OCHLADNUTÍ

Po určité době však začala horlivost věřících ochabovat a jejich láska k Bohu a jednoho k druhému se vytrácela. Do sborů se vplížil chlad. Někteří zapomněli, za jak podivuhodných okolností přijali pravdu. Staří vůdcové jeden po druhém umírali a jejich místa zůstávala prázdná. Některé z mladších pracovníků, kteří měli od těchto průkopníků postupně přebírat část jejich úkolů, a tak se připravovat na moudré vedení církve, často opakované pravdy omrzely. V touze po něčem novém, co by upoutalo pozornost, se pokusili zavést nové učení, které se sice mnohým zdálo být příjemnější, ale nebylo v souladu se základními zásadami evangelia. Ve své samolibosti a duchovní slepotě nebyli schopni rozpoznat, že tyto vynalézavé výmysly způsobí, že mnozí začnou pochybovat o svých minulých zkušenostech, což povede ke zmatku a nevěře.PNL 334.2

Když začala být prosazována tato falešná učení, vznikaly názorové rozepře a mnozí přestali v Ježíšovi vidět toho, kdo vede jejich víru od počátku až do cíle. Debaty o nepodstatných bodech učení a rozjímání o líbivých bájích, které vymysleli lidé, zabíraly čas, kterého mělo být využito k hlásání evangelia. Tisíce lidí, kteří mohli být přesvědčeni a obráceni, kdyby byla věrně zvěstována pravda, zůstali bez varování. Zbožnost rychle upadala a zdálo se, že satan brzy získá převahu nad těmi, kdo prohlašovali, že jsou Kristovými následovníky.PNL 334.3

Právě v tomto těžkém období dějin církve byl Jan odsouzen k vyhnanství. Nikdy předtím nepotřebovala církev jeho hlas tak jako nyní. Téměř všichni služebníci, kteří stejně jako on působili v díle evangelia, byli umučeni. Pozůstatek věřících čelil prudkému odporu. Vše nasvědčovalo tomu, že se blíží den, kdy nepřátelé Kristovy církve zvítězí.PNL 334.4