26. kapitola — Metody vyučování

“…aby prostoduší byli obdařeni chytrostí,
mladík poznáním a důvtipem.” Přísloví 1,4.Vy 136.1

Po staletí bylo vzdělání spojováno především s dobrou pamětí. Tato schopnost byla nejvíce zatěžována, zatímco ostatní schopnosti se nemohly přiměřeně rozvíjet.Vy 136.2

Studenti si často snažili naplnit paměť nepříliš užitečnými vědomostmi. Taková mysl je zahlcena informacemi, které nedokáže vstřebat a osvojit si je. Ztrácí schopnost vlastního úsilí, je oslabená a závislá na úsudku a názorech jiných.Vy 136.3

Někteří lidé pochopili nedostatečnost této metody, zašli však do opačného extrému. Podle jejich názoru má člověk rozvíjet pouze to, co už má v sobě. Takový vzdělávací systém vede studenty k samolibé soběstřednosti, a tím je odděluje od zdroje skutečného poznání a moci.Vy 136.4

Vzdělání, které spočívá jen v rozvíjení paměti, potlačuje samostatné myšlení a má nežádoucí morální důsledky. Pokud se student vzdá schopnosti samostatně přemýšlet a posuzovat, přestane být schopný rozlišovat pravdu od lži. Lehce se pak stane obětí klamu. Může tak být sveden, aby se řídil tradicemi a zvyky.Vy 136.5

Všeobecně se přehlíží nebezpečná skutečnost, že klam málokdy vypadá na první pohled jako klam. Většinou se přimíchá k pravdě, a tak se stává přijatelným. Naši první rodiče si způsobili zkázu tím, že jedli ze stromu poznání dobra a zla. Směs dobra a zla ničí mladé lidi i dnes. Proto je téměř jisté, že člověk závislý pouze na úsudku druhých dříve nebo později podlehne svodu.Vy 136.6

Schopnost rozlišovat mezi správným a nesprávným můžeme získat, budeme-li osobně spojeni s Bohem. Každý se musí sám učit z jeho slova. Bůh nám dal rozum, abychom jej používali a rozvíjeli.Vy 136.7

Vyzývá nás: “Pojďte, projednejme to spolu.” Izajáš 1,18. Jen od něj můžeme získat moudrost k tomu, abychom “dovedli zavrhnout zlé a volit dobré” Izajáš 7,15.Vy 136.8

Osobní přístup je zásadním rysem každé účinné vyučovací metody. Kristus přistupoval k lidem individuálně. Svých dvanáct učedníků připravoval ke službě osobním kontaktem a tím, že s nimi spolupracoval. Nejcennější rady dával lidem soukromě, často jen mezi čtyřma očima. Nejvzácnější poklady otevřel váženému rabínovi během nočního rozhovoru na Olivové hoře nebo opovrhované ženě u sycharské studny. U těchto posluchačů rozpoznal citlivé srdce, otevřenou mysl a vnímavou duši. Ani zástup, který jej často následoval, nebyl pro Krista anonymní masou lidí. Hovořil přímo a konkrétně, apeloval na každé srdce. Pozoroval tváře svých posluchačů. Když zahlédl rozzářený obličej, který prozradil, že se pravda dotkla duše, Ježíšovo srdce se rozeznělo radostí.Vy 136.9

Pán Ježíš dokázal rozpoznat možnosti každého člověka. Nedal se odradit odpudivým zevnějškem nebo nepříznivým prostředím. S Matoušem se setkal u celnice, s Petrem a jeho spolupracovníky u rybářských lodí. Přesto je pozval, aby se od něj učili.Vy 137.1

Dnes je při výchově potřebný stejný osobní zájem a důraz na individuální rozvoj. U mnoha zdánlivě neperspektivních mladých lidí lze objevit velké nevyužívané nadání a schopnosti. Jejich schopnosti dřímají, protože je učitelé neobjevili. V mnoha chlapcích a děvčatech, kteří se snad zdají být nezajímaví jako neotesané kameny, lze najít drahocenný materiál, který obstojí v žáru, tlaku a bouřích života. Dobrý pedagog rozpozná schopnosti svých žáků. Bude se osobně zajímat o každého z nich a snažit se rozvíjet jeho osobnost po všech stránkách. Jakékoli úsilí o dobrou věc, třeba i nedokonalé, vždy povzbudí a ocení.Vy 137.2

Každý mladý člověk potřebuje pochopit nevyhnutelnost a důležitost osobního úsilí a píle. Úspěch v životě závisí mnohem více na úsilí než na talentu nebo přirozeném nadání. Bez pilné práce i ti nejtalentovanější lidé dosáhnou jen malých výsledků. Vytrvalým úsilím mohou dosáhnout vynikajících úspěchů i lidé s průměrnými přirozenými schopnostmi. Také v případě mimořádně úspěšných jedinců se obvykle nadání pojí s neúnavnou a soustředěnou pílí.Vy 137.3

Mladé lidi je třeba učit, aby rozvíjeli všechny své schopnosti, jak ty slabší, tak i ty výrazné. Mnozí se při studiu omezují jen na oblasti, k nimž mají přirozený sklon. To je ale chyba. Přirozené nadání pro určitý obor je důležité a měli bychom je pečlivě rozvíjet. Zároveň ale musíme myslet na to, že ušlechtilý charakter a úspěch v práci závisí do velké míry na vyváženém rozvoji, který je výsledkem všestranného vzdělání.Vy 137.4

Učitel by se měl snažit, aby dokázal věci vysvětlovat jednoduše a efektivně. Je dobré dávat i starším žákům názorné příklady a vše jasně a srozumitelně vysvětlit. Mnozí z nich jsou totiž v chápání stále ještě dětmi.Vy 137.5

Důležitou součástí výchovné práce je osobní nadšení. Přesně to vystihl jeden známý herec v rozhovoru s arcibiskupem z Canterbury. Ten mu položil otázku, jak je možné, že herci, kteří mluví o vymyšlených věcech, působí na obecenstvo tak věrohodně, zatímco kazatelé, kteří mluví o životně důležitých pravdách, mají často na své posluchače tak malý vliv. “Se vší úctou, Vaše milosti,” odpověděl herec, “důvod je prostý. Celé tajemství spočívá v osobním přesvědčení a nadšení. My na jevišti mluvíme o vymyšlených věcech, jako by to byla skutečnost. Vy kazatelé mluvíte z kazatelen o věcech skutečných tak, jako byste jim sami nevěřili.” I učitel se zabývá skutečnými a důležitými věcmi. Pokud si uvědomuje jejich důležitost, měl by o nich mluvit s jistotou a nakažlivým nadšením.Vy 137.6

Práce každého učitele by měla směřovat k jasnému cíli. Dříve, než začne s výukou nějakého předmětu, by měl mít promyšlený přesný plán a vědět, čeho chce vlastně dosáhnout. Neměl by se spokojit s pouhým přednesením učiva. Jde o to, aby žák pochopil dané téma a problematiku a dokázal svými slovy vyjádřit, co se naučil.Vy 138.1

Pokud neztratíme ze zřetele vlastní smysl a cíl vzdělávání, nebojme se mladé lidi povzbuzovat, aby byli ve studiu vytrvalí. Je ale důležité, aby dříve, než postoupí dále, dobře zvládli předchozí učivo. To bývá často zanedbáváno. Dokonce i studenti vyšších škol mívají mezery v základních znalostech. Mnoho studentů věnuje čas vyšší matematice, a přitom nejsou schopni vést ani jednoduché účetnictví. Mnozí studují teorii přednesu, a přitom nejsou schopni ani srozumitelně a působivě číst. Mnozí z těch, kdo dokončili studium rétoriky, nedokážou sestavit a bezchybně napsat ani obyčejný dopis.Vy 138.2

Důkladná znalost základů vzdělání by tedy měla být nejen podmínkou přijetí k dalšímu studiu, ale také dokladem pokroku ve studiu.Vy 138.3

V každé oblasti vzdělávání existují témata, jimž je třeba věnovat více pozornosti než pouhým mechanickým znalostem. Vezměme například oblast řeči. Znalost cizích živých či mrtvých jazyků je jistě důležitá, avšak daleko důležitější je schopnost psát a správně hovořit mateřským jazykem. Avšak ještě důležitější než znalost mluvnických pravidel, je studium řeči z vyššího hlediska, které do značné míry ovlivňuje životní úspěch či neúspěch.Vy 138.4

Naše řeč z tohoto vyššího hlediska musí být především vždy čistá, laskavá a pravdivá. Bůh říká: “Přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.” Filipským 4,8. Takové myšlení se projeví i v našem vyjadřování. Nejlepší školou správné mluvy by měl být domov. Protože domovy v tomto ohledu často selhávají, zůstává na učiteli, aby pomáhal svým žákům vytvářet správné návyky v používání řeči.Vy 138.5

Učitel může udělat hodně pro potírání zlozvyku, který se stal kletbou naší společnosti — pomlouvání, klepů a nelaskavé kritiky. V dané oblasti bychom neměli litovat námahy. Vštěpujme mladým lidem, že tento zlozvyk svědčí o nedostatku vzdělání, slušného chování a pravé dobroty srdce, vyřazuje člověka z kultivované společnosti na tomto světě i z bezhříšného prostředí v nebi.Vy 138.6

Chladnokrevná vražda nás jistě všechny naplňuje hrůzou. Pošpiněná pověst, překrucování pohnutek a znevažování charakteru však může mít stejně tragické následky. Bůh říká jasně: “V moci jazyka je život i smrt.” Přísloví 18,21.Vy 139.1

Ty, kteří pomlouvají druhé, řadí Bible do stejné kategorie jako ty, kdo jsou “Bohu odporní,” kdo se “nedovedou s nikým snést, neznají lásku ani slitování …, jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost.” “Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti.” Římanům 1,29-32. Bůh má naopak zalíbení v tom, kdo “ze srdce zastává pravdu …, nemá pomlouvačný jazyk …, na svého druha nekydá hanu.” Žalm 15,2.3.Vy 139.2

Boží slovo také odsuzuje používání nesmyslných frází a zbytečných řečí, které hraničí s bezbožností. Zavrhuje falešné komplimenty, zamlžování pravdy, zveličování a předstírání, které jsou ve společnosti a v obchodním světě běžné. “Vaše slovo buď ‘ano, ano — ne, ne’; co je nad to, je ze zlého.” Matouš 5,37.Vy 139.3

“Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely, tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: ‘Já jsem jen žertoval.’” Přísloví 26,18.19.Vy 139.4

S pomluvami se úzce pojí skryté narážky a ponižující poznámky. Někteří lidé se tak snaží naznačit to, co se neodváží říci otevřeně. Učme mladé lidi, aby se vyhýbali každému náznaku takového chování jako zhoubnému moru.Vy 139.5

Dalším problémem, který je brán často na lehkou váhu, bývá unáhlená bezmyšlenkovitá řeč. Někteří lidé si myslí, že je to normální, a odbudou to jednoduchou výmluvou: “Přestal jsem se ovládat, ve skutečnosti jsem to tak nemyslel.” Písmo ale říká: “Spatříš-li muže ukvapeného v řeči, věz, že hlupák má víc naděje než on.” Přísloví 29,20. “Město se strženými hradbami je muž, který se neovládá.” Přísloví 25,28.Vy 139.6

V jediném okamžiku lze jazykem napáchat tolik zla, že ho člověk neodčiní ani celoživotním pokáním. Hrubá a unáhlená slova mají na svědomí mnoho zlomených srdcí, zničených přátelství a zruinovaných životů.Vy 139.7

“Někdo tlachá, jako by probodával mečem, kdežto jazyk moudrých hojí.” Přísloví 12,18.Vy 139.8

Už v útlém věku je třeba začít dbát na to, aby dítě nemyslelo jen na sebe. To je nejlepším a nejdůležitějším předpokladem pro šťastný život.Vy 139.9

Každé dítě potřebuje uznání a povzbuzení. Musíme být ale opatrní, aby si nezačaly příliš zakládat na chvále. Není moudré, abychom jim soustavně věnovali zvláštní pozornost a stále jen vychvalovali jejich šikovnost a opakovali jejich chytré výroky. Rodič nebo učitel, kterému záleží na rozvoji charakteru dítěte, v něm nebude podporovat samolibost. Ten, kdo umí vzhlížet k někomu většímu než je sám, bude pokorný, a přece bude mít svou důstojnost. Ani lidská nadutost, ani velikost jej pak nepřivedou do rozpaků.Vy 139.10

Naše dobré charakterové vlastnosti nevznikají náhodně, ale rozvíjejí se v čistém, ušlechtilém a pravdivém prostředí. Tam, kde je čistota srdce a vznešenost charakteru, tam se projeví i čisté a šlechetné jednání a řeč. “Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.” Přísloví 22,11.Vy 140.1

Podobně jako v případě jazyka, může i vzdělávání v dalších oborech posilovat a rozvíjet charakter. O žádném oboru studia to zřejmě neplatí více než o studiu dějin — pokud je představujeme z pohledu Božího slova. Dějiny bývají často představovány jako záznam vzestupů a pádů říší, dvorních intrik, vítězství a porážek vojsk. Historie je ale mnohem více než pouhé vyprávění o ctižádosti, touze po moci, podvodech, krutosti a krveprolévání. V takové podobě by byla její znalost spíše ke škodě. Chladné vypočítávání zločinů a násilí nebo popisování ohavností a krutostí je setbou, která v mnohých případech přináší ovoce zla.Vy 140.2

Ukažte raději studentům, jak Boží slovo osvětluje příčiny, které vedly k vzestupu a pádu říší. Ať tyto záznamy sami studují, ať poznají, že skutečné štěstí národů souvisí s respektováním Božích rad. Studujme s nimi dějiny velkých reformačních hnutí, aby viděli, jak tyto zásady nakonec navzdory nepřátelství zvítězily, i když jejich nositelé museli často snášet opovržení, nenávist a útlak.Vy 140.3

Takové studium umožní mladým lidem široký a ucelený pohled na život. Pomůže jim lépe porozumět vzájemným vztahům a souvislostem světových událostí a pochopit propojenost a bratrství všech národů. Uvědomí si, že úpadek jednoho znamená ztrátu pro všechny.Vy 140.4

Dokonce i studium matematiky a ekonomie můžeme spojit s praxí. Učme mladé lidi nejen řešit teoretické příklady, ale také jak vést záznamy o vlastních vydáních a příjmech. Dejme jim praktickou příležitost, aby se naučili správně používat peníze. Ať už jsou finančně závislí na rodičích, nebo si už vydělávají, měli by mít možnost vybírat si a kupovat sami své oblečení, knihy a další potřebné věci. Budou-li si vést záznamy o těchto vydáních, velmi rychle se naučí, jaká je skutečná hodnota peněz. Pomůže jim to pochopit rozdíl mezi správným hospodařením, lakomstvím a marnotratností.Vy 140.5

Rozumné a šetrné hospodaření je však také povede k dobročinnosti. Naučí se dávat nejen z chvilkového citového vzplanutí, ale také pravidelně a systematicky.Vy 140.6

Takový způsob vzdělávání je cestou, jak připravit mladé lidi na praktické úkoly jejich života.Vy 140.7