EVANGELIUM ZA HRANICEMI IZRAELE

Pronásledování, které dolehlo na jeruzalémskou církev, bylo silným podnětem ke zvěstování evangelia. Kázání Božího slova v tomto městě provázel úspěch. Vzniklo však nebezpečí, že se zde učedníci zdrží příliš dlouho a zanedbají Spasitelovo pověření jít do celého světa. Zapomněli, že zlu mohou nejsnáze vzdo-rovat průbojnou službou, a začali se domnívat, že jejich nejdůležitějším úkolem je chránit jeruzalémskou církev před útoky nepřítele. Měli poučovat nově obrácené věřící, že je třeba hlásat evangelium těm, kteří je dosud neslyšeli. Místo toho jim však hrozilo nebezpečí, že se postupně spokojí s úspěchy, kterých již dosáhli. Bůh dopustil na své služebníky pronásledování, protože je chtěl rozptýlit na místa, kde by mohli pracovat pro druhé. Byli vyhnáni z Jeruzaléma a “začali kázat evangelium všude, kam přišli” (Sk 8,4).PNL 60.2

Mezi těmi, jimž Spasitel přikázal: “Jděte ke všem národům” (Mt 28,19), bylo mnoho prostých lidí — mužů i žen, kteří se naučili milovat svého Pána a rozhodli se, že se budou řídit příkladem jeho nesobecké služby. Tito obyčejní lidé byli stejně jako učedníci, kteří pobývali s Ježíšem v době jeho pozemské služby, pověřeni důležitým úkolem. Měli přinést světu radostnou zprávu o spasení skrze Krista.PNL 60.3

Když museli kvůli pronásledování odejít ze země, ujali se svého úkolu s misionářským nadšením. Uvědomili si, jak zodpovědné mají poslání. Věděli, že v rukou drží chléb života pro hladovějící svět, a Kristova láska je pobízela, aby jej rozdávali všem potřebným. Bůh skrze ně působil. Všude, kam přišli, byli uzdravováni nemocní a chudým bylo zvěstováno evangelium.PNL 60.4