Za dnů Izaiášových bylo duchovní vnímání člověka zastřeno, protože lidé chápali Boha nesprávně. Dlouho se satan snažil oklamat člověka, aby se díval na svého Stvořitele jako na původce hříchu, utrpení a smrti. Ti, které tak podvedl, si představovali, že Bůh je tvrdý a přísný. Pokládali Boha za někoho, kdo stále dává pozor, jen aby mohl obžalovávat a odsuzovat, kdo není ochoten přijmout hříšníka, dokud má podle zákona omluvu, že mu nemusí pomoci. Zákon lásky, který vládne nebesy, zkreslil arcipodvodník jako omezení lidského štěstí, jako obtížné břímě, od něhož by se lidé měli oprostit. Prohlašoval, že předpisů zákona nelze být poslušen a že tresty za přestoupení jsou vyměřovány svévolně. PK 205.1
Izraelští zapomněli na pravou povahu Hospodinovu a neměli proto omluvu. Často se jim Bůh zjevoval jako “lítostivý a milostivý, shovívavý a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný” Žalm 86,15. “Když dítětem byl Izrael,” pravil Bůh, “miloval jsem jej, a z Egypta povolal jsem syna svého.” Ozeáš 11,1. PK 205.2
Laskavě jednal Hospodin s Izraelem, když jej ysvobodil z egyptského zajetí a uvedl do Zaslíbené země. “Ve všelikém soužení jejich i on měl soužení a anděl přistojící jemu vysvobozoval je. Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je, a pěstoval je, i nosil je po všecky dny věků.” Izajáš 63,9. PK 205.3
“Tvář má předcházeti vás bude,” (2. Mojžíšova 33,14) tak znělo zaslíbení, jehož se jim dostalo při putování pouští. Toto ujištění bylo provázeno zázračným zjevením povahy Hospodinovy; to Mojžíšovi umožnilo, aby ukázal všemu lidu Izraele dobrotivost Boží a aby je poučil o vlastnostech jejich neviditelného Krále. “Pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, kterýž nikoli neopsravedlňuje vinného.” 2. Mojžíšova 34,6.7. PK 205.4
Protože znal shovívavost Hospodinovu a jeho nekonečnou lásku a milosrdenství, mohl Mojžíš prosit Boha, aby zachoval Izrael při životě, když na hranicích Zaslíbené země odepřeli Izraelští poslušnost příkazu Božího. Když vzpoura Izraelských vyvrcholila, Hospodin pravil: “Raním jej morem a rozženu jej” a prohlásil, že učiní z potomků Mojžíšových “národ veliký a silnější, než jest tento” 4. Mojžíšova 14,12. Avšak prorok se dovolával podivuhodných opatření a zaslíbení Božích ve prospěch vyvoleného národa. A pak, jako nejsilnější ze všech důvodů, uvedl lásku Boží k padlému člověku. (viz 4. Mojžíšova 14,17-19) PK 206.1
Milostivě Hospodin odpověděl: “Odpustil jsem podle slova tvého.” A pak seznámil Mojžíše formou proroctví se svým úmyslem dopomoci Izraeli ke konečnému vítězství. “Živ jsem já,” pravil, “a sláva má naplňuje všecku zemi.” 4. Mojžíšova 14,20.21. Sláva Boží, povaha Boží, milosrdenství, laskavost a láska Boží — to, o co prosil Mojžíš pro Izrael — bude zjeveno všemu lidstvu. A toto zaslíbení Hospodinovo bylo potvrzeno přísahou. Tak jistě, jako že Bůh žije a panuje, bude jeho sláva hlásána mezi pohany, jeho divy mezi všemi lidmi. (Viz Žalm 96,3). PK 206.2
Právě budoucího splnění tohoto proroctví se týkal zpěv zářících serafínů “plná jest všecka země slávy jeho”, (Izajáš 6,3) které Izaiáš slyšel zpívat před trůnem. Prorok, jistý si tím, že se tato slova naplní, později sám směle prohlásil o těch, kdož se sklánějí před rytinami ze dřeva a kamene: “Uzří slávu Hospodinovu, důstojnost Boha našeho.” Izajáš 35,2. PK 206.3
Dnes se toto proroctví rychle naplňuje. Misijní činnost církve Boží na zemi přináší bohaté plody a brzy bude poselství evangelia hlásáno všem národům. “K chvále slávy jeho milosti” budou mužové a ženy všech národů a jazyků přijímáni “v Milovaném”, “aby ukázal v budoucích věcích nesmírné bohatství své milosti v dobrotě projevované nám v Kristu Ježíši” Efezským 1,6; 2,7. “Požehnaný Hospodin Bůh, Bůh Izraelský, kterýž sám činí divné věci. A požehnané jméno slávy jeho na věky. Budiž také naplněna slávou jeho všecka země.” Žalm 72,18.19. PK 206.4
Ve vidění, které měl na nádvoří chrámu, dostalo s Izaiášovi jasného pohledu na povahu Boha Izraele. “Ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý,” se sice zjevil před ním ve velkém majestátu, přesto však prorok pochopil laskavou povahu svého Pána. Ten, jenž dlí “na výsosti a v místě svatém,” dlí také “s tím, kterýž jest zkroušeného a poníženého ducha, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce zkroušených.” Izajáš 57,15. Anděl, jenž byl pověřen, aby se dotkl úst Izaiášových, přinesl mu poselství: “Odešla nepravost tvá a hřích tvůj shlazen jest.” Izajáš 6,7. PK 206.5
Když spatřil svého Boha, poznal prorok — stejně jako kdysi Saul z Tarsu před branami Damašku — svou vlastní nehodnost a do jeho kajícího srdce pronikla jistota, že je mu plně odpuštěno. Pak vstal jako proměněný. Viděl svého Pána. Zahlédl krásu božskosti. Mohl podávat svědectví o proměně, která nastane popatřením na Nekonečnou Lásku. Od té chvíle ho pohánělo toužebné přání vidět, jak je zbloudilý Izrael vysvobozen od břemene hříchu a trestu za něj. “Proč čím více biti býváte?” ptal se prorok. “Pojďte nyní, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou.” “Umyjte se, očisťte se, odvrzte zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti, učte se dobře činiti.” Izajáš 1,5.18.16.17. PK 207.1
Bůh, o němž tvrdili, že mu slouží, avšak jehož povaze nerozuměli, jim byl ukázán jako veliký Lékař duchovní nemoci. I kdyby byla nemocná celá hlava a srdce selhávalo, i kdyby nebylo “od spodku nohy až do vrchu hlavy…místa celého, jen rána a zsinalost, a zbití zhnisané” (Izajáš 1,6), ten, jenž kráčel svéhlavě po cestách srdce svého, může najít uzdravení, obrátí-li se k Hospodinu. “Vidím cesty jeho,” pravil Hospodin, “avšak uzdravím jej; budu jej provázet a jemu potěšení navrátím…Hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.” Izajáš 57,18.19. PK 207.2
Prorok vyvyšoval Boha jako Stvořitele všeho. Jeho poselství městům judským znělo: “Aj, Bůh váš!” Izajáš 40,9. “Tak praví Bůh silný Hospodin, kterýž stvořil nebesa, a roztáhl je, kterýž rozšířil zemi, i to, což z ní pochází:” “Já Hospodin činím všecko,” “formuji světlo a tvořím tmu,” “já jsem učinil zemi, a člověka na ní stvořil; já jsem, jehož ruce roztáhly nebesa, a všemu vojsku jejich rozkazuji.” Izajáš 42,5; 44,24; 45,7.12. “Ke komu tedy připodobníte mne, abych podobný byl jemu? praví Svatý. Pozdvihněte vzhůru očí svých, a vizte, kdo to stvořil, kdo vyvodí v počtu vojsko jejich a všeho toho zejména povolává. Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne.” Izajáš 40,25.26. PK 207.3
Těm, kdož se obávali, že nebudou přijati, vrátí-li se k Bohu, prorok pravil: PK 208.1
“Pročež tedy říkáš, Jákobe, a mluvíš, Izraeli: Skrytať jest cesta má před Hospodinem, a pře má před Boha mého nepřichází? Zdaliž nevíš, zdaž jsi neslýchal, že Bůh věčný Hospodin, kterýž stvořil končiny země, neustává ani zemdlívá, a že vystižena býti nemůže moudrost jeho? On dává ustalému sílu, a tomu, ješto žádné síly nemá, moci hojně udílí. Ustává a umdlévá mládež, a mládenci těžce klesají, ale ti, jenž očekávají na Hospodina, nabývají nové síly. Vznášejí se peřím jako orlice; běží, a však neumdlévají, chodí, a neustávají.” Izajáš 40,27-31. PK 208.2
Srdce Nekonečné Lásky touží po těch, kdož se cítí bezmocni osvobodit se z osidel satanových. Bůh jim ve své milosti nabízí, že je posilní, aby žili pro něho. “Nebojž se,” povzbuzuje je, “nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.” “Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu. Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský.” Izajáš 41,10.13.14. PK 208.3
Obyvatelé Judy nebyli hodni žádné pomoci, Bůh se jich však nevzdá. Skrze ně bude jméno Boží vyvýšeno mezi pohany. Mnozí, kteří se dosud neseznámili s vlastnostmi Božími, ještě uzří slávu Božskosti. Právě proro, aby objasnil své milosrdné záměry, posílal Bůh svým služebníkům proroky s poselstvím: “Navraťtež se již jeden každý z cesty své zlé.” (Jeremjáš 25,5) pro jméno své, pravil Bůh skrze Izaiáše, “poshovím s prchlivostí svou, a pro chválu svou poukrotím hněvu proti tobě, abych tě nevyplenil.” “Pro sebe, pro sebe učiním to. Nebo jakž by mohlo jméno mé v lehkost vydáno býti? Slávy své zajisté jinému nedám.” Izajáš 48,9.11. PK 208.4
Výzva k pokání zazněla naprosto jasně a zvala každého, aby se navrátil. “Hledejte Hospodina, pokudž může nalezen býti,” prosil prorok; “vzývejte ho, pokudž blízko jest. Opusť bezbožný cestu svou, a člověk nepravý myšlení svá, a nechť se navrátí k Hospodinu, i slitujeť se nad ním, a k Bohu našemu, neboť jest hojný k odpuštění.” Izajáš 55,6.7. PK 209.1
A což ty, čtenáři, kráčel jsi vlastní cestou? Vzdálil ses Bohu? Pokoušel ses ochutnat plody hříchu, jen abys shledal, že se ti v ústech proměnily v popel? A teď, když tvé životní plány ztroskotaly a naděje vyhasly, sedíš tu sám a opuštěn? Onen hlas, který tak dlouho promlouval k tvému srdci, který jsi však nechtěl poslouchat, přichází k tobě zřetelně a jasně: “Vstaňte a odejděte, neboť toto nečisté není místem vašeho odpočinku. Zahubí vás, a to zahubením jistým.” Micheáš 2,10. Navraťte se do domu Otce vašeho. Bůh vás zve: “Navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.” “Nakloňte ucha svého, a pojďte ke mně, poslechněte, a budeť živa duše vaše; učiním zajisté s vámi smlouvu věčnou, milosrdenství Davidova přepevná.” Izajáš 44,22; 55,3. PK 209.2
Nedopřávej sluchu nepřítelovu našeptávání, abys nechodil ke Kristu, dokud se nepolepšíš, dokud nebudeš dost dobrý, abys mohl přijít k Bohu. Budeš-li čekat až do té doby, nepřijdeš nikdy. Ukazuje-li satan na tvé nečisté roucho, opakuj zaslíbení Spasitelovo: “Nikoho, kdo ke mně přichází, jistě neodmítnu.” Jan 6,37. Řekni nepříteli, že krev Ježíše Krista očišťuje od všeho hříchu. Modli se modlitbou Davidovou: “Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umyj mne, a nad sníh bělejší budu.” Žalm 51,9. PK 209.3
Prorokovo napomínání Judy, aby patřil na živého Boha a přijal jeho milostivé nabídky, nebylo zbytečné. Byli takoví, kteří si vzali napomenutí vážně k srdci a odvrátili se od svých model, aby uctívali Hospodina. Naučili se vidět ve svém Stvořiteli lásku, milosrdenství a soucit. A v temných dnech, které Judu čekají, kdy v zemi zůstanou jen malé zbytky, budou prorokova slova dále přinášet plody v podobě rozhodné nápravy. “V ten den,” pravil Izaiáš, “patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou. A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých, ani k hájům, ani k obrazům slunečným.” Izajáš 17,7.8. PK 209.4
Mnozí spatří toho, jenž je znamenitější než deset tisíců jiných. “Krále v okrase jeho uzří oči tvé,” (Izajáš 33,17) tak znělo milostivé zaslíbení, jež jim bylo dáno. Jejich hříchy budou odpuštěny a jejich jedinou chloubou se stane Bůh. A v blažený den, kdy budou vykoupeni z modlářství, zvolají: “Velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých…Hospodin jest soudce náš, Hospodin ustanovitel práv našich, Hospodin král náš, onť spasí nás.” Izajáš 33,21.22. PK 210.1
Poselství, která přinášel Izaiáš těm, kdož se rozhodli odvrátit se od svých cest zlých, byla plná útěchy a povzbuzení. Slyšte slovo Hospodinovo, které hlásal prorok Boží: PK 210.2
“Pamatujž na to, Jákobe a Izraeli,
proto že jsi ty služebník můj.
Já jsem tě sformoval, služebník můj jsi,
Izraeli, nebudeš u mne v zapomenutí.
Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá,
a jako mrákotu hříchy tvé;
navratiž se ke mně, nebo jsem tě vykoupil.” Izajáš 44,21.22. PK 210.3
“I díš v ten den:
Oslavovati tě budu, Hospodine,
proto že byv hněviv na mne,
odvrátil jsi prchlivost svou, a utěšil jsi mne.
Aj, Bůh silný spasení mé,
doufati budu, a nebudu se strašiti;
nebo síla má a píseň a spasení mé
jest Bůh Hospodin…
Žalmy zpívejte Hospodinu, nebo veliké věci učinil;
a to známé buď po vší zemi.
Prokřikni a zpívej, obyvatelkyně Sionská,
nebo veliký jest u prostřed tebe Svatý Izraelský.” Izajáš 12,1. PK 210.4