NA CESTĚ DO DAMAŠKU

Kněží a přední mužové doufali, že prozíravým úsilím a krutým pronásle-dováním se jim toto kacířství podaří potlačit. Nyní měli pocit, že v opatřeních, která byla proti novému učení přijata v Jeruzalémě, budou muset pokračovat i na jiných místech. Saul se nabídl, že splní jejich zvláštní po žadavky ohledně Damašku. “Nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže i ženy, kteří se hlásí k tomuto směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma.” (Sk 9,1.2) A tak se “s plnou mocí a pověřením velekněží ” (Sk 26,12) vypravil Saul z Tarsu s nasazením všech svých sil a poháněn slepým fanatismem na tuto památnou cestu. Její podivné okolnosti měly od základu změnit jeho život.PNL 65.1

Bylo právě poledne, když se v po slední den cesty unavení poutníci blížili k Damašku. Spatřili před sebou rozsáhlé plochy úrodné půdy s překrásnými zahradami a bohatými sady, zavlažované chladivou vo dou potoků přitékajících z okolních hor. Po tak dlouhé cestě jednotvárnou pustinou byl pohled na takovou krajinu opravdu osvěžující. Zatímco Saul a jeho průvodci s obdivem hleděli na úrodnou rovinu a krásné město rýsující se na jejím pozadí, “zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe” (Sk 9,3). Jak později prohlásil, bylo “jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou.” (Sk 26,13) Toto světlo bylo tak oslňující, že je lidské oči nemohly snést. Oslepený a vyděšený Saul padl tváří k zemi.PNL 65.2

Byli stále ještě ozářeni světlem, když Saul uslyšel “hlas, který... mluvil hebrejsky: ‘Saule, Saule, proč mě pro následuješ? Marně se vzpínáš proti bodcům.’” Saul se zeptal: “‘Kdo jsi, Pane?’ A Pán řekl: Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.’” (Sk 26,14.15)PNL 65.3

Vystrašení Saulovi společníci byli oslepeni velkým jasem, takže sice slyšeli hlas, ale nikoho neviděli. Saul však rozuměl všemu, co bylo vyřčeno. Ten, kdo s ním hovořil, se mu jasně zjevil jako Boží Syn. Ve vznešené bytosti stojící před ním rozpoznal ukřižovaného Ježíše. Obraz jeho tváře se ohromenému Židovi navždy vryl do paměti. Spasitelova slova ho zasáhla drtivou silou. Nejtemnější zákoutí jeho mysli zaplavilo světlo a odhalilo nevědomost a omyly jeho dřívějšího života. Uvědomil si, že potřebuje osvícení Duchem svatým.PNL 65.4

Nyní Saul pochopil, že pronásledováním Ježíšových učedníků konal ve skutečnosti dílo satanovo. To, co považoval za správné a za svou vlastní povinnost, se zakládalo pře-devším na jeho slepé důvěře ke kněžím a předním mužům. Věřil jim, když ho ujišťovali, že příběh o vzkříšení je jen rafinovaným výmyslem učedníků. Ale teď, když se mu Ježíš osobně zjevil, byl si jistý, že tvrzení učedníků jsou pravdivá.PNL 66.1

V okamžiku tohoto nebeského osvícení pracovala Saulova mysl pozoruhodně rychle. Začal chápat proroctví zaznamenaná v Písmu svatém. Rozpoznal, že Ježíšovo zavržení Židy, jeho ukřižování, vzkříšení a nanebevstoupení byly předpovězeny proroky. To ho utvrdilo v přesvědčení, že byl zaslíbeným Mesiášem. Živě se mu vybavila Štěpánova poslední slova a uvědomil si, že mučedník skutečně spatřil “Boží slávu”, když řekl: “Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.” (Sk 7,55.56) Kněží označili tato slova za rouhání, ale Saul nyní věděl, že byla pravdivá.PNL 66.2

Takové zjevení muselo být pro pronásledovatele Boží církve velkým překvapením. Nyní si byl Saul naprosto jistý, že zaslíbený Mesiáš přišel na tuto zemi jako Ježíš Nazaretský a byl zavržen a ukřižován těmi, které přišel zachránit. Dále věděl, že Spasitel vítězně vstal z hrobu a vystoupil do nebe. V tomto okamžiku Božího zjevení Saula s hrůzou napadlo, že Štěpán, který svědčil o ukřižovaném a vzkříšeném Spasiteli, byl popraven s jeho souhlasem. Později pak na jeho popud zahynuli při krutém pronásledování mnozí další vzácní následovníci Ježíše Krista.PNL 66.3

Spasitel promlouval k Saulovi pro-střednictvím jasných Štěpánových argumentů, které nebylo možné vyvrátit. Vzdělaný Žid spatřil, jak se v mučedníkově tváři odráží světlo Kristovy slávy, a zdálo se mu, že “je jako tvář anděla” (Sk 6,15). Byl svědkem Štěpánovy trpělivosti a viděl, jak odpustil svým nepřátelům. Kromě toho byl také svědkem nezlomnosti a radostné odevzdanosti mnohých dalších, které nechal mučit a týrat. Dokonce viděl, jak někteří s radostí obětují pro víru i svůj život.PNL 66.4

Všechny tyto věci na Saula hluboce působily a čas od času na něj doléhalo přesvědčení, že Ježíš byl zaslíbeným Mesiášem, které jen stěží dokázal potlačit. Celé noci se mu vzpíral a nakonec se pokaždé snažil utvrdit ve své víře, že Ježíš nebyl Mesiášem a že jeho následovníci byli jen oklamaní fanatici.PNL 66.5

Nyní promluvil k Saulovi sám Kristus: “Saule, Saule, proč mě proná- sleduješ?” Na otázku “Kdo jsi, Pane?” mu stejný hlas odpověděl: “Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.” Kristus se zde ztotožňuje se svým lidem. Pronásledováním Ježíšových následovníků bojoval Saul přímo proti nebeskému Bohu. Když falešně obviňoval věřící a křivě proti nim svědčil, ve skutečnosti vystupoval proti Spasiteli světa.PNL 66.6

Saul vůbec nepochyboval o tom, že s ním osobně hovořil Ježíš Nazaretský, toužebně očekávaný Mesiáš, Útěcha a Vykupitel Izraele. Rozechvělý a vyděšený se zeptal: “Pane, co chceš, abych činil?” (Sk 9,6 BK) A Ježíš mu odpověděl: “Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.” (Sk 9,6)PNL 67.1