33. kapitola — Nespokojenost lidu

Správa Izraele se vyznačovala důkladnou organizací, nádhernou svou úplností a jednoduchostí. Středem vlády byl Bůh, svrchovaný Vládce Izraele. V jejím čele stál jako vedoucí osobnost Mojžíš, aby v Božím jménu uplatňoval zákon. Později byla zvolena sedmdesátičlenná rada, aby Mojžíšovi pomáhala se všeobecnými záležitostmi národa. Pak zde byli kněží, kteří se radili s Hospodinem ve svatyni. Jednotlivé kmeny spravovali náčelníci nebo knížata. Pod nimi byli “velitelé nad tisíci, nad sty, padesáti a deseti” 5. Mojžíšova 1,15.NUD 175.1

Hebrejský tábor byl rozdělen do tří hlavních útvarů. V jeho středu stál stan setkávání, místo přebývání neviditelného Krále. Kolem něj tábořili kněží a lévijci. Za nimi byly v táboře umístěny všechny ostatní kmeny.NUD 175.2

Poloha každého kmene byla přesně určena. Každý měl pochodovat a tábořit pod vlastním praporem, jak přikázal Hospodin (viz 4. Mojžíšova 2,2.17). Přimíšenci, kteří se k Izraeli připojili při vyjití z Egypta, měli přebývat na okraji tábora a jejich potomstvo mělo být až do třetí generace vyloučeno ze společenství. “Synové, kteří se jim narodí, smějí v třetím pokolení vstoupit do Hospodinova shromáždění.” 5. Mojžíšova 23,9.NUD 175.3

Byl vyžadován přísný pořádek a důkladná hygienická opatření. Tato pravidla byla nutná k uchování zdraví tak velkého množství lidí. Bylo také třeba, aby byl udržován dokonalý pořádek a čistota. “Vně za táborem budeš mít vyhrazené místo, kam budeš chodit na stranu. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, chodí po tvém táboře, aby tě vysvobodil a aby ti vydal tvé nepřátele. Ať je tedy tvůj tábor svatý.” 5. Mojžíšova 23,13.15.NUD 175.4

Kdykoli Izrael putoval, “schrána Hospodinovy smlouvy táhla… před nimi, aby jim vyhlédla místo odpočinutí” 4. Mojžíšova 10,33. Poblíž tábořili kněží, kteří nesli stříbrné trubky. Tito kněží přijímali od Mojžíše pokyny, které pomocí trubek předávali lidu. Velitel každého oddílu měl za povinnost podle signálu trubek přesně usměrnit pohyb lidí.NUD 175.5

Bůh je Bohem pořádku. V celém nebi vládne dokonalý pořádek. Pohyb nebeských andělů se vyznačuje důslednou kázní. Úspěchu může být dosaženo tam, kde vše probíhá podle řádu a činnost je zkoordinována. To platí dnes stejně jako v době Izraele.NUD 175.6

Bůh sám vedl Izraelce při jejich putování. Místo jejich táboření bylo určeno sestoupením oblakového sloupu, a pokud měli tábořit, oblak zůstával nad stanem setkávání. Když měli pokračovat v cestě, oblak nad svatostánkem se zvedl do výše.NUD 176.1

Kádeš, který se nacházel na hranicích Kenaanu, dělilo od Sínaje pouze jedenáct dní cesty. S výhledem na brzký vstup do zaslíbené země se izraelské zástupy vydaly na cestu, když k tomu dal oblakový sloup pokyn. Jaké požehnání by jim mohlo být odepřeno nyní, když je Nejvyšší slavnostně přijal za vyvolený lid?NUD 176.2

Přesto mnozí váhavě opouštěli místo, kde tábořili. Toto prostředí bylo tak úzce spjato s Boží přítomností a s přítomností svatých andělů, že se zdálo příliš svaté, než aby je bez rozmyslu nebo dokonce s radostí opustili. Avšak na pokyn trubačů se oči všech úzkostlivě pozvedly, aby se podívali, kterým směrem je oblak povede. Když se vydal na východ, kde byly jen těsné horské masivy, tmavé a pusté, srdce mnohých naplnil pocit smutku a pochybností.NUD 176.3

Jak postupovali vpřed, cesta byla čím dál obtížnější. Jejich pouť vedla skalnatými roklemi a divokou pustinou, “zemí pustou, plnou výmolů, zemí vyprahlou, zemí šeré smrti, zemí, jíž nikdo neprocházel, v níž člověk nesídlí” Jeremjáš 2,6. Jejich postup byl pomalý a obtížný a lidé nebyli připraveni snášet nebezpečí a nepohodlí cesty.NUD 176.4

Po třech dnech cesty bylo slyšet otevřené stížnosti. Začali s nimi přimíšenci. Mnozí z nich totiž stále nacházeli chyby ve způsobu, jakým je Mojžíš vedl. Nespokojenost je nakažlivá, a tak se brzy rozšířila po celém táboře.NUD 176.5