Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Poslové Naděje A Lásky - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    STAROSTI I RADOST

    Tehdy si Pavel dělal o korintský sbor velké starosti, ale stále ještě doufal, že vše dobře dopadne. Občas ho však napadlo, že by věřící mohli jeho rady a napomenutí špatně pochopit, a přepadl ho hluboký smutek. Po nějaké době napsal: “Nenašli jsme ve svých těžkostech žádnou úlevu, všude jen tíseň: navenek boje, uvnitř úzkosti. Ale Bůh, který těší sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým.” (2 K 7,5.6)PNL 186.3

    Tento věrný posel přinesl radostnou zprávu, že mezi korintskými věřícími došlo k úžasné změně. Mnozí přijali ponaučení obsažená v Pavlově dopise a litovali svých hříchů. Svým životem již nedělali křesťan-ství ostudu, ale přispívali k šíření praktické zbožnosti.PNL 186.4

    Pavel byl velmi potěšen a napsal korintským křesťanům další dopis. Vyjádřil v něm svou radost z toho, že se změnili k lepšímu: “Jestliže jsem vás svým dopisem zarmoutil, už toho nelituji, i když jsem toho chvíli litoval.” (2 K 7,8) Když ho mu-čily obavy, že by věřící mohli jeho slova zavrhnout, někdy se trápil, že jim psal tak nesmlouvavě a přísně. “Ale nyní se raduji,” pokračuje apoštol, “ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu. Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat.” (2 K 7,910) Lítost, kterou vyvolá působení Boží milosti na ni-tro člověka, vede k vyznání a zanechání hříchu. Apoštol říká, že právě taková změna se projevila v životech korintských věřících. “Pohled'te, k čemu vás vedl tento zármutek...: jakou ve vás vzbudil opravdovost, jakou ochotu k omluvě, jaké znepokojení, jakou bázeň, jakou touhu, jakou horlivost.” (2 K 7,11)PNL 186.5

    Po určitou dobu spočívala na Pavlovi taková tíha starostí o sbory, že ji sotva mohl unést. Falešní učitelé se snažili narušit jeho vliv na věřící a namísto pravdy evangelia jim vnutit své vlastní učení. Zmatky a nesnáze, jimiž byl apoštol obklopen, se odrážejí v jeho slovech: Soužení na nás “dolehlo... nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme.” (2 K 1,8)PNL 187.1

    Nyní se však Pavel jedné své starosti zbavil. Když obdržel zprávu, že Korintští jeho dopis přijali, byl naplněn radostí, kterou vyjádřil takto: “Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! On nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha. Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha. Máme-li soužení, je to k vašemu povzbuzení a spáse; docházíme-li útěchy, je to zase k vašemu povzbuzení; to vám dá sílu, abyste vydrželi stejné utrpení, v jakém jsme my. Máme pevnou naději a jsme si jisti, že jako jste účastni utrpení, tak budete účastni také útěchy.” (2 K 1,3-7)PNL 187.2

    Když se Pavel radoval, že se korintští křesťané znovu obrátili a rostli v Boží milosti, veškerou slávu za změnu jejich smýšlení a života přičítal Bohu. Zvolal: “Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání. Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí.” (2 K 2,14.15) Tehdy bylo zvykem, že vojevůdce, který zvítězil ve válce, s sebou při návratu přivedl zástup zajatců. Při takových příležitostech měli někteří za úkol nést kadidlo. Když vítězná armáda pochodovala domů, libá vůně byla pro zajatce odsouzené k smrti smrtonosnou vůní, která jim oznamovala, že se blíží čas jejich popravy. Ale pro vězně, kteří našli u svých únosců milost a jejichž životy měly být ušetřeny, byla životodárnou vůní, protože jim ohlašovala blížící se propuštění.PNL 187.3

    Pavel byl nyní naplněn vírou a nadějí. Byl si jistý, že satan nad Božím dílem v Korintě nezvítězí, a tak vyjádřil svou vděčnost slovy chvály. Spolu se svými spolupracovníky chtěl oslavit vítězství nad nepřáteli Krista a pravdy tím, že se s novou horlivostí vydali šířit poznání Spasitele. Evangelium mělo jako vůně kadidla proniknout do celého světa. Těm, kdo Krista přijmou, mělo být toto poselství životodárnou vůní vedoucí k životu; ale těm, kdo budou setrvávat ve své nevěře, se stane smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě.PNL 187.4

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents