straně a Kristem a jeho stoupenci na straně druhé. Hříchem člověka získal satan moc nad lidstvem, Kristus však lidstvu umožní toto jho svrhnout. Kdykoli duše odmítne sloužit satanovi a projeví víru v Beránka božího, vyvolává tím hněv satanův. Ábelův čistý život svědčí proti satanovu tvrzení, že člověku je nemožno zachovávat zákon Boží. Když Kain, ovládnut zlým duchem, poznal, že nemůže vládnout Ábelem, rozzuřil se tak, že zmařil jeho život. A kdekoli se vyskytnou tací, kteří hájí spravedlnost zákona Božího, vyvstane proti nim týž duch. Je to duch, který v každé době staví pranýře a zapaluje hranice pro následovníky Kristovy. Krutosti páchané na následovnících Kristových vyvolává satan a jeho družina, protože je nemohou donutit, aby se podřídili nadvládě satanově. Je to běsnění poraženého nepřítele. Každý mučedník Kristův zemřel jako vítěz. Prorok praví: “Zvítězili nad ním (hadem starým, kterýž slove ďábel a satanáš) skrze krev Beránka, a srkze slovo svědectví svého, a nemilovali duší svých až do smrti.” (Zjevení 12,11.9)PP 46.1

Vrah Kain byl brzy volán za svůj zločin k odpovědnosti. “I řekl Hospodin Kainovi: Kdež jest Abel bratr tvůj? Kterýž odpověděl: Nevím. Zdaliž jsem já strážným bratra svého?” 1. Mojžíšova 4,9. Kain zašel ve svém hříchu tak daleko, že ztratil vědomí všudy přítomnosti Boha, jeho velikosti a vševědoucnosti. Uchýlil se tedy ke lži, aby skryl svou vinu.PP 46.2

Znovu promluvil Hospodin ke Kainovi: “Co jsi učinil? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země.” 1. Mojžíšova 4,10. Bůh poskytl Kainovi příležitost, aby se vyznal ze svého hříchu. Měl čas k přemýšlení. Věděl, že spáchal hrůzný čin a že lhal, aby jej utajil. Byl však stále vzpurný a rozsudek nebylo možno dále odkládat. Boží hlas, který dosud jen prosil a napomínal, pronesl hrozná slova: “Protož nyní zlořečený budeš i od té země, kteráž otevřela ústa svá, aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé. Když budeš dělati zemi, nebude více vydávati moci své tobě; tulákem a běhounem budeš na zemi.” 1. Mojžíšova 4,11.12.PP 46.3

Přestože Kain si za své zločiny zasloužil rozsudek smrti, ušetřil milosrdný Stvořitel jeho život a poskytl mu příležitost k pokání. Kain však žil, jen aby zatvrzoval své srdce, aby povzbuzoval vzpouru proti božské moci a aby stanul čele troufalých, zpustlých hříšníků. Jeden jediný odpadlík, řízený satanem, stal se pokušitelem druhých a jeho příklad a vliv působil znemravňující silou, až se země stala tak zkaženou a plnou násilí, že to volalo po její záhubě.PP 46.4

Tím, že ušetřil života prvního vraha, dal Bůh celému vesmíru naučení o velkém zápasu. Temná historie Kaina a jeho potomků je ukázkou toho, co se stane, když hříšníku je dovoleno žít dále a pokračovat ve své vzpouře proti Bohu. Shovívavost Boží vedla k tomu, že hříšníci páchali své hříchy ještě směleji a vyzývavěji. Patnáct století po vynesení rozsudku nad Kainem byl vesmír svědkem toho, jak se Kainův vliv a jeho příklad projevil: zemi zaplavily zločiny a nemravnosti. Tím se dokázalo, že rozsudek smrti vynesený nad padlým lidstvem za přestoupení zákona Božího je spravedlivý a milosrdný. Čím déle žije člověk v hříchu, tím je neřestnější. Božský ortel, který ukončuje život plný nevázanosti a hříšnosti a osvobozuje svět od vlivu těch, kteří se ve vzpouře zatvrdili, je spíše požehnáním než kletbou.PP 47.1

Satan je neúnavný ve své činnosti, s nezměrnou energií a v tisíci podobách zkresluje povahu Boha a jeho správu. Rozsáhlými a dobře osnovanými plány a podivuhodnou silou snaží se svým šálením získat obyvatele světa. Bůh, věčný a vševědoucí, zná konec od prvopočátku a jeho plány na potírání zla jsou dalekosáhlé a obsažné. Jeho úmyslem bylo nejen potlačit vzpouru, ale i ukázat celému vesmíru její povahu. Realizace Božího plánu ukázala spravedlnost a milosrdenství Boha a plně prokázala jeho moudrost a oprávněnost jeho jednání se zlem.PP 47.2

Nevinní obyvatelé ostatních světů sledovali události, k nimž došlo na zemi, s nejhlubším zájem. Poměry, které existovaly na zemi před potopou, byly jim názorným příkladem toho, jaké výsledky by byla přinesla správa Luciferova v nebi, o niž usiloval, když odmítal moc Kristovu a zavrhoval zákon Boží. V nadutých hříšnících předpotopního světa spatřovali poddané satanovy. “Všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas.” 1. Mojžíšova 6,5. Každá myšlenka, každý podnět a každá představa byly v rozporu s božskými zásadami čistoty, pokoje a lásky. Byl to příklad hrozné zpustlosti, v níž vyúsťuje satanovo úsilí zbavit Boží tvory omezení, jež jim ukládá svatý zákon Boží.PP 47.3

Skutečnostmi, které se odehrály během velkého zápasu, chce Bůh ukázat zásady své správy, které satan a všichni, které podvedl, zkreslují. Spravedlnost Boží uzná nakonec celý svět, avšak toto uznání přijde příliš pozdě a vzbouřence nezachrání. Bůh získává sympatie a souhlas celého vesmíru, jak se jeho velký plán krok za krokem blíží svému splnění. S jeho splnění dojde i ke konečné porážce vzpoury. Ukáže se, že všichni, kdož nedbají božských přikázání, stojí na straně satana, v boji proti Kristu. Až kníže tohoto světa bude souzen a všichni, kteří se s ním spojili, budou sdílet s ním jeho osud, celý vesmír jako svědek rozsudku prohlásí: “Spravedlivé a pravé jsou cesty tvé, ó Králi svatých.” Zjevení 15,3.PP 47.4