Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Velké drama věků - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First
    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents

    Viklef jako příklad pro další reformátory

    Viklef byl jedním z největších reformátorů. Vysoce vzdělaný, schopný pronikavého úsudku, nebojácně vystupující na obranu pravdy. V tom se mu vyrovnal jen málokdo z těch, kdo přišli po něm. Pro tohoto prvního reformátora je charakteristická mravní poctivost a bezúhonnost, neúnavná píle při práci i studiu, láska a věrnost ve službě, jíž zasvětil svůj život. To vše vyniká zvláště na pozadí doby, v níž žil, prostoupené duchovní temnotou a mravním úpadkem.VDV 65.4

    Viklefův charakter je důkazem, že Písmo svaté má výchovnou, přetvářející moc. Bible udělala z Viklefa to, čím byl. Snaha pochopit velké pravdy Božího zjevení má zpětný vliv na všechny schopnosti člověka — posiluje a rozvíjí jeho duševní potenciál, prohlubuje jeho vnímavost, bystří úsudek. Studium Bible zušlechťuje myšlení, cítění a touhy lidského srdce, a to více než jakékoli jiné studium. Posiluje cílevědomost, trpělivost, odvahu a sílu, kultivuje charakter a “posvěcuje” srdce. Svědomité a uctivé zkoumání Bible, které člověku umožňuje, aby jeho mysl byla v přímém kontaktu s nekonečnou myslí Boha, dá světu muže s mocnějším a činorodějším intelektem, muže vznešenějších zásad, než jaké kdy připravilo to nejlepší vzdělání, které může poskytnout lidská moudrost. “Kam tvá slova proniknou,” zvolal žalmista, “tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.” Žalm 119,130.VDV 65.5

    Viklefovo učení se šířilo ještě nějakou dobu po jeho smrti. Jeho stoupenci, známí jako viklefovci nebo lolardi, prošli nejen Anglií, ale rozešli se i do dalších zemí a všude přinesli poznání evangelia. Po smrti reformátora působili kazatelé s ještě větší horlivostí než předtím a jejich kázání přicházely poslouchat velké zástupy. Mezi obrácenými byli také někteří šlechtici, dokonce i manželka krále. V životě mnohých došlo k pronikavým změnám. Všeobecně se i zvyky lidu měnily k lepšímu. Z mnoha kostelů zmizely modloslužebné symboly. Záhy však začalo zběsilé pronásledování namířené proti všem, kdo se opovážili přijmout Bibli za svého “průvodce”. Angličtí panovníci, kteří chtěli posílit svou moc podporou ze strany Říma, neváhali obětovat životy reformátorů. Poprvé v dějinách Anglie byly pro vyznavače evangelia stavěny hranice. Přibývalo mučedníků — obhájci pravdy se mohli dovolávat jen Hospodina zástupů. Přestože byli pronásledováni jako nepřátelé církve a zrádci království, kázali dále na tajných místech. Úkryt jim přitom poskytovaly jeskyně či doupata, někdy našli přístřeší u chudých lidí.VDV 66.1

    Zběsilé pronásledování ovšem nikdy zcela neumlčelo vzdor namířený proti falešnému náboženství. Po staletí bylo slyšet varovné hlasy, které klidně, avšak vytrvale upozorňovaly na zkaženost, jíž je křesťanství prostoupeno. Přestože křesťané tehdejší doby znali pravdu jen zčásti, naučili se milovat Boží slovo; řídili se jeho zásadami a ochotně pro ně trpěli. Podobně jako věřící v době apoštolů obětovali mnozí z nich pro Kristovu věc svůj pozemský majetek. Ti, kdo mohli dále bydlet ve svých domovech, rádi poskytovali přístřeší svým pronásledovaným bratrům, a když pak byli sami vyhnáni, radostně přijímali úděl vyhnanců. Ovšem mnozí se také nechali zastrašit běsněním pronásledovatelů a vykoupili si svobodu tím, že obětovali svou víru. Takoví lidé vycházeli z žalářů oblečeni do rouch kajícníků, aby veřejně odvolali své dřívější přesvědčení. Nemálo však bylo těch — a byli mezi nimi jak muži urozeného původu, tak i poddaní a chudí —, kteří se nevzdali “pravdy” ani ve vězení ani v “lolardských věžích”, ani na mučidlech ani v plamenech. Působilo jim radost mít “podíl na Kristově utrpení”.VDV 66.2

    Představitelům církve se nepodařilo prosadit své záměry za Viklefova života a jejich nenávist se nemohla nasytit, ani když jeho tělo už klidně odpočívalo v hrobě. Rozhodnutím koncilu v Kostnici — vydaném více než čtyřicet let po jeho smrti — byly Viklefovy kosti vyzdviženy z hrobu, veřejně spáleny a popel vhozen do místního potoka. “Tento potok,” napsal jeden starý spisovatel, “odnesl jeho popel do řeky Avon, řeka Avon do řeky Severn, řeka Severn do moře. A tak je Viklefův popel symbolem jeho učení, které je dnes rozšířeno po celém světě.” (T. Fuller, Církevní dějiny Británie, sv. 4, odd. 2, odst. 54) Sotva si jeho nepřátelé mohli uvědomit symboliku svého pomstychtivého činu.VDV 66.3

    Viklefovy spisy přivedly v Čechách Jana Husa k tomu, že odmítl mnohé bludy římské církve a zahájil dílo reformace. Ve dvou zemích, od sebe tak vzdálených, bylo tímto způsobem zaseto “semeno pravdy”. Z Čech se vliv reformace rozšířil do dalších zemí. Lidé se začali zajímat o Boží slovo, které bylo tak dlouho v zapomnění; Bůh připravoval cestu pro velkou reformaci.VDV 67.1

    Larger font
    Smaller font
    Copy
    Print
    Contents