1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá. CzeCEP — Jób 17:1
2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím. CzeCEP — Jób 17:2
3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním? CzeCEP — Jób 17:3
4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš. CzeCEP — Jób 17:4
5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak. CzeCEP — Jób 17:5
6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá. CzeCEP — Jób 17:6
7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín. CzeCEP — Jób 17:7
8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem. CzeCEP — Jób 17:8
9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější. CzeCEP — Jób 17:9
10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím. CzeCEP — Jób 17:10
11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala. CzeCEP — Jób 17:11
12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko. CzeCEP — Jób 17:12
13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách. CzeCEP — Jób 17:13
14 Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.” CzeCEP — Jób 17:14
15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří? CzeCEP — Jób 17:15
16 Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.” CzeCEP — Jób 17:16