22. kapitola — Mojžíš

Za služby, které Josef prokázal egyptskému národu, nejenže byla Jákobovým potomkům dána za domov část země, ale byli osvobozeni od placení daní a v době hladu hojně zásobováni potravou. Král veřejně uznal, že díky Josefovu Bohu se Egypt těšil hojnosti, zatímco jiné národy hynuly hladem. Viděl také, že Josefův způsob vlády velmi obohatil království, a z vděčnosti zahrnul Jákobovu rodinu královskou přízní.NUD 115.1

Ale jak běžel čas, velký muž, jemuž Egypt za tolik vděčil, byl uložen do hrobu. “V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl.” 2. Mojžíšova 1,8. Ne že by nebyl obeznámen s tím, jaké služby Josef jeho národu prokázal, ale nechtěl to uznat a snažil se, aby se na to pokud možno zapomnělo. “Ten řekl svému lidu: ‘Hle, izraelský lid je početnější a zdatnější než my. Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země.’” 2. Mojžíšova 1,9.10.NUD 115.2

Izraelci se již “rozplodili, až se to jimi hemžilo, převelice se rozmnožili a byli velice zdatní; byla jich plná země” 2. Mojžíšova 1,7. Avšak uchovávali si svou národní identitu, vůbec nepřijímali egyptské zvyky a náboženství a jejich stále vzrůstající počet nyní vzbudil u krále a jeho lidu strach.NUD 115.3

Mnozí z Izraelců byli schopní a vzdělaní pracovníci a hodně se přičinili o bohatství národa. Král potřeboval takové dělníky při budování svých nádherných paláců a chrámů. Proto je postavil na stejnou úroveň s Egypťany, kteří se i se svým majetkem prodali království. Brzy byli nad nimi ustanoveni dozorci, a tak se stali úplnými otroky. “Proto začali Egypťané Izraelce surově zotročovat. Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim ještě ztěžovali surovostí.” 2. Mojžíšova 1,13.14. “Avšak jakkoli jej ujařmovali, množil se a rozmáhal dále.” 2. Mojžíšova 1,12.NUD 115.4

Král a jeho poradci doufali, že si Izraelce tvrdou prací podřídí, sníží jejich počet a potlačí jejich nezávislého ducha. Ženám, jimž to umožňovalo jejich zaměstnání, bylo vydáno nařízení, aby při narození usmrcovaly hebrejské chlapečky. Satan věděl, že mezi Izraelci má vyrůst Vykupitel, a doufal, že zmaří Boží záměr, když povede krále k tomu, aby hubil hebrejské děti. Avšak porodní báby se bály Boha a neodvážily se plnit tento krutý příkaz.NUD 115.5

Král, rozzloben tím, že jeho plán selhal, vydal ještě krutější a rozsáhlejší rozkaz. “Ale farao všemu svému lidu rozkázal: ‘Každého syna, který se jim narodí, hoďte do Nilu; každou dceru nechte naživu.’” 2. Mojžíšova 1,22.NUD 116.1