Jób 17

1 Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.CzeCEP — Jób 17:1

2 Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.CzeCEP — Jób 17:2

3 Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?CzeCEP — Jób 17:3

4 Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.CzeCEP — Jób 17:4

5 Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.CzeCEP — Jób 17:5

6 Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.CzeCEP — Jób 17:6

7 Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.CzeCEP — Jób 17:7

8 Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.CzeCEP — Jób 17:8

9 Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.CzeCEP — Jób 17:9

10 Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.CzeCEP — Jób 17:10

11 Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.CzeCEP — Jób 17:11

12 Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.CzeCEP — Jób 17:12

13 I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.CzeCEP — Jób 17:13

14 Jámě řeknu: »Tys můj otec«, červům: »Matko má, má sestro.”CzeCEP — Jób 17:14

15 Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?CzeCEP — Jób 17:15

16 Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.”CzeCEP — Jób 17:16