PŘÍKLADNÝ BĚŽEC

Sám apoštol se přirovnává k běžci, který se účastní závodu a který napíná všechny své síly, aby získal cenu. Říká: “Já tedy běžím ne jako bez cíle; bojuji ne tak, jako bych dával rány do prázdna. Ranami nutím své tělo ke kázni, abych snad, když kážu jiným, sám neselhal.” Aby neběžel křesťanský závod bez cíle nebo nadarmo, podrobil se přísnému výcviku. Slova “ranami nutím své tělo ke kázni” znamenají, že přísným sebeovládáním potlačuje své touhy, pudy a vášně. (1 K 9,26.27)PNL 180.4

Pavel se obával, že by sám mohl selhat, přestože káže druhým. Uvědomoval si, že kdyby nežil podle zásad, jimž věří a které hlásá, veškeré jeho úsilí ve prospěch druhých by bylo zbytečné. Z jeho jednání a vlivu a ze skutečnosti, že se zřekl uspo-kojování svých vlastních přání, nám musí být zřejmé, že jeho náboženství nebylo jen slovním vyznáním, ale každodenním živým spojením s Bohem. Neustále měl na zřeteli jediný cíl, kterého se usilovně snažil dosáhnout — spravedlnost “z Boha založenou na víře” (Fp 3,9).PNL 181.1

Apoštol věděl, že jeho boj proti zlu neskončí, dokud bude žít. Neustále si uvědomoval, že je třeba, aby byl důsledný a měl se na pozoru, protože jeho světské touhy by mohly potlačit jeho duchovní nadšení. Nepřestával ze všech svých sil bojovat proti svým přirozeným sklonům. Přitom měl stále před sebou ideál, k němuž směřoval, a ochotnou poslušností Božího zákona se ho snažil dosáhnout. Svá slova, jednání i city podřídil Božímu Duchu.PNL 181.2

Pavel toužil, aby se stejné odhodlání získat korunu věčného života projevilo i v životě korintských věřících. Věděl, že je čeká celoživotní zápas, jehož nemůže být ušetřen žádný člověk, který chce dosáhnout Kristova ideálu. Naléhavě je žádal, aby bojovali čestně a každý den usilovali o zbožnost a mravní dokonalost. Vyzýval je, aby odložili vše, co je tíží, a běželi za svým cílem, jímž je dokonalost v Kristu.PNL 181.3