Hřích příčinou onemocnění

Když Kristus léčil nemoci, upozornil mnohé z postižených: “Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco horšího.” Jan 5,14. Tím dával na srozuměnou, že si nemoc přivodili sami, protože přestupovali Boží zákony, a že zdraví může být zachováno pouze poslušností.ZNP 50.3

Lékař by měl své pacienty vést k tomu, aby v procesu svého uzdravování spolupracovali s Bohem. Lékař si stále více uvědomuje skutečnost, že nemoc je následkem hříchu. Ví, že přírodní zákony mají právě tak jako přikázání Desatera božský původ a že zdraví je možno znovu získat nebo zachovat jedině tím, že tyto zákony posloucháme. Zná mnohé, kteří onemocněli následkem svého nesprávného jednání a kteří by se mohli uzdravit, kdyby dělali to, co by pro své uzdravení měli dělat. Mělo by se jim dostat poučení, že každý čin, který ničí tělesnou, duševní nebo duchovní sílu, je hříchem a že zdraví se má udržovat poslušností zákonů, které Bůh stanovil pro blaho všeho lidstva.ZNP 50.4

Pozná-li lékař, že pacient trpí nemocí, kterou si přivodil nevhodnou stravou a pitím nebo jinými zlozvyky, a neřekne mu o tom, ublíží tím svému bližnímu. Opilci, zhýralci, lidé, kteří propadli prostopášnostem, ti všichni se obracejí na lékaře, aby jasně a zřetelně prohlásil, že utrpení je důsledek hříchu. Ti, kdo chápou zákony života, by měli opravdově usilovat o potírání příčin nemocí. Má-li lékař před očima ustavičný boj s bolestí, působí-li bez ustání k zmírnění utrpení, může ho to nevyburcovat z klidu? Počíná si snad laskavě a milosrdně, nenařídí-li jako lék na nemoc přísnou střídmost?ZNP 50.5