Socha ze snu Nabuchodonozora, velkého a ctižádostivého krále Babylóna, je mocným proroctvím o královstvích lidí. Nabuchodonozor toužil zvědět, co přijde po něm; a ve snu o soše, který nedovedl žádný člověk vyložit, oznámil Bůh, co se bude dít.PK 483.1

Bůh dal Nabuchodonozorovi, který věřil, že Babylón potrvá navěky, sen. Skrze svého proroka dal Bůh Nabuchodonozorovi výklad snu, aby Nabuchodonozor mohl poznat, že Babylón nepotrvá navěky, a aby si král mohl vštípit, že pravda je více než ctižádost dobyvatele. Bůh dal sen a jeho výklad Nabuchodonozorovi proto, aby si nejen tento babylónský král, ale každý král, který přijde po něm, mohl vštípit, že pozemská království jsou všechna jen dočasná a musejí zaniknout, a že jediným věčným královstvím, které nezanikne, je království Kristovo, představované kamenem, z něhož se stala veliká hora a jenž vyplnil celou zemi.PK 483.2

Celá socha člověka představovala království lidí; jednotlivé části sochy, kovové symboly, však představují čtyři velké světovládné říše, které budou od časů Danielových vládnout na zemi. První byla Babylónie, tehdy na vrcholu své slávy za Nabuchodonozora, první království, které utvářelo svět. A.H. Sayse praví: “Království Babylónské zdaleka převyšovalo Asýrii v počtu obyvatel i v starobylosti. Tam bylo středisko a místo vzniku civilizace, která se pak šířila po celé západní Asii.” (“Staré říše Východu”, 1894 a 1900, s.93)PK 483.3

“V této zemi se přišlo na nesporné stopy nejstarší pokročilé civilizace, jež dosud byly objeveny, civilizace, jež vydržela nejdéle…Babylónie…byla představitelkou kultury, civilizace, literatury a absolutní moci náboženství.” (Heslo “Babylónie”, “Nová Shaffova-Herzogova encyklopedie náboženských znalostí,” New York 1908, díl I, s. 396,397)PK 483.4

“Žádné město na světě nebylo nikdy střediskem tak velké moci, tak velkého bohatství a tak velké kultury po tak dlouhé období.” (Robert Wm.Rogers: “Dějiny Babylónie a Asýrie”, 4.vyd., 1.díl, s.386)PK 483.5

Bylo proto vhodné, že zjevení a upozornění se dostalo od Boha právě této veliké světové říši; avšak Babylón, veliký a zlatý, zanikl v r. 539 př.Kr., když mu vládli slabší panovníci Nabonidus a Balsazar, a to ještě za téhož pokolení, za něhož bylo dáno zjevení.PK 484.1

Babylónii vystřídala říše Médo-Perská, jíž vládl Cýrus Veliký. Po dobu asi dvou set let byla Persie, jejímž symbolem byla stříbrná část sochy, vedoucí světovou říší.PK 484.2

V roce 331 př.Kr. svedl Darius III. boj o moc s Alexandrem Velikým v bitvě u Arbela, po níž se Alexandr Řecký stal vládcem světa. Symbol Řecka je měď. Alexandr zemřel v roce 323 př.Kr.; v několika letech bylo pak jeho království rozděleno mezi soupeřící strany a v dalším století, kdy bylo beznadějně oslabené, padlo za kořist rostoucí moci císaře sídlícího na březích Tibery.PK 484.3

Řím dobyl syrskou část bývalé mocné řecké říše v r. 190 př.Kr., makedonskou část této říše pak v r. 168 př.Kř., Egypt uznal moc železné monarchie Říma v témž roce. Zpočátku byl Řím jednotný, až byl republikou. Později se stal císařstvím. V Římské říši nastalo dělení, jehož symbolem je směs železa a hlíny. K dělení docházelo nájezdy barbarů ze severu a východu Evropy ve čtvrtém století a Řím, železná monarchie, se navždy rozpadl. Bylo vynaloženo značné úsilí zformovat a spojit národy Evropy, někdejší části Říma, v jediný celistvý útvar vzájemnými sňatky, o nichž se proroctví zmiňuje slovy, že přízniti se budou lidé vespolek, avšak nadarmo. Karel Veliký a Napoleon se silou zbraní snažili vytvořit jednotné království, avšak nezdařilo se jim to. Proroctví pravilo, že tyto části se nespojí, jako se železo nemůže smísit s hlínou. Předpověď “Nebude se přidržovat jeden druhého” je silnější než diplomacie nebo síla zbraní.PK 484.4

Ve dnech posledního dělení Říma zřídí nebeský Bůh své království, které nebude nikdy zničeno, které nebude nikdy dáno jiným lidem než lidu Božímu, jenž bude jeho dědicem navěky. “A pravý jest sen ten i věrný výklad jeho.” Daniel 2,45.PK 484.5

Vydavatelé

60. kapitola — Vidění budoucí slávy