Řeč k Židům

Velitel jeho prosbě vyhověl a “Pavel, jak stál na schodišti, dal lidu znamení rukou”. Tímto gestem upoutal jejich pozornost a svým chováním v nich vzbudil respekt. “Nastalo napjaté ticho a Pavel je oslovil hebrejsky: ‘Bratří a otcové, vyslechněte, co vám chci nyní říci na svou obhajobu.’” Když lidé uslyšeli známá hebrejská slova, “úplně se uklidnili” a za naprostého ticha apoštol pokračoval:PNL 235.1

“Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni.” Skutky 21,40; 22,1-3. Nikdo nemohl Pavlova slova popřít, protože skutečnosti, o nichž hovořil, byly mnoha židům, kteří stále ještě žili v Jeruzalémě, dobře známy. Pak apoštol mluvil o tom, že kdysi také horlivě pronásledoval Kristovy učedníky, a dokonce je i vydával na smrt. Vylíčil svým posluchačům okolnosti svého obrácení a vyprávěl jim, jak nakonec musel odložit svou pýchu a sklonit se před ukřižovaným Ježíšem Nazaretským. Kdyby se byl pustil se svými protivníky do diskuze, byli by tvrdošíjně odmítali si ho vyslechnout. Vyprávění o jeho zkušenostech však na ně zapůsobilo velmi přesvědčivě, takže se na chvíli zdálo, že je obměkčil a že začali být mnohem přístupnější.PNL 235.2

Potom se jim Pavel snažil vysvětlit, že mezi pohany nezačal působit ze svého vlastního rozhodnutí. Toužil pracovat pro svůj národ; ale právě v jeruzalémském chrámě k němu Bůh promluvil ve vidění a přikázal mu, aby se vydal “daleko k pohanům” Skutky 22,21.PNL 235.3

Až do této chvíle mu lidé dychtivě naslouchali. Když však ve svém příběhu dospěl až k okamžiku, kdy byl povolán stát se Kristovým poslem mezi pohany, opět se jich zmocnila zuřivost. Byli zvyklí považovat se za jediný národ, jemuž byl Bůh nakloněn. Proto nebyli ochotni připustit, že by i pohané, jimiž pohrdali, měli mít podíl na výsadách, které až dosud vztahovali výhradně na sebe. Proto volali tak hlasitě, až řečníka překřičeli: “‘Sprovoď ho ze světa! Nesmí zůstat na živu!’PNL 235.4

Protože křičeli, strhávali ze sebe šaty a házeli do vzduchu prach, rozkázal velitel vojákům, aby Pavla zavedli do pevnosti; dal jim pokyn, aby při výslechu použili bičování, neboť chtěl zjistit, proč proti němu tolik běsní.” Skutky 22,22-24.PNL 235.5