Elijášova sklíčenost

Otočil se k Bohu zády a tak dlouho prchal, až se ocitl v bezútěšné, neobydlené pustině. Zcela vyčerpán usedl pod trnitým keřem, aby si trochu odpočinul, a přál si umřít. “Řekl: ‘Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.’” 1. Královská 19,4. Jeho duch byl zcela zdeptán hořkým zklamáním a on si přál se už nikdy nesetkat s žádným člověkem. Nakonec vyčerpáním usnul.SU 62.1

Do života každého člověka přicházejí období silného zklamání a strachu — období, kdy je těžké uvěřit v Boží milosrdenství a kdy problémy tíží natolik, že si člověk přeje zemřít. V takových chvílích se mnozí odvracejí od Boha a stávají se otroky pochybností a nevíry. Kdybychom v těchto okamžicích pochopili záměry Boží prozřetelnosti, očima víry bychom uviděli anděly, kteří se snaží ochránit nás před námi samotnými a postavit nás na pevný základ. Tehdy by se v nás zrodila nová víra a nový život.SU 62.2

Věrný Jób ve chvílích utrpení a temnoty prohlásil:SU 62.3

“Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil… Kéž přijde, oč žádám… Spíše [bych volil] smrt… Život se mi zprotivil…” Jób 3,3; 6,8; 7,15.16.SU 62.4

Přestože byl zničený životem, Bůh nedovolil, aby zemřel. Místo toho poslal zdeptanému Jóbovi poselství naděje:SU 62.5

“Zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula.SU 62.6

Nadejde ti věk jasnější než poledne, chmury obrátí se v jitro.” Jób 11,16.17.SU 62.7

Z hlubin malomyslnosti se Jób vznesl k výšinám víry v Boha. Vítězoslavně prohlásil:SU 62.8

“Já vím, že můj Vykupitel je živ
a jako poslední se postaví
nad prachem.
A kdyby mi i kůži sedřeli,
ač zbaven masa, uzřím Boha.” Jób 19,25.26.SU 62.9

Když Jób zahlédl odlesk Stvořitelovy slávy, zhrozil se sám sebe a kál se v prachu a popelu. Díky tomu mu Bůh mohl požehnat a způsobit, aby zbývající roky jeho života byly těmi nejlepšími.SU 62.10

Malomyslnost je hříšná a neodůvodnitelná. Bůh touží dát svým služebníkům tolik síly, kolik jí potřebují. Ačkoli se plány nepřítele Božího díla mohou zdát nezměnitelné, Bůh dokáže porazit i toho nejsilnějšího protivníka. Ti, kdo jsou sklíčení, mají k dispozici účinné prostředky — víru, modlitbu a práci. Trápí vás úzkostné předtuchy či vás naplňuje sklíčenost? I v těch nejtemnějších dnech, kdy se okolnosti zdají být děsivé, nepropadejte strachu. Bůh zná vaše potřeby. Jeho nekonečná láska a slitování jsou nevyčerpatelné. On nikdy nezmění smlouvu, kterou uzavřel s těmi, kdo jej milují. Je ochoten propůjčit svým věrným služebníkům schopnosti, které jsou potřebné k tomu, aby své problémy zvládli. Apoštol Pavel vyznal: “On mi řekl: ‘Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.’… Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě, když jsem sláb, jsem silný.” 2. Korintským 12,9.10.SU 62.11

Copak Bůh opustil Elijáše v hodině jeho zkoušky? Nikoli! Ve chvíli, kdy se Elijáš cítil zavržený Bohem i lidmi, jej Bůh miloval stejně jako dřív. Z hlubokého spánku jej probudil jemný hlas. Tvář, kterou uviděl, měla přátelský výraz. Bůh k němu poslal anděla s jídlem. “Vstaň a jez!” řekl mu anděl. “Vzhlédl, a hle, v hlavách podpopelný chléb, pečený na žhavých kamenech, a láhev vody.” 1. Královská 19,5.6.SU 63.1

Když Elijáš trochu pojedl, opět upadl do hlubokého spánku. Anděl se vyčerpaného muže dotkl podruhé a soucitným hlasem řekl: “Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!” Posílen jídlem byl Elijáš schopen jít “čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu” 1. Královská 19,7.8. Tam našel útočiště v jeskyni.SU 63.2