Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Patriarchové a proroci - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    9. kapitola — Přirozený týden

    Týden vznikl stejně jako již při stvoření světa, udržel se a prostřednictvím biblických dějin přetrval až do dnešní doby. Sám Hospodin odměřil první týden jako vzor pro další týdny až do konce času. Jako všechny následující měl sedm přesných dílů — dní. Šest dní věnoval dílu stvoření, sedmého dne Bůh odpočíval, posvětil pak tento den a oddělil jej jako den odpočinku pro člověka.PP 73.1

    V zákoně, který vydal ze Sinaje, uznává Bůh týden a vše z čeho vychází. Vydal přikázání “Pomni na den sobotní, abys jej světil”, vypočítal, co se má konat po šest dnů a co se nemá činit dne sedmého, a odůvodnil vznik týdne poukazem na svůj vlastní příklad: “Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi, moře a všecko, což v nich jest, a odpočinul dne sedmého; protož požehnal Hospodin dne sobotního, a posvětil ho.” 2. Mojžíšova 20,8.11. Toto odůvodnění je pěkné a působivé, chápeme-li dny stvoření jako normální přirozené dny. Prvních šest dnů každého týdne bylo dáno člověku k práci, protože Bůh se zaměstnával v tomto období prvního týdne tvořením světa. Sedmého dne se má člověk zdržet od práce v upomínku na odpočinek Stvořitelův.PP 73.2

    Domněnka, že události prvního týdne si vyžádali tisíců a tisíců let, míří však přímo proti základu čtvrtého přikázání. Tato domněnka představuje Stvořitele, který přikazuje lidem, aby zachovávali týden o sedmi přesných dnech na památku dlouhých, časově neurčených období. To neodpovídá Božímu způsobu jednání s jeho tvory. Zatemňuje se tím to, co Bůh učinil naprosto jasně a zřetelně. Je to nevíra ve své nejzáludnější a tudíž nejnebezpečnější formě; její skutečný ráz je tak zahalen, že ji vyznávají a učí ji i mnozí, jejichž povoláním je vykládat bibli.PP 73.3

    “Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou, a duchem úst jeho všecko vojsko jejich.” “Nebo on řekl, a stalo se, on rozkázal, a postavilo se.” Žalm 33,6.9. Bible nezná dlouhé věky, v nichž by se země pozvolna vyvíjela z chaosu. O každém jednotlivém dni tvoření píše Písmo svaté, že se skládal z večera a rána jako všechny další dny, které následovaly. V závěru každého dne se oznamuje, co Stvořitel učinil. Na konci prvního týdne je řečeno: “Tiť jsou rodové nebes a země, když stvořena jsou.” 1. Mojžíšova 2,4. To nijak neopravňuje k domněnce, že dny stvoření byly jiné než dny normální. Každý den byl nazván rodem, protože v něm Bůh zrodil nebo stvořil novou část svého díla.PP 73.4

    Geologové tvrdí, že našli důkazy v zemi samé, svědčící o tom, že země je mnohem starší, než učí kniha Mojžíšova. Byly nalezeny kosti lidí a zvířat, jakož i válečné zbraně, zkamenělé stromy atd., mnohem větší, než se vyskytují dnes nebo se vyskytovaly v posledních tisíciletích. Z toho usuzují, že země byla obydlena již dávno před dobou uváděnou v Písmu svatém, a to bytostmi značně vyššími, než jsou dnešní lidé. Toto dokazování přivedlo mnohé osvědčené vyznavače bible k tomu, že uvěřili domněnce, že dny tvoření byla dlouhá, časově neohraničená období.PP 74.1

    Bez biblické dějepravy však nemůže geologie dokázat nic. Ti, kteří se tak bezvýhradně opírají o své nálezy, nemají správnou představu o velikosti lidí, zvířat a stromů před potopou světa nebo o velkých změnách, které tehdy nastaly. Pozůstatky, nalezené v zemi, podávají svědectví o poměrech, které se v mnoha směrech liší od dnešních poměrů. O době, kdy tyto poměry existovaly, možno však nalézt poučení jen v Písmě svatém. V záznamu o potopě světa je vysvětleno to, co geologie sama nemůže nikdy vyzkoumat. Lidi, zvířata a stromy, mnohokrát větší v porovnání s dnešními, přikryla v době Noemově vrstva půdy, čímž je uchránila pro pozdější pokolení jako důkaz, že všechno živé zahynulo potopou. Bůh chtěl, aby nález těchto věcí posílil víru v Písmo svaté, podané Duchem Božím. Člověk však se svým planým mudrováním dopouští téhož omylu jako lidé před potopou — věci, jež mu Bůh dal k užitku, mění se mu v prokletí, protože jich používá nesprávným způsobem.PP 74.2

    Jedním ze satanových prostředků je svádět lidi k tomu, aby uvěřili bajkám, jež pak vedou k nevěře. Satan tak může zatemnit zákon Boží, který je velmi prostý a srozumitelný, a ponoukat lidi, aby se postavili proti správě Boží. Jeho úsilí je zvláště zaměřeno proti čtvrtému přikázání, protože tak jasně směřuje k živému Bohu, “Stvořiteli nebe a země”.PP 74.3

    Člověk se ustavičně snaží vysvětlit dílo stvoření světa jako výsledek působení přírodních sil. Toto dokazování, které je v rozporu s jasnými fakty obsaženými v Písmě svatém, přijímají dokonce i křesťanští duchovní. Jsou mnozí, kteří nesouhlasí s výklady proroctví, zvláště Danielova, a Zjevení, a prohlašují o nich, že jsou tak nejasná, že jich nelze porozumět; navíc pak s dychtivostí přijímají domněnky geologů, odporující záznamům v knize Mojžíšově. Jestliže však to, co Bůh zjevil, je tak obtížné pochopit, jak nedůsledné je pak přijímat pouhé domněnky o tom, co Bůh nezjevil!PP 74.4

    “Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich, abychom plnili všecka slova zákona tohoto.” 5. Mojžíšova 29,28. Právě to, jak vykonal své dílo stvoření, Bůh lidem nezjevil; a lidská věda nemůže vypátrat tajemství Nejvyššího. Jeho tvůrčí moc je právě tak nepochopitelná jako jeho existence.PP 75.1

    Bůh dovolil, aby věda a umění přinášely světu světlo. Přistupují-li však vědci ke zkoumání těchto věcí čistě z lidského hlediska, dospějí zcela jistě k nesprávným závěrům. Spekulovat o tom, co nebylo zjeveno slovem Božím, je neškodné potud, pokud naše teorie neodporují faktům, obsaženým v Písmě. Ty však, kdož opouštějí slovo Boží a snaží se vysvětlit stvořitelské dílo Boží vědeckými metodami, bloudí po neznámém moři bez mapy a kompasu.PP 75.2

    I největší vědci, neřídí-li se ve svém bádání slovem Božím, propadají zmatku, když se pokoušejí zjistit vztah mezi vědou a zjevením. Protože Stvořitel a jeho dílo přesahuje tak značně jejich chápavost, že nejsou s to vysvětlit je přírodními zákony, pokládají biblický dějepis za nespolehlivý. Ti, kdož pochybují o hodnověrnosti zpráv Starého a Nového zákona, budou sváděni ještě o krok dále, k pochybování o existenci Boha. A pak, když ztratí svou kotvu, jsou ponecháni sami sobě, aby ztroskotali na skále nevěry.PP 75.3

    Takoví ztratili prostotu víry. Víra v božskou autoritu svatého slova Božího musí být pevná. Bibli není možné prověřovat pravidly lidské vědy. Lidské vědění je nespolehlivým průvodcem. Pochybovači, kteří čtou bibli se záměrem najít v ní rozpory, mohou nedostatečným pochopením vědy nebo zjevením tvrdit, že takové rozpory mezi tvrzením vědy a mezi zjevením našli. Při správném pochopení je však obě v dokonalém souladu. Mojžíš psal pod vedením Ducha Božího a solidní geologická věda nebude nikdy vydávat za platné takové objevy, které nelze uvést v soulad s jeho tvrzením. Veškerá pravda, ať v přírodě obsažená nebo ve zjeveních hlásaná, je v naprosté shodě ve všech svých projevech.PP 75.4

    Ve slově Božím je nadhozeno mnoho otázek, jež nemohou zodpovědět ani největší učenci. Tyto otázky vzbuzují pozornost a ukazuje se, jak mnoho je jich, a to i takových, které se týkají všedních věcí každodenního života, a jak lidský rozum při všem svém naparování je nikdy nemůže plně pochopit.PP 75.5

    Vědci se však domnívají, že mohou porozumět moudrosti Boží a pochopit to, co činí nebo může činit. Velmi je rozšířen názor, že Bůh je omezován svými vlastními zákony. Lidé buď popírají existenci Boha, nebo jí nedbají, anebo se domnívají, že umějí vysvětlit všechno, dokonce i působení jeho Ducha na lidské srdce, a proto už nectí jeho jméno, ani se nebojí jeho moci. Nevěří v nadpřirozené, nepochopitelné zákony Boží a v jeho nekonečnou moc prosazovat skrze ně svou vůli. V obecné řeči znamená termín “přírodní zákony” to, co ovládá fyzikální svět a co lidé mohou odhalit. Jak omezené je však jejich poznání a jak rozsáhlé je pole, v němž Stvořitel může působit v souladu se svými vlastními zákony, a přece zcela mimo dosah chápání smrtelných bytostí!PP 75.6

    Mnozí hlásají, že hmota obsahuje životní sílu, že hmotě jsou vlastí určité vlastnosti a že hmota jedná na základě své vlastní energie, jíž je vybavena, že přírodní pochody se řídí pevnými zákony, do nichž Bůh nemůže zasahovat. Taková věda je falešná, není podložena slovem Božím. Příroda slouží svému Stvořiteli, Bůh neruší své zákony, ani nečiní nic v rozporu s nimi, nýbrž stále jich používá jako svých nástrojů. Příroda poskytuje svědectví o tom, že v ní působí inteligenci nadaná síla, která se řídí přírodními zákony. To v přírodě panuje neustálé působení Otce a Syna. Kristus praví: “Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.” Jan 5,17.PP 76.1

    V chvalozpěvu, který zaznamenal Nehemiáš, Lévité pěli: “Ty jsi, Hospodine, sám jen jediný, ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všecko vojsko jejich, zemi i všecko, což jest na ní… obživuješ také všecko…” Nehemjáš 9,6. Pokud jde o tento svět, je Boží dílo tvoření dokončeno. Neboť “dokonána jsou díla od ustanovení světa”. Židům 4,3. Avšak síla Boží se stále projevuje, aby udržela to, co stvořil. Nejeví se v tom, že mechanismus, který byl jednou uveden do pohybu, pracuje dále svou vlastní vnitřní silou, že puls tepe a vdech se střídá s výdechem, nýbrž v tom, že každý dech, každý tep srdce je důkazem vše pronikající péče toho, jímž “živi jsme, a hýbáme se, i trváme”. Skutky 17,28). Nikoli z vlastní síly rodí země rok co rok své plody a otáčí se dále kolem slunce. Ruka Hospodinova řídí planety a udržuje jejich pohyb po nebi po správných dráhách. On “vyvodí v počtu vojsko jejich, a všeho toho zejména povolává. Vedle množství síly a veliké moci ani jedno z nich nezahyne.” Izajáš 40,26. Jeho mocí vzkvétá zeleň, raší listy a květiny kvetou. On “vyvodí trávu na horách” (Žalm 147,8), zúrodňuje údolí. “Všickni živočichové lesní” “hledají od Boha silného pokrmu svého” (Žalm 104,20.21) a každý živý tvor, od nejmenšího hmyzu po člověka, závisí denně na jeho prozřetelné péči. Žalmista o tom mluví těmito krásnými slovy: “Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým. Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.” Žalm 104,27.28. Jeho slovo ovládá živly. Pokrývá oblohu mraky a chystá déšť pro zemi. “Onť dává sníh jako vlnu, jiním jako popelem posýpá.” Žalm 147,16 “Kterýžto když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi, a kterýž působí to, aby vystupovaly páry od kraje země, blýskání s deštěm přivodí, a vyvodí vítr z pokladů svých.” Jeremjáš 10,13.PP 76.2

    Bůh je základem všeho. Veškerá opravdová věda je v souladu s jeho dílem, veškeré opravdové vzdělání vede k poslušnosti jeho správy. Věda odhaluje našim zrakům nové divy, proniká do výšin, zkoumá nové hloubky; její výzkumy však nepřinesou nic, jsou-li v rozporu se zjevením Božím. Nevědomí se mohou přiklonit k falešným názorům o Bohu dovoláváním se vědy, avšak kniha přírody a Písmo svaté se vzájemně doplňují. Tak jsme vedeni k uctívání Stvořitele a k uvědomělé víře v jeho slovo.PP 77.1

    Žádný smrtelník není s to plně pochopit jsoucnost, moc, moudrost nebo konání Nekonečného. Písmo svaté praví: “Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? Vyšší jest nebes, co učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? Delší jest míra její než země, a širší než moře.” Jób 11,7-9. Ani největší mudrci země nemohou pochopit Boha. Člověk může věčně bádat, věčně poznávat a stále je před ním nekonečno.PP 77.2

    Dílo stvoření svědčí přece o Boží moci a velikosti. “Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.” Žalm 19,2. Ti, kteří se radí s Písmem svatým, najdou ve vědě pomoc k porozumění Boha. “Neviditelné věci jeho, hned od stvoření světa, po věcech učiněných rozumem pochopeny bývají, totiž ta jeho věčná moc a božství.” Římanům 1,20.PP 77.3

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents