Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Poslové Naděje A Lásky - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    BOUŘE

    Když loď opustila Sidón, musela zápasit s protivětry, které ji odchylovaly od přímého směru, takže postupovala kupředu jen velmi pomalu. V Myře, v provincii Lykie, našel důstojník velkou loď z Alexandrie, která plula na pobřeží Itálie, a okamžitě na ni nechal své vězně přestoupit. Vítr však stále vál proti nim a plavba byla velmi obtížná. Lukáš uvádí: “Mnoho dní jsme pluli pomalu a stěží jsme se dostali do míst naproti Knidu. Protože nám vítr bránil, pluli jsme kolem Salmóny chráněni Krétou. S obtížemi jsme se plavili podél pobřeží, až jsme dopluli do místa, které se jmenovalo Dobré přístavy.” (Sk 27,7.8)PNL 253.6

    V Dobrých přístavech museli nějakou dobu zůstat a čekat na příznivý vítr. Rychle se blížila zima a “plavba byla nebezpečná” (Sk 27,9). Proto se námořníci museli vzdát naděje, že dorazí na určené místo dříve, než skončí období roku, kdy se dá cestovat po moři. Zbývalo jen rozhodnout, zda zůstanou v Dobrých přístavech, nebo se pokusí dostat na nějaké jiné místo, které by bylo pro přezimování vhodnější.PNL 254.1

    O této otázce se vážně diskutovalo a důstojník ji nakonec předložil Pavlovi, který si získal úctu námořníků i vojáků. Apoštol jim bez váhání doporučil, aby zůstali tam, kde jsou. “Vidím,” řekl, “že plavba bude nejen spojena s nebezpečím a velkou škodou pro náklad a loď, nýbrž ohrozí i naše životy” (Sk 27,10). Ale kormi-delník a majitel lodi a také větší část cestujících a posádky nebyli ochotni jeho radu přijmout. Protože přístav, v němž kotvili, “nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla plout odtud dále, dostat se — bude-li to možné — do Foiniku a tam zůstat přes zimu. Je to přístav na Krétě, otevřený k jihozápadu a severozápadu.” (Sk 27,12)PNL 254.2

    Důstojník přistoupil na názor většiny. A tak “když začal vát slabý jižní vítr”, vypluli z Dobrých přístavů a doufali, že brzy dorazí do vytouženého cíle. “Ale zanedlouho se přihnal... bouřlivý vítr” a “opřel se do lodi tak, že ji nemohli ovládat” (Sk 27,13-15).PNL 254.3

    Lod unášená bouří se přiblížila až k ostrůvku Kauda. V jeho závětří se námořníci připravovali na nejhorší. Záchranný člun, jejich jediná možnost úniku v případě, že by loď ztroskotala, byl stále ještě vlečen na laně. Hrozilo nebezpečí, že se každou chvíli roztříští na kusy. Nejdříve ho museli vyzvednout na palubu. Pak byla učiněna všechna možná opatření, která měla loď zpevnit a připravit ji na nápor bouře. Nepatrná ochrana, kterou jim poskytoval malý ostrov, netrvala dlouho a brzy byli znovu vystaveni prudkému nárazu bouře.PNL 254.4

    Bouře zuřila celou noc. Přes všechna opatření začala do lodi natékat voda. “Druhý den vyhazovali do moře náklad, aby lodi ulehčili.” (Sk 27,18) Opět nastala noc, ale vítr neustával. Loď se zborceným stěžněm a rozervanými plachtami se zmítala v bouři a běsnící vichřice ji vrhala ze strany na stranu. Jak se svíjela a třásla pod bouřlivým přívalem, zdálo se, že sténající trámy musí každou chvíli povolit. Trhlina se rychle zvětšovala a cestující a posádka bez ustání pracovali u čerpadel. Nikdo z těch, kdo byli na palubě, si nemohl ani na okamžik odpočinout. “Třetí den,” píše Lukáš, “vlastníma rukama hodili do moře lodní výstroj. Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme.” (Sk 27,19.20)PNL 254.5

    Celých čtrnáct dní bezcílně blou-dili pod nebem bez slunce a bez hvězd. Přestože apoštol sám tělesně strádal, dokázal i v těch nejtěžších chvílích povzbuzovat druhé a pomáhat, kdykoli to bylo třeba. S důvěrou se chopil ruky všemocného Boha a přimkl se k němu. Nebál se sám o sebe; věděl přece, že ho Bůh zachová, aby mohl v Římě svědčit o Kristově pravdě. Hluboce však soucítil s hříšnými a ubohými nešťastníky, které viděl kolem sebe a kteří vůbec nebyli připraveni zemřít. Když úpěnlivě prosil Boha, aby ušetřil jejich životy, dostal zjeve-ní, že jeho modlitba byla vyslyšena.PNL 255.1

    Pavel využil situace, kdy se bouře na chvíli uklidnila, vyšel na palubu a zvolal: “Měli jste mě poslechnout a neopouštět Krétu, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a škodu. Ale teď vás vyzývám, abyste neztráceli naději, neboť nikdo z vás nepřijde o život, jenom loď vezme za své. Dnes v noci ke mně přišel anděl od Boha, kterému patřím a kterému sloužím, a řekl mi: ‘Neboj se, Pavle, ty se před císaře dostaneš. A Bůh ti daroval všechny, kdo jsou s tebou na lodi.’ Bud'te proto dobré mysli. Věřím Bohu, že tomu bude tak, jak mi oznámil. Máme se dostat k nějakému ostrovu.” (Sk 27,21-26)PNL 255.2

    Jeho slova naplnila všechny novou nadějí. Cestující i posádka se probrali ze své netečnosti. Bylo třeba udělat ještě hodně práce a museli vynaložit všechny své síly, aby odvrátili zkázu.PNL 256.1

    Když se již čtrnáctou noc zmítali v černých, vzdouvajících se vlnách, “kolem půlnoci”hli lodníci zvuk příboje a měli dojem, “že je nablízku nějaká země. Spustili olovnici a naměřili hloubku dvacet sáhů. Kousek dále ji spustili znovu a naměřili patnáct sáhů. Báli se,” píše Lukáš, “abychom nenajeli na nějaká skaliska, a proto spustili ze zádi čtyři kotvy; toužebně čekali, až se rozední.” (Sk 27,27-29)PNL 256.2

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents