16. kapitola — Pád Achabova domu

Špatný vliv, který na krále měla jeho žena Jezábel, přinesl trpké ovoce hanebných a násilnických činů. “Nebyl nikdo jako Achab, aby se zaprodal a dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, jak ho k tomu podněcovala Jezábel, jeho žena.” 1. Královská 21,25. Achab, povzbuzovaný ke zlému svojí ženou Jezábel, šel za hlasem svého zkaženého srdce tak dlouho, až byl zcela naplněn sobectvím. Začal si myslet, že má právo na vše, po čem zatoužil.SU 79.1

Tento povahový rys se v plné síle projevil během události, k níž došlo v době, kdy byl Elijáš prorokem v Izraeli. Vedle králova paláce byla vinice, jež patřila Nábotovi. Achab si jednoho dne usmyslel, že ji získá. “Dej mi svou vinici,” řekl Achab Nábotovi, “chci z ní mít zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni lepší vinici anebo, chceš-li raději, vyplatím ti její kupní cenu ve stříbře.” 1. Královská 21,2.SU 79.2

Nábotova vinice byla rodinným dědictvím, a proto se jí Nábot odmítl vzdát. “Nábot řekl Achabovi: ‘Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po svých otcích.’” 1. Královská 21,3.SU 79.3

Nábotova slova Achaba velice popudila a zarmoutila. “Achab vstoupil do svého domu rozmrzelý a podrážděný tím, jak s ním Nábot Jizreelský mluvil… Ulehl na lože, odvrátil tvář, ani chléb nepojedl.” 1. Královská 21,4. Jezábel se brzy dozvěděla všechny podrobnosti o královu rozhovoru s Nábotem a s přesvědčením, že nikdo nemá právo odporovat králi, Achaba ubezpečila, že není nutné se kvůli vzniklé situaci trápit. “Teď ukážeš svou královskou moc nad Izraelem! Vstaň, pojez chleba a buď dobré mysli. Já sama ti dám vinici Nábota Jizreelského.” 1. Královská 21,7.SU 79.4

Jezábel okamžitě začala realizovat své podlé plány. Královým jménem napsala dopisy a rozeslala je starším města, v němž Nábot přebýval. “V dopisech psala: ‘Vyhlaste půst a posaďte Nábota do čela lidu. Proti němu posaďte dva muže ničemníky a ti ať vydají svědectví, že zlořečil Bohu a králi. Pak ho vyveďte a ukamenujte k smrti.’”SU 79.5

Tento příkaz byl splněn. “Mužové jeho města, starší a šlechticové, ti, kteří bydleli v jeho městě, vykonali, co jim Jezábel vzkázala, jak bylo psáno v dopisech, které jim poslala.” 1. Královská 21,9-11. Pak šla Jezábel za králem a řekla mu, že má zabrat Nábotovu vinici. Král tedy vyšel z paláce a zmocnil se vytouženého pozemku.SU 79.6

Z vlastnictví, které nabyl podvodem a krveprolitím, se ale příliš dlouho neradoval. Brzy byl za svůj podlý čin potrestán. “I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému: ‘Vstaň a jdi vstříc Achabovi, králi izraelskému ze Samaří. Je právě v Nábotově vinici; šel tam, aby ji zabral. Promluv k němu: »Toto praví Hospodin: Zavraždil jsi a teď si zabíráš.«’” 1. Královská 21,17-19. Hospodin Elijášovi dále přikázal, aby Achabovi oznámil, jak hrozný jej stihne trest.SU 80.1

Když vyděšený král stanul na vinici tváří v tvář přísnému prorokovu obličeji, nedokázal zakrýt svůj strach: “Přece jsi mě našel, můj nepříteli?” Hospodinův posel mu bez váhání odpověděl: “Našel, protože ses zaprodal a dopouštíš se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Hle, praví Hospodin, uvedu na tebe zlo, vymetu ty, kdo přijdou po tobě.” 1. Královská 21,20.21. Achabův dům podlehne zkáze. O královně Jezábel pak Hospodin řekl: “Jezábelu sežerou na valech Jizreelu psi. Kdo zemře Achabovi ve městě, toho sežerou psi, a kdo zemře na poli, toho sežere nebeské ptactvo.” 1. Královská 21,23.24.SU 80.2

Když král uslyšel toto hrozné slovo, “roztrhl svůj šat, přehodil přes sebe žíněné roucho, postil se a spával v žíněném rouchu a chodil zkroušeně.SU 80.3

I stalo se slovo Hospodinovo k Elijáši Tišbejskému: ‘Protože se přede mnou pokořil, nedopustím to zlo za jeho dnů, ale uvedu je na jeho dům za dnů jeho syna.’” 1. Královská 21,27-29.SU 80.4