Výzvy k návratu

Vyhlídky judského království byly temné. Zlo nabývalo na síle. Prorok Micheáš prohlásil: “Zbožný vymizel ze země, přímého mezi lidmi není. Všichni strojí vražedné úklady, jeden druhého do sítě loví… Nejlepší z nich je jak potměchuť, nejpoctivější jako plot z trní.” Micheáš 7,2.4.SU 125.1

V každém období dějin Bůh kvůli své nekonečné lásce jednal s vyvoleným lidem, který se mu neustále stavěl na odpor, velmi trpělivě a nepřetržitě jej vyzýval, aby se k němu vrátil. Tak tomu bylo i za vlády krále Achaza. I tenkrát Bůh posílal chybujícímu Izraeli jedno pozvání za druhým. Když pak proroci předstupovali před lid a upřímně jej vyzývali k pokání a nápravě, jejich slova začala přinášet dobré výsledky.SU 125.2

Prostřednictvím Micheáše předal Bůh lidem tato překrásná slova: “Lide můj, co jsem ti udělal? Jaké potíže jsem ti působil? Odpověz mi. Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, vykoupil jsem tě z domu otroctví, poslal jsem před tebou Mojžíše, Árona a Mirjam.” Micheáš 6,3.4.SU 125.3

V čase milosti se Boží Duch snaží přimět člověka k tomu, aby přijal dar života. “Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?” Ezechiel 33,11. Satan zavádí člověka do hříchu, a když je zoufalý, neschopný si pomoci a bojí se požádat Boha o odpuštění, tak jej bez milosti zavrhne. Bůh naopak člověka k sobě neustále volá: “Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj…” Izajáš 27,5. Skrze Krista bylo vykonáno vše, co je potřebné pro naši záchranu, a dostalo se nám dostatečného povzbuzení.SU 125.4

V Judsku a Izraeli se mnozí trápili: “Jak předstoupím před Hospodina? S čím se mám sklonit před Bohem na výšině? Mohu před něj předstoupit s oběťmi zápalnými, s ročními býčky?” Na tyto otázky dostali jasnou odpověď: “Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem.” Micheáš 6,6.8.SU 125.5

Tyto rady opakovali Boží služebníci vždy, když se náboženství stávalo formálním a lidé přestávali být k sobě navzájem milosrdní. Když se Krista jeden zákoník zeptal: “Mistře, které přikázání je v zákoně největší?” Odpověděl mu: “‘Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.’ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‘Miluj svého bližního jako sám sebe.’” Matouš 22,36-39.SU 125.6

Tento jasný výrok bychom měli přijmout jako Boží vůli pro nás. Měli bychom využít každé příležitosti a s lidmi, kteří jsou ztrápení a utlačovaní, jednat milosrdně, citlivě a slušně jako správní křesťané. Pokud nemůžeme udělat víc, měli bychom těm, kteří neznají Boha, alespoň dodat naději a odvahu. Těm, kteří druhým do života přinášejí radost a požehnání, dává Bůh bohatá zaslíbení: “,Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne.’ Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí.” Izajáš 58,10.11.SU 125.7