61. kapitola — Zavržení

Saulovy chyby nebyly ještě nenapravitelné. Hospodin mu poskytl další příležitost, aby se naučil lekci bezmezné víry v jeho slovo a poslušnosti jeho příkazů.NUD 306.1

Když ho prorok v Gilgálu napomenul, Saul měl pocit, že s ním bylo nesprávně nakládáno, a omlouval svou chybu. Samuel Saula miloval jako svého vlastního syna, zatímco Saul Samuelovo napomenutí odmítal, a proto se mu, pokud to bylo možné, vyhýbal.NUD 306.2

Avšak Hospodin poslal svého služebníka k Saulovi s dalším poselstvím: “Toto praví Hospodin zástupů: Mám v patrnosti, co učinil Amálek Izraeli; položil se mu do cesty, když vystupoval z Egypta. Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!” 1. Samuelova 15,2.3. Hospodin prostřednictvím Mojžíše vynesl nad Amálekovci soud. Záznam o jejich krutosti spáchané na Izraeli byl doplněn příkazem: “Vymažeš památku Amálekovu zpod nebes. Nezapomeň!” 5. Mojžíšova 25,19.NUD 306.3

Po čtyři sta let bylo vykonání tohoto rozsudku odkládáno. Ale Amálekovci se od svých hříchů neodvrátili. Teď nadešel čas, aby byl tak dlouho oddalovaný rozsudek vykonán.NUD 306.4

Našemu milosrdnému Bohu je akt trestání něčím cizím. “Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ.” Ezechiel 33,11. Hospodin je “Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu.” 2. Mojžíšova 34,6.7. Přestože si nelibuje v odplatě, vykoná soud nad přestupníky svého zákona. Je nucen tak jednat, aby obyvatele země ochránil před úplnou zkažeností a záhubou. Aby mohl zachránit některé, musí odstranit ty, kteří zatvrzele setrvávají v hříchu.NUD 306.5

Avšak Bůh jedná milosrdně, i když vynáší rozsudek. Amálekovci měli být zničeni, ale Kénijci, kteří mezi nimi bydleli, byli uchováni. Tento národ, ačkoli nebyl zcela oproštěn od modlářství, uctíval Boha a choval se k Izraeli přátelsky.NUD 306.6

Když dostal rozkaz, aby vytáhl proti Amálekovcům, Saul okamžitě vyhlásil válku. Na výzvu k boji se izraelští muži shromáždili pod jeho korouhev. Izraelci neměli získat slávu vítězství ani kořist svých nepřátel. Jejich účast ve válce měla být pouze výrazem poslušnosti vůči Bohu. Bůh chtěl, aby všechny národy spatřily úděl tohoto lidu, který pohrdl jeho svrchovaností.NUD 306.7

“A Saul Amáleka pobíjel… Amáleckého krále Agaga chytil živého… Saul a jeho lid ušetřil Agaga a nejlepší kusy z bravu a skotu, z druhého vrhu, a ze skopců a vůbec ze všeho pěkného, a nechtěli je vyhubit jako klaté. Jako klaté zničili jen to, co bylo podřadné a bezcenné.” 1. Samuelova 15,7-9.NUD 307.1

Toto vítězství posloužilo k tomu, že v Saulovi znovu vzplála pýcha, která byla jeho největším nebezpečím. Ve ctižádostivé snaze zvýšit slávu svého triumfálního návratu si Saul dovolil napodobit zvyklosti okolních národů a ušetřil Agaga. Lid si ponechal nejpěknější kusy bravu, skotu a tažných zvířat a svůj hřích omlouvali tím, že dobytek má být přinesen jako oběť Hospodinu. Měli však v úmyslu použít ho jen jako náhradu, aby ušetřili svůj vlastní dobytek.NUD 307.2

Saulovo troufalé nerespektování Boží vůle prokázalo, že mu nemůže být svěřena královská moc jako Hospodinovu zástupci. Zatímco Saul a jeho armáda opojeni vítězstvím pochodovali domů, Samuel ve svém domě prožíval mučivou úzkost. Dostal od Hospodina poselství: “Lituji, že jsem ustanovil Saula králem, neboť se ode mne odvrátil a mými slovy se neřídí.” 1. Samuelova 15,11. Prorok celou noc plakal a modlil se za zrušení tohoto strašného rozsudku.NUD 307.3

Boží lítost není jako lítost člověka. Pokání člověka v sobě zahrnuje změnu smýšlení. Boží pokání je vyvoláno změnou okolností a vztahů. Člověk může změnit svůj vztah k Bohu tím, že přijme podmínky, na jejichž základě může být přiveden do Boží přízně, anebo může na základě svého vlastního rozhodnutí od těchto příznivých podmínek odstoupit. Saulova neposlušnost změnila jeho vztah k Bohu. Ale podmínky přijetí u Boha zůstaly nezměněny, protože “u něho není proměny ani střídání světla a stínu” Jakubův 1,17.NUD 307.4