Schrána poslána do Bét-šemeše

Podle tehdejšího pověrečného zvyku nařídili pelištejští velmožové lidem, aby zhotovili symboly ran, které je postihly. “Pět zlatých nádorů a pět zlatých myší podle počtu pelištejských knížat,” řekli, “neboť stejná pohroma postihla všechny, i vaše knížata.” 1. Samuelova 6,4.NUD 286.5

Tito mudrci uznali tajuplnou moc, která provázela schránu. Přesto lidem neporadili, aby se odvrátili od svého modlářství a sloužili Hospodinu. Stále nenáviděli Boha Izraele, ačkoli byli soudy přinuceni podřídit se jeho autoritě. Takové podřízení se nemůže hříšníka zachránit. Srdce musí být odevzdáno Bohu, musí se poddat Boží milosti, než může být přijato pokání.NUD 286.6

Jak velká je Boží trpělivost s bezbožnými! Desetitisíce projevů milosrdenství, které zůstaly bez povšimnutí, tiše dopadaly na stezky nevděčných, vzpurných lidí. Když však odmítli naslouchat Božímu hlasu promlouvajícímu v jeho stvořitelském díle a ve varováních, radách a napomenutích Božího slova, byl nucen promluvit prostřednictvím soudů.NUD 286.7

Kněží a věštci varovali lid, aby nenapodobovali zatvrzelost faraona a Egypťanů, aby si tak nezpůsobili ještě větší utrpení. Pak byl navržen plán, s nímž všichni souhlasili. Schrána byla spolu se zlatými oběťmi za provinění naložena na nový vůz, aby se tak zamezilo jakémukoli nebezpečí poskvrnění. Do tohoto vozu byly zapřaženy dvě krávy po otelení, na jejichž šíje nebylo ještě nikdy vloženo jho.NUD 286.8

Jejich telátka byla zavřena doma a krávy byly ponechány, aby si svobodně šly, kam chtějí. Jestliže bude schrána takto navrácena Izraelcům do Bét-šemeše, nejbližšího lévijského města, Pelištejci to přijmou jako důkaz, že jim toto velké neštěstí způsobil Bůh Izraele. “Jestliže nikoli,” řekli, “tedy poznáme, že nás neranila jeho ruka, ale stalo se nám to náhodou.” 1. Samuelova 6,9.NUD 287.1

Když krávy dostaly volnost, nevrátily se ke svým mláďatům, ale vydaly se přímo do Bét-šemeše. Ačkoli je nevedla lidská ruka, udržovala zvířata vytrvale směr své cesty. Boží přítomnost doprovázela schránu a bezpečně ji dovedla na přesně určené místo.NUD 287.2

Obyvatelé Bét-šemeše žali v údolí pšenici. “Tu se rozhlédli a spatřili schránu a zaradovali se, že ji vidí. Vůz dojel na pole Jóšuy Bétšemešského a tam se zastavil.NUD 287.3

Byl tam veliký kámen. I rozštípali dříví vozu a obětovali krávy Hospodinu v zápalnou oběť.” 1. Samuelova 6,13.14. Pelištejci doprovázeli schránu “až k území Bét-šemeše” (1. Samuelova 6,12) a byli svědky jejího přijetí. Rána ustala a oni byli přesvědčeni, že pohromy, které je postihly, byly soudem Boha Izraele.NUD 288.1

Obyvatelé Bét-šemeše rychle rozšířili zprávu, že schrána úmluvy je v jejich držení, a lidé z okolních území se shromáždili, aby přivítali její návrat. Byly přineseny oběti. Kdyby byli tito vyznavači činili pokání ze svých hříchů, provázelo by je Boží požehnání. Ale i když se radovali z návratu Boží schrány jako posla dobra, neměli správnou představu o její posvátnosti. Dovolili, aby zůstala na poli, kde se konala sklizeň. Když se stále dívali na posvátnou schránu, začali přemýšlet, v čem tkví její mimořádná moc. Nakonec je přemohla zvědavost. Odkryli víko a dovolili si ji otevřít.NUD 288.2

Izraelci byli poučeni, že mají na schránu pohlížet s posvátnou bázní. Pouze jednou v roce směl Boží schránu spatřit nejvyšší kněz. Dokonce ani pohanští Pelištejci se neodvážili odkrýt její víko. Na všech jejích cestách ji vždy doprovázeli neviditelní nebeští andělé. Neuctivá opovážlivost obyvatel Bét-šemeše byla okamžitě potrestána. Mnozí byli stiženi náhlou smrtí. Ti, kdo přežili, nebyli tímto soudem přivedeni k pokání za své hříchy, nýbrž jen k tomu, že na schránu pohlíželi s pověrčivým strachem. Horlivě se jí snažili zbavit. A tak Bétšemešané poslali vzkaz obyvatelům Kirjat-jearímu a vyzvali je, aby si schránu odnesli. Obyvatelé tohoto města přijali svatou schránu s radostí a uložili ji do domu lévijce Abínádaba. Tento muž pověřil svého syna Eleazara, aby se o ni staral, a schrána tam zůstala po mnoho let.NUD 288.3