Když nastoupil na trůn Achas, octl se Izaiáš a jeho přívrženci v poměrech mnohem děsivějších, než jaké kdy v říši judské panovaly. Mnozí z těch, kteří dříve odolávali svodům modloslužebných způsobů, byli nyní přesvědčováni, aby se zúčastnili uctívání pohanských božstev. Knížata Izraelská se zpronevěřila úkolu, který byl na ně vložen; objevili se falešní proroci, jejichž proroctví zaváděla na scestí, dokonce i někteří kněží se dali podplatit. Přitom však vůdcové odpadnutí stále udržovali způsoby pravé bohoslužby a počítali se k lidu Božímu. PK 211.1
Prorok Micheáš, který hlásal své svědectví v těchto těžkých dobách, prohlašoval, že hříšníci na Siónu, kteří tvrdí, že “na Hospodina spoléhají” a rouhavě se chvástají: “Zdaliž Hospodina není uprostřed nás? Nepřijdeť na nás nic zlého,” jen dále “vzdělávají Sión vraždami a Jeruzalém nepravostí” Micheáš 3,11.10. Proti těmto zlům pozvedal prorok Izaiáš svůj hlas a přísně káral: “Slyšte slovo Hospodinovo, knížata Sodomská, ušima pozorujte zákona Boha našeho, lide Gomorský: K čemu jest mi množství obětí vašich? Dí Hospodin…Že přicházíte, abyste se ukazovali přede mnou, kdož toho z ruky vaší hledal, abyste šlapali síně mé?” Izajáš 1,10-12. PK 211.2
Písmo praví: “Oběť bezbožných ohavností jest, ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali.” Přísloví 21,27. Čisté jsou oči Boha nebeského, “tak že na zlé věci hleděti” nemůže. Abakuk 1,13. Bůh se neodvrací od hříšníka proto, že nechce odpouštět, ale proto, že hříšník odmítá využít hojnost poskytované milosti, nemůže ho Bůh vysvobodit z hříchu. “Není ukrácena ruka Hospodinova, aby nemohla zachovati, aniž jest obtíženo ucho jeho, aby nemohlo slyšeti, ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším, a hříchové vaši to způsobili, že skryl tvář před vámi, aby neslyšel.” Izajáš 59,1.2. PK 211.3
Šalomoun napsal: “Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest.” Kazatel 10,16. Tak tomu bylo i se zemí Judskou. Stálým hřešením se její panovníci stali dětmi. Izaiáš upozorňoval národ, jak vratké je jeho postavení mezi národy země, a ukazoval, že je to důsledek bezbožnosti těch, kdož jej vedou. “Aj,” pravil, “Pán Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelijakou podporu vody, silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce, padesátníka i počestného, i rádce i vtipného řemeslníka, i výmluvného. A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.” “Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu.” Izajáš 3,1-4.8. PK 212.1
“Ti, kteříž tě vodí, lide můj,” praví prorok dále, “svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.” Izajáš 3,12. Bylo to do písmene pravda, když vládl král Achas, neboť je o něm psáno: “Chodil po cestách králů Izraelských a nadělal také slitin modlářských. Nadto i sám kadíval v údolí Benhinnom;” “ano i syna svého dal provésti skrze oheň podle ohavností pohanských, kteréž byl Hospodin vyplenil před obličejem synů Izraelských.” 2. Paralipomenon 28,2.3; 2. Královská 16,3. PK 212.2
Byla to vskutku doba velkého nebezpečí pro vyvolený národ. Jen za několik málo let bude deset kmenů království Izraele rozptýleno mezi pohanské národy. Vyhlídky byly chmurné i pro království Judské. Rychle ubývalo těch, kteří usilovali o dobro, kdežto síly zla se množily. Když prorok Micheáš poznal tento stav, byl nucen prohlásit: “Zahynul pobožný z země této a upřímného mezi lidmi není žádného.” “Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejpřímnější převyšují trní.” Micheáš 7,2.4. “Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal, byli bychom jako Sodoma a …Gomora.” Izajáš 1,9. PK 212.3
Kvůli těm, kdož zůstávají věrni, a proto, že chová nekonečnou lásku k bloudícím, má Bůh ve všech věcích dlouho trpělivost se vzpurnými a nabádá je, aby zanechali svého zlého počínání a vrátili se k němu. Skrze muže, které ustanovuje, posílá jim “naučení za naučením, zprávu za zprávou, trošku odtud, trošku od onud,” (Izajáš 28,10) a učí přestupníky cestě spravedlnosti. PK 212.4
A tak tomu bylo i za vlády Achasovy. Bloudícímu Izraeli bylo posíláno pozvání za pozváním, aby se vrátil a byl opět věrný Hospodinu. Laskavé byly prosby proroků, a když opravdově napomínali lid, aby se kál a napravil, přinášela jejich slova plody k slávě Boží. PK 212.5
Micheáš ohlásil tuto podivuhodnou výzvu: “Slyštež nyní, co praví Hospodin: Vstaň, suď se s těmito horami, a nechť slyší pahrbkové hlas tvůj. Slyštež hory rozepři Hospodinovu, i nejpevnější základové země; nebo má rozepři Hospodin s lidem svým, a proti Izraelovi odpor povede.” PK 213.1
“Lide můj, cožť jsem učinil? A čím jsem tě obtěžoval? Vydej svědectví proti mně. Ješto jsem tě vyvedl z země Egyptské, a z domu služebníků vykoupil jsem tě, a poslal jsem před tváří tvou Mojžíše, Arona a Marii.” PK 213.2
“Lide můj, rozpomeň se nyní, jakou radu skládal Balák král Moábský, a co jemu odpovídal Balám syn Beorův, od Setim až do Galgala, abys poznal hojnou spravedlnost Hospodinovu.” Micheáš 6,1-5. PK 213.3
Bůh, jemuž sloužíme, je shovívavý a trpělivý. “Nepřestávají slitování jeho.” Pláč 3,22. Po celou dobu zkoušky prosí Duch Boží člověka, aby přijal dar života. “Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám libosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své, a živ byl. Odvraťtež se, odvaťte od cest svých zlých. I proč mříti máte?” Ezechiel 33,11. Zvláštní úsilí vynakládá satan na to, aby svedl člověka k hříchu, aby ho pak mohl v hříchu ponechat, bezmocného a bez naděje a strachujícího se žádat o odpuštění. Bůh však vybízí; “Nechť sváže sílu mou, aby mohl učinit se mnou pokoj, a učiní se mnou pokoj.” Izajáš 27,5. V Kristu jsou učiněna všechna opatření, v Kristu se nabízí všechna pomoc. PK 213.4
Ve dnech odpadnutí Judy a Izraele se mnozí vyptávali: “Čímž předejdu Hospodina? Skloniti-liž se mám před Bohem nejvyšším? Předejdu-liž ho zápaly, volky ročními? Zalíbí-liž sobě Hospodin v tisících skopců, v mnohokrát desíti tisících potoků oleje?” Odpověď je prostá a jasná: “Oznámiltě tobě, ó člověče, co jest dobrého. I čehož Hospodin vyhledává od tebe, jedině abys činil soud, a miloval milosrdenství, a pokorně chodil s Bohem svým?” Micheáš 6,6-8. PK 213.5
Když prorok vyzdvihoval cenu každodenní zbožnosti, opakoval jen radu, kterou dostal Izrael před staletími. Než vstoupili do Země zaslíbené, pravil Hospodin Izraelským skrze Mojžíše: “Nyní tedy, Izraeli, čeho žádá Hospodin Bůh tvůj od tebe? Jedině abys se bál Hospodina Boha svého, a chodil po všech cestách jeho, a abys miloval ho, a sloužil Hospodinu Bohu svému v celém srdci svém a ve vší duši své, ostříhaje přikázání Hospodinových a ustanovení jeho, kteráž já přikazuji tobě dnes k tvému dobrému.” 5. Mojžíšova 10,12-13. Tyto rady opakovali služebníci Hospodinovi v každém věku těm, kdož byli v nebezpečí, že propadnou formalismu a zapomenou prokazovat milosrdenství. Když Kristus působil na zemi, přistoupil k němu zákoník a zeptal se ho: “Mistře, který příkaz v zákoně je největší?” Na to mu Ježíš řekl: “Miluj svého Pána Boha celým srdcem, celou duší a celou myslí. To je největší a první příkaz; druhý je s ním stejný: Miluj svého bližního jako sebe. Na těchto dvou příkazech visí celý zákon i proroci.” Matouš 22,36-40. PK 214.1
Tyto jasné výroky proroků a samého Mistra bychom měli přijímat jako hlas Boží určený každé duši. Neměli bychom zameškat žádnou příležitost k vykonání milosrdných skutků, k projevu lásky a křesťanské zdvořilosti vůči utlačeným a obtíženým. Nemůžeme-li učinit více, dodejme aspoň odvahu a naději těm, kdož ještě neznají Boha a kdož jsou nejsnáze přístupní, projevíme-li jim účast a lásku. PK 214.2
Hojná jsou zaslíbení, jež byla dána těm, kdož využívají každou příležitost, aby vnesli radost a požehnání do života druhých. “Vyleješ-li lačnému duši svou, a strápenou duši nasytíš-li, vzejde v temnostech světlo tvé, a mrákota tvá bude jako poledne, neboť povede tě Hospodin ustavičně, a nasytí i v náramné sucho duši tvou, a kosti tvé tukem naplní. I budeš jako zahrada svlažená, a jako pramen vod, jehož vody nevysychají.” Izajáš 58,10.11. PK 214.3
Modloslužebnictví, jež Achas pěstoval přes vážné napomenutí proroků, mohlo mít jej jeden následek. “Rozhněval se Hospodin na Judu a na Jeruzalém a vydal je v posmýkání, zpuštění a ku podivení.” 2. Paralipomenon 29,8. Království rychle upadalo a jeho bytí bylo ohroženo vpádem cizích vojsk. “Vytáhl Rezin král syrský a Pekach syn Romeliášův, král Izraelský, proti Jeruzalému k boji a oblehli Achasa.” 2. Královská 16,5. PK 214.4
Kdyby Achas a přední muži jeho říše byli věrnými služebníky Nejvyššího, nebyli by se strachovali tak nepřirozeného spojenectví, jež se proti nim utvořilo. Avšak opětovně páchané hříchy je zbavily síly. Král byl jat nevýslovnou hrůzou z odvetného soudu uraženého Boha, “pohnulo se srdce jeho, i srdce lidu jeho, tak jako se pohybuje dříví v lese od větru” Izajáš 7,2. V této rozhodné chvíli uslyšel Izaiáš Hospodina, který ho vyzval, aby šel za postrašeným králem a řekl mu: “Šetř se, abys se nekormoutil. Neboj se, a srdce tvé nechať se neděsí…., proto že zlou radu složili proti tobě Syrský, Efraim a syn Romeliášův, řkouce: Táhněme proti zemi Judské, a vyležme ji, a odtrhněme ji k sobě, a ustavme krále uprostřed ní…Toto praví Panovník Hospodin: Nestaneť se a nebude toho.” Prorok pravil, že království Izrael i Sýrie brzy padnou. “Jestliže nevěříte,” pravil nakonec, “jistě že neobstojíte.” Izajáš 7,4-7.9. PK 215.1
Dobré by bylo bývalo pro království Judské, kdyby byl Achas přijal toto poselství jako poselství z nebes. Rozhodl se však, že se spolehne na lidskou sílu, a hledal pomoc u pohanů. V zoufalství vzkázal Tiglatfalazarovi, králi asyrskému: “Služebník tvůj a syn tvůj jsem, přitáhni a vysvoboď mne z ruky krále Syrského, a z ruky krále Izraelského, kteříž povstali proti mně.” 2. Královská 16,7. Žádost byla podepřena bohatými dary z královské pokladnice a ze skladiště chrámu. PK 215.2
Pomoc, o kterou žádal, byla poslána. Králi Achasovi se načas ulevilo, avšak za jakou cenu pro Judu! Poplatek, který Achas zaplatil, vzbudil chamtivost Asýrie a tento zrádný národ začal vyhrožovat, že vytrhne v krátké době na Judu a zničí zemi; Achas a jeho nešťastní poddaní žili v neustálém strachu, že upadnou zcela do rukou krutých Asyřanů. PK 215.3
“Ponižoval Hospodin Judy” pro stálé hřešení. V této době, kdy byl Juda stíhán tresty, Achas, místo aby se kál, “tím větší převrácenost páchal proti Hospodinu,…neboť obětoval bohům Damašským”. “Poněvadž bohové králů Syrských pomáhají jim,” pravil, “těm obětovati budu, aby mně pomáhali.” 2. Paralipomenon 28,19.22.23. PK 215.4
Když se odpadlý král blížil konci své vlády, přikázal, aby dveře chrámu byly zamčeny. Svaté služby v chrámě byly přerušeny. Svícny před oltářem přestaly hořet. Přestaly oběti za hříchy lidu. Libá vůně kadidla už nestoupala vzhůru v čase ranní a večerní oběti. Když opustili síně domu Božího a uzamkli jeho dveře, postavili obyvatelé bezbožného města oltáře k ucívání pohanských božstev na rozích ulic po celém Jeruzalémě. Zdálo se, že pohanství zvítězilo; mocnosti temna opanovaly téměř všechno. PK 216.1
Avšak v království Judském žili nemnozí, kteří zůstali věrní Hospodinu a pevně odolávali svodům modlářství. K těm vzhlíželi Izaiáš, Micheáš a jejich druzi v naději, když patřili na zkázu, která byla napáchána v posledních letech Achasovy vlády. Jejich svatyně byla uzavřena, avšak věrní si byli jisti: “S námi jest Bůh.” “Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš. A budeť vám i svatyní.” Izajáš 8,10.13.14. PK 216.2