Zkouška věrnosti

Na úplném začátku své životní dráhy museli mládenci podstoupit důležitou zkoušku charakteru. Král tehdy vydal nařízení, že musejí jíst pokrmy a pít víno, jaké jí a pije on sám. Tímto způsobem chtěl král dát najevo, že mu jde o jejich prospěch a blaho. Pokrmy z králova stolu byly však zasvěceny modlám, a proto každý, kdo je jedl, přinášel tím oběti babylónským božstvům. Takovým úkonem by Daniel a jeho přátelé zapřeli svou víru a zneuctili by podstatu Božího zákona. Vystavovali by se také nebezpečí, že přepych a požitkářství bude mít na jejich tělesný, duševní a duchovní vývoj negativní vliv. Rovněž věděli, jaké důsledky měla nestřídmost v případě Nádaba a Abihúa, a bylo jim jasné, že by se pitím vína jejich tělesné a duševní schopnosti výrazně zhoršily.SU 180.6

Daniel a jeho přátelé byli v mládí vyučováni tomu, že jsou před Bohem zodpovědní za své schopnosti a že nesmí dovolit, aby jejich síly byly jakkoli oslabeny. Díky tomu si dokázali v morálně zkaženém prostředí královského dvora, v kterém byli denně vystaveni silnému pokušení, uchovat svou vnitřní čistotu. Žádný vliv nebyl dost silný na to, aby je přiměl opustit principy, které získali v dětství studiem Božího slova a rozjímáním nad Božími podivuhodnými činy.SU 181.1

Daniel by jistě našel přijatelnou omluvu pro opuštění přísných pravidel střídmého života. Mohl by tvrdit, že kdyby zůstal věrný božským zásadám, urazil by tím krále a s největší pravděpodobností by přišel jak o své postavení, tak o holý život. Naopak zřeknutím se Hospodinových příkazů by získal velké výhody a zajistil by si život v blahobytu.SU 181.2

Daniel však ani na okamžik nezaváhal. Rozhodl se, že zůstane věrný svým zásadám. Předsevzal si, “že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem, které pil král při svých hodech” Daniel 1,8. A jeho přátelé jej v tom podpořili.SU 181.3

Židovské mládence k tomuto rozhodnutí nevedla pýcha ani snaha po sebezviditelnění, nýbrž jejich touha být za všech okolností na Boží straně. Dobře věděli, že by stačilo udělat jeden chybný krok a začali by se vzdalovat od Hospodina, až by se nakonec jejich spojení s nebem přerušilo úplně a oni by podlehli pokušení.SU 181.4

“A Bůh dal Danielovi dojít u velitele dvořanů milosrdenství a slitování” a jeho požadavky byly přijaty s náležitou vážností. Přesto byl však na pochybách a začal Danielovi omluvně vysvětlovat: “Bojím se krále, svého pána, který vám určil pokrm a nápoj. Když uvidí, že jste v tváři přepadlejší než jinoši z vašich řad, připravíte mě u krále o hlavu.” Daniel 1,9.10.SU 181.5

Daniel se pak obrátil na opatrovníka, který měl za úkol pečovat o židovské mládence, a navrhl mu, aby to s nimi na deset dní zkusil. Požádal jej, aby jim po tuto dobu dával místo vybraných pochoutek z královského stolu, které budou jíst ostatní, pouze prostou stravu.SU 181.6

Přestože měl opatrovník strach, nakonec s jejich návrhem souhlasil. Po deseti dnech se ukázalo, že jeho obavy byly zbytečné. “Byli statnější než ostatní jinoši, kteří jedli královské lahůdky.” Daniel 1,15. V důsledku toho jim dovolil jíst jednoduchou stravu po celý zbytek jejich výcviku.SU 181.7

Po celé tři roky svého studia mládenci spoléhali na Hospodinovu moc. Na královském dvoře nebyli dobrovolně. Nedostali se tam proto, že by je k tomu vedla jejich ctižádost či pýcha; byli tam přivedeni jako zajatci. Odloučeni od svého domova, snažili se chovat tak, aby dělali čest svému utlačovanému lidu a vyvyšovali Boha, jemuž sloužili.SU 182.1