Obětavá služba

V Božích očích není nic vzácnějšího než Boží služebníci, kteří se vydávají na opomíjená místa na této zemi, aby zde zasévali semeno pravdy a doufali, že budou sklízet úrodu. Jedině Kristus dokáže pochopit, jakou úzkost prožívají, když hledají ztracené lidi. Uděluje jim svého Ducha a díky jejich úsilí se lidé odvracejí od svých hříchů a jsou vedeni ke spravedlnosti.PNL 212.1

Bůh volá muže, kteří jsou ochotni opustit svá hospodářství, své podniky, a bude-li to třeba, i své rodiny, aby se stali jeho posly. A jeho výzva nezůstane bez odezvy. Již v minulosti žili muži, kteří si pod vlivem Kristovy lásky uvědomili, jak veliká je bída ztracených. Proto opustili pohodlí svých domovů a společnost svých přátel, a dokonce i své manželky a děti, aby se vydali do cizích zemí a zvěstovali poselství milosti modloslužebníkům a divochům. Mnozí přitom zahynuli. Přesto však po nich přišli další, kteří v jejich práci pokračovali. A tak Ježíšovo dílo postupovalo krok za krokem vpřed a semeno zaseté s pláčem vydalo hojnou úrodu. Poznání Boha se rozšířilo a v pohanských zemích byl vztyčen prapor kříže.PNL 212.2

I pro obrácení jediného hříšníka by měl kazatel napnout všechny své síly až do krajnosti. Člověk, který byl stvořen Bohem a vykoupen Kristem, má obrovskou cenu, protože se před ním otevírají veliké možnosti a jsou mu poskytnuty duchovní výhody; protože schopnosti, které má, mohou být oživeny Božím slovem; protože skrze naději, o níž hovoří evangelium, může získat nesmrtelnost. Kristus opustil devadesát devět ovcí, aby vyhledal a zachránil jednu, která se ztratila. Máme snad právo učinit méně než on? Jestliže nepracujeme tak jako Kristus a nepřinášíme stejné oběti jako on, nezpronevěřujeme se snad svému svatému poslání a neurážíme Boha?PNL 212.3

Pravý kazatel je naplněn hlubokou touhou zachraňovat lidi. Nelituje svého času ani svých sil a nevyhýbá se vyčerpávající námaze; protože pravdy, které mu přinesly tolik potěšení, pokoje a radosti, musí slyšet i ostatní. Spočívá na něm Kristův Duch. Dohlíží na lidi, protože ví, že se za ně jednou bude zodpovídat. S pohledem upřeným na golgotský kříž hledí na vyvýšeného Spasitele, spoléhá na jeho milost a věří, že Pán bude až do konce jeho štítem, silou a mocí. A takto pracuje pro Boha. Snaží se získat lidi pro Ježíše tím, že je zve, prosí a ujišťuje o Boží lásce. V nebi bude patřit k těm, kdo “jsou povolaní a vyvolení a věrní” Zjevení 17,14.PNL 212.4