Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Myšlenky o naději - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First

    “Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.” Matouš 5,8

    Židé se snažili velmi přesně dodržovat obřadní čistotu. Jejich nařízení se stala těžkým břemenem. Přemýšleli jen o pravidlech a zákazech, obávali se vnějšího znečištění, ale přitom si nevšímali skvrn, které na jejich srdci zanechávalo sobectví a zloba.MON 21.4

    Ježíš neuvádí obřadní čistotu jako jednu z podmínek vstupu do svého království, nýbrž poukazuje na nutnost čistoty srdce. Moudrost, která je shůry, “je především čistá” Jakubův 3,17. Do Božího města nevejde nic, co znečišťuje. Všichni jeho obyvatelé musí již zde získat čisté srdce. Kdo se učí od Ježíše, projevuje rostoucí nechuť k nedbalému chování, k neslušným výrazům v řeči a k nemravnému myšlení. Kristova přítomnost v srdci člověka se projeví čistotou a ušlechtilostí v myšlení i v chování.MON 21.5

    Ježíšova slova: “Blaze těm, kdo mají čisté srdce”, mají hlubší význam. Neoznačují jen čistotu, jak ji lidé obvykle chápou — nebýt ovládán smyslností a vášněmi — ale čistotu úmyslů a pohnutek, odstranění pýchy a sobectví, pokoru, nezištnost a skromnost.MON 22.1

    Člověk dokáže ocenit jen člověka podobně smýšlejícího. Dokud se ve svém životě nebudeme řídit zásadou obětavé lásky, která je zásadou povahy Boží, nemůžeme Boha poznat. Srdce oklamané satanem vidí v Bohu tyranskou, nemilosrdnou bytost, milujícímu Stvořiteli připisuje sobecké rysy člověka, dokonce rysy samého satana. “Domníval ses,” praví Stvořitel, “že jsem jako ty.” Žalm 50,21. Boží činy vykládá jako projevy jeho svévolné a pomstychtivé povahy. Podobně se dívá i na Bibli, pokladnici bohatství milosti Boží. Nechápe slávu jejích pravd, vysokých jako nebesa a přesahujících věčnost. Pro mnohé lidi je i samotný Kristus “jako výhonek ze suché země” a nevidí na něm nic “krásného”, aby “po něm toužili” Izajáš 53,2. Když Pán Ježíš žil mezi lidmi jako Bůh v lidské podobě, řekli mu zákoníci a farizeové: “Jsi Samařan a jsi posedlý zlým duchem.” Jan 8,48. I učedníci byli zaslepeni vlastním sobectvím, takže jen stěží chápali bytost, která jim přišla ukázat Otcovu lásku. Proto kráčel Ježíš osamělý uprostřed lidí. Plně mu rozumělo jen nebe.MON 22.2

    Bezbožní nesnesou pohled na Krista, až přijde ve své slávě. Světlo jeho přítomnosti, které je životem pro ty, kdo jej milují, bude znamenat smrt pro bezbožné. Očekávání jeho příchodu je pro ně “jen hrozným očekáváním soudu a žáru ohně” Židům 10,27. Až se zjeví, budou si přát, aby byli skryti před Kristem, který zemřel, aby je vykoupil.MON 22.3

    Avšak pro srdce, očištěná přítomností Ducha svatého, je všecko jiné. Mohou poznávat Boha. Mojžíšovi se Boží sláva zjevila, když byl skryt ve skalní rozsedlině. Podobně i my, jsme-li skryti v Kristu, můžeme vidět Boží lásku.MON 22.4

    “Kdo miluje čistotu srdce a má ušlechtilé rty, tomu bude přítelem i král.” Přísloví 22,11. Vírou můžeme vidět Boha už zde a nyní. Z každodenních zkušeností poznáváme Boží dobrotu a soucit podle toho, jak s námi jedná. Poznáváme ho v povaze jeho Syna. Duch svatý nám umožňuje pochopit pravdu o Bohu a o tom, jehož poslal. Ti, kdo mají čisté srdce, poznávají Boha v novém, důvěrnějším vztahu jako svého Vykupitele, poznávají čistotu a krásu jeho povahy a chtějí zrcadlit jeho obraz. Vidí v něm Otce, který touží obejmout kajícího syna, a jejich srdce naplňuje nevýslovná radost a štěstí.MON 22.5

    Lidé čistého srdce poznávají Stvořitele ze stvoření, v krásách, které naplňují vesmír. V Božím slově čtou ještě zřetelněji zjevení jeho milosrdenství, lásky a milosti. I nejprostším lidem zjevuje pravdy, které neznají moudří a opatrní. Těm, kdo důvěřují a dětským způsobem touží poznat a konat Boží vůli, soustavně odhaluje krásu a drahocennost pravdy, kterou moudří podle světa nechápou. Čím více my sami projevujeme rysy Boží povahy, tím snadněji poznáváme pravdu.MON 22.6

    Lidé čistého srdce již zde na světě, v době, kterou jim Bůh vymezil, žijí jakoby ve viditelné přítomnosti Boží. A v budoucnu, až dosáhnou nesmrtelnosti, jej uvidí tváří v tvář, jak jej vídal Adam, když chodil a mluvil s Bohem v ráji. “Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář.” 1. Korintským 13,12.MON 23.1