Sám proti všem

Nikdo ze shromážděných Elijášovi neodpověděl. V nesčetném zástupu se nenašel ani jeden, který by se odvážil postavit na stranu Hospodina. Slepota a odpadnutí zaplavily celý Izrael. K tomu samozřejmě nedošlo najednou, ale postupně. Každý sebenepatrnější odklon od konání dobra, každé odmítnutí činit pokání prohlubovaly pocit viny a čím dál více vzdalovaly lid od nebeského království. A nyní, ve chvíli zkoušky, lidé ve své vzpouře proti Bohu pokračovali.SU 55.2

Bohu se nelíbí, když lidé v rozhodující chvíli projevují lhostejnost a nevěru. Celý vesmír s napětím sleduje závěrečné scény velkého sporu mezi dobrem a zlem. V těchto okamžicích je pro Boží lid nejdůležitější zachovat Bohu věrnost. Ve všech dobách měl Bůh morální hrdiny a má je i dnes. Tito lidé podobně jako Josef, Elijáš a Daniel se nestydí přihlásit k Božímu vyvolenému lidu. Těm, kdo se nebojí jednat, kdo svědomitě plní svěřené povinnosti a kdo druhé s odvahou vybízejí: “Kdo je Hospodinův, ke mně!” (2. Mojžíšova 32,26), Bůh zvláštním způsobem žehná. Tito lidé nabádají ty, kdo se hlásí k Božímu lidu, aby vystoupili z davu a přede všemi osvědčili svou věrnost Králi králů. Jejich vůle je zcela podřízena Božímu zákonu a láska k Bohu má pro ně větší cenu než jejich vlastní život. Oddanost Bohu je jejich životním krédem.SU 55.3

Zatímco Izraelci na hoře Karmel přemýšleli, jak se zachovat, Elijášův hlas opět proříznul ticho: “Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.” 1. Královská 18,22-24.SU 55.4

Elijášův návrh byl natolik rozumný, že lidé odpověděli: “To je správná řeč.” 1. Královská 18,24. Baalovi proroci se neodvážili odporovat; Elijáš se k nim obrátil a vyzval je: “Vyberte si jednoho býka a připravte ho první, protože vás je víc.” 1. Královská 18,25.SU 55.5

Jejich provinilé srdce bylo plné strachu, když připravovali hranici a pokládali na ni obětní zvíře. A pak zahájili své zaříkávání. Jejich hlasité výkřiky se ozvěnou nesly po okolních lesích a kopcích. “Baale, odpověz nám!” 1. Královská 18,26. Skákali, svíjeli se, křičeli a při tom si trhali vlasy a řezali se do rukou. Takto chtěli přimět své bohy, aby jim pomohli. Ráno přešlo a přiblížilo se poledne, ale jejich zoufalé modlitby zůstaly bez odpovědi. Oheň na oběť stále nesestupoval.SU 56.1

Během svého horečnatého uctívání se lstiví kněží pokoušeli nějakým způsobem rozdělat na oltáři oheň. Elijáš však bedlivě sledoval každý jejich pohyb; a kněží v bláhové naději, že se jim naskytne příležitost lidi oklamat, pokračovali v provádění svých nesmyslných obřadů.SU 56.2

“V poledne se jim začal Elijáš posmívat: ‘Volejte co nejhlasitěji, vždyť je to bůh! Třeba je zamyšlen nebo má nucení nebo odcestoval. Snad spí, ať se probudí!’ Oni volali co nejhlasitěji a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev. Minulo poledne… Neozval se však nikdo, nikdo neodpověděl, nikdo tomu nevěnoval pozornost.” 1. Královská 18,27-29.SU 56.3

Jak rád by satan pomohl těm, kteří mu oddaně sloužili. Jak rád by na zem seslal oheň, který by strávil oběť. Ale Hospodin jej spoutal a nedovolil, aby ani jiskérka dopadla na Baalův oltář.SU 56.4

A nakonec, když jejich hlasy od křiku ochraptěly, začali být kněží bezradní. Se stejným zápalem, se kterým prve pronášeli své prosby, nyní začali proklínat boha Slunce. Elijáš z nich ani na okamžik nespustil oči. Velmi dobře věděl, že kdyby se kněžím jakýmkoli způsobem podařilo oltář podpálit, lidé by jej okamžitě zahubili.SU 56.5