Stan setkávání

V hlubokém zármutku lid pohřbil své mrtvé. Tři tisíce lidí padlo mečem. Brzy nato v táboře propukla rána a Bůh jim oznámil, že už je na jejich cestách nebude doprovázet Boží přítomnost: “Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.” 2. Mojžíšova 33,3. Byl dán příkaz: “Nyní však ze sebe složte své ozdoby, ať vím, jak mám s vámi naložit.” 2. Mojžíšova 33,5. V pokání a pokoře “od hory Chorébu se tedy Izraelci zbavili všech ozdob” 2. Mojžíšova 33,6.NUD 153.1

Na Boží pokyn byl stan, který sloužil jako dočasné místo bohoslužby, přemístěn za tábor (viz 2. Mojžíšova 33,7). To byl další důkaz, že se od nich Bůh vzdálil. Ostře pociťovali pokárání a zástupům, jejichž svědomí bylo zasaženo, se to jevilo jako předzvěst většího neštěstí.NUD 153.2

Avšak nebyli ponecháni bez naděje. Stan byl sice postaven mimo tábořiště, ale Mojžíš ho nazval “stanem setkávání” 2. Mojžíšova 33,7. Všichni, kdo opravdově činili pokání a přáli si navrátit se k Hospodinu, byli vedeni k tomu, aby tam vyznali své hříchy a hledali Boží milosrdenství. Když se vrátili ke svým stanům, Mojžíš vstoupil do svatostánku. Lidé čekali na nějaké znamení, že jeho přímluvné modlitby za ně byly přijaty. Když oblakový sloup sestoupil a zůstal stát u vchodu do stanu setkávání, lid plakal radostí, “povstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu” 2. Mojžíšova 33,10.NUD 153.3

Mojžíš si uvědomil, že potřebuje Boží pomoc, aby byl schopen s lidem vycházet. Prosil o jistotu Boží přítomnosti: “Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost; pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid.” 2. Mojžíšova 33,13.NUD 153.4

Bůh odpověděl: “Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.” 2. Mojžíšova 33,14. Avšak Mojžíš ještě nebyl spokojen. Modlil se, aby se k jeho lidu navrátila Boží přízeň a aby je Boží přítomnost dále vedla na jejich cestách: “Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš?” 2. Mojžíšova 33,15.16.NUD 153.5

A Hospodin odvětil: “Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem.” 2. Mojžíšova 33,17. Ani zde se prorok ve svých úpěnlivých prosbách nezastavil. Teď požádal o něco, o co dosud žádný člověk nežádal: “Dovol mi spatřit tvou slávu!” 2. Mojžíšova 33,18.NUD 153.6