VĚRNÍ POSLOVÉ

Učedníci byli muži, kteří uměli mluvit a upřímně se modlit, kteří věděli, jak se chopit moci toho, který je Záštitou Izraele. Těsně se přimkli k Bohu a své osobní zásluhy připisovali jeho vládě. Hospodin byl jejich Bůh. Jeho čest byla jejich ctí, jeho pravda byla i jejich pravdou. Jakýkoli útok na evangelium vnímali jako útok proti své vlastní osobě a ze všech svých sil bojovali za Kristovu věc. Byli schopni zvěstovat slovo života, protože je pomazal sám Bůh. Očekávali hodně, a proto toho hodně vykonali. Zjevil se jim Kristus, a tak se spoléhali na jeho vedení. Jejich pochopení pravdy a jejich síla čelit nesnázím závisely na tom, do jaké míry byli ochotni podřídit se Boží vůli. Obsahem všech jejich kázání byl Ježíš Kristus, Boží moudrost a moc. Vyvyšovali jeho jméno, jediné jméno pod nebem, jímž mohou lidé být spaseni. Když hlásali, že Kristus, vzkříšený Spasitel, je dokonalý, jejich slova měla na lidi mocný vliv, takže muži i ženy se obraceli na víru. Mnozí, kteří až dosud hanobili Spasitelovo jméno a pohrdali jeho mocí, nyní vyznávali, že jsou učedníky Ukřižovaného.PNL 342.5

Apoštolové neplnili své poslání ve své vlastní síle, ale v síle živého Boha. Jejich úkol nebyl snadný. Počáteční působení křesťanské církve bylo spojeno s potížemi a hlubokým zármutkem. Při své práci se učedníci neustále potýkali s bídou, pomluvami a pronásledováním; nelpěli však na svých životech a radovali se, že byli povoláni k tomu, aby trpěli pro Krista. Byli cílevědomí; v jejich snahách nebylo žádné místo pro váhavost a nerozhodnost. Byli ochotni vynaložit všecko, dokonce i sami sebe (viz 2 K 12,15). Vědomí odpovědnosti, které na nich spočívalo, očišťovalo a obohacovalo jejich zkušenosti a ve vítězstvích, která vydobyli pro Krista, se projevovala Boží milost. Bůh skrze ně působil svou všemohoucností, aby evangelium zvítězilo.PNL 343.1