1 Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost! CzeCEP — Kazatel 2:1
2 O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti pak: Co to provádíš? CzeCEP — Kazatel 2:2
3 Usmyslel jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím té pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho, co konají ve vyměřených dnech svého života. CzeCEP — Kazatel 2:3
4 Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice, CzeCEP — Kazatel 2:4
5 založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví, CzeCEP — Kazatel 2:5
6 zřídil jsem si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů. CzeCEP — Kazatel 2:6
7 Nakoupil jsem si otroků a otrokyň a měl jsem i doma narozenou čeleď, stád skotu a bravu jsem měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou. CzeCEP — Kazatel 2:7
8 Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice. CzeCEP — Kazatel 2:8
9 Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála má moudrost. CzeCEP — Kazatel 2:9
10 V ničem, co si žádali mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se zaradovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění. CzeCEP — Kazatel 2:10
11 I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toto pod sluncem není. CzeCEP — Kazatel 2:11
12 I pohlédl jsem a viděl moudrost i ztřeštěnost a pomatenost. Jaký člověk nastoupí po králi, jehož si ustanovili před tím? CzeCEP — Kazatel 2:12
13 Shledal jsem, že moudrost nese více užitku než pomatenost, jako světlo dává větší užitek než tma. CzeCEP — Kazatel 2:13
14 Moudrý má v hlavě oči, kdežto hlupák chodí ve tmě. Avšak i to jsem poznal, že týž úděl potká oba dva. CzeCEP — Kazatel 2:14
15 V srdci jsem si řekl: Co potkává hlupáka, potká i mne. Nač jsem tedy byl tak nadmíru moudrý? A v srdci jsem usoudil, že i to je pomíjivost. CzeCEP — Kazatel 2:15
16 Vždyť po moudrém ani po hlupákovi nezůstane památka navěky; všechno, co bylo, bude v příštích dnech zapomenuto. Moudrý umírá stejně jako hlupák. CzeCEP — Kazatel 2:16
17 Pojal jsem nenávist k životu, zošklivilo se mi, co se pod sluncem děje. To vše je pomíjivost a honba za větrem. CzeCEP — Kazatel 2:17
18 Pojal jsem v nenávist všechno své klopotné pachtění pod sluncem, neboť jeho plody zanechám člověku, který bude po mně. CzeCEP — Kazatel 2:18
19 Kdo ví, bude-li moudrý nebo pomatený, přesto se však zmocní všeho, čeho jsem se při své moudrosti pod sluncem klopotně dopachtil. Také to je pomíjivost. CzeCEP — Kazatel 2:19
20 Odvrátil jsem se od toho se srdcem plným zoufalství nad vším svým klopotným pachtěním pod sluncem. CzeCEP — Kazatel 2:20
21 Některý člověk se pachtí moudře, dovedně a prospěšně, ale musí svůj podíl předat člověku, který se s tím nepachtil. Také to je pomíjivost a prašpatná věc. CzeCEP — Kazatel 2:21
22 Vždyť co má člověk z veškerého svého pachtění, z honičky za žádostmi svého srdce, z toho, jak se pod sluncem pachtí? CzeCEP — Kazatel 2:22
23 Všechny jeho dny jsou samá bolest a jeho lopota je plná hoře; jeho srdce mu nedá spát ani v noci. I to je pomíjivost. CzeCEP — Kazatel 2:23
24 Není pro člověka dobré jíst a pít a při svém pachtění se aspoň pomět? Shledal jsem, že i to je z Boží ruky. CzeCEP — Kazatel 2:24
25 Vždyť kdo jídal a dopřál si víc než já? CzeCEP — Kazatel 2:25
26 Bůh dal člověku, který je mu milý, dává moudrost a poznání i radost. Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem. CzeCEP — Kazatel 2:26