1 Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě. CzeCEP — Kazatel 1:1
2 Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí. CzeCEP — Kazatel 1:2
3 Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí? CzeCEP — Kazatel 1:3
4 Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. CzeCEP — Kazatel 1:4
5 Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde. CzeCEP — Kazatel 1:5
6 Vítr spěje k jihu, stáčí se k severu, točí se, točí, spěje dál, až se zas oklikou vrátí. CzeCEP — Kazatel 1:6
7 Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu. CzeCEP — Kazatel 1:7
8 Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět; nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením. CzeCEP — Kazatel 1:8
9 Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového. CzeCEP — Kazatel 1:9
10 Je něco, o čem lze říci: Hleď, to je cosi nového? I to bylo v dávných dobách, které byly před námi. CzeCEP — Kazatel 1:10
11 Nelze podržet v paměti věci minulé; a ani budoucí, které nastanou, nezůstanou v paměti těch, kteří budou potom. CzeCEP — Kazatel 1:11
12 Já, Kazatel, jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě. CzeCEP — Kazatel 1:12
13 Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje. Úmornou lopotu vložil Bůh lidským synům, a tak se lopotí. CzeCEP — Kazatel 1:13
14 Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem. CzeCEP — Kazatel 1:14
15 Co je pokřivené, nelze napřímit, a čeho se nedostává, nelze spočítat. CzeCEP — Kazatel 1:15
16 Rozmlouval jsem se svým srdcem: Hle, nabyl jsem větší a hojnější moudrosti než ti všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou, mé srdce nabylo mnoho moudrosti a vědění. CzeCEP — Kazatel 1:16
17 Předsevzal jsem si, že poznám moudrost, poznám i ztřeštěnost a pomatenost. Poznal jsem však, že i to je honička za větrem, CzeCEP — Kazatel 1:17
18 neboť kde je mnoho moudrosti, ji i mnoho hoře, a čím víc vědění, tím víc bolesti. CzeCEP — Kazatel 1:18