Kristova slova na posluchače hluboce zapůsobila. Upoutala je nebeská krása zásad jeho učení. Vážná varování jim zněla jako hlas Boha, který zpytuje srdce. Slova Pána Ježíše zasáhla kořeny jejich dosavadního myšlení a starých názorů. Kdyby se chtěli řídit jeho učením, museli by zcela změnit své navyklé myšlení a jednání. Tím by se dostali do rozporu se svými náboženskými učiteli, zhroutila by se totiž celá stavba, kterou budovaly mnohé generace rabínů. Tak se stalo, že lid sice v srdci souhlasil s Kristovými slovy, ale jen málokdo byl ochotný začít podle nich žít.MON 84.4

Pán Ježíš uzavřel své kázání na hoře přirovnáním, kterým velmi důrazně ukázal, jak je důležité, aby lidé prakticky prožívali to, co jim řekl. Mnozí lidé ze zástupu shromážděného kolem Spasitele prožili svůj život u Galilejského jezera. Z úbočí hory, kde naslouchali slovům Ježíše Krista, mohli pozorovat údolí a úžlabiny, jimiž si horské bystřiny razily svou cestu k jezeru. V létě se tyto potůčky často úplně ztrácely a zanechávaly po sobě jen suchá, prašná koryta. Když však nad horami propukly zimní bouře, proměnily se potůčky v divoké, dravé řeky. Jejich nezadržitelné proudy někdy zaplavily údolí a strhávaly s sebou všechno, co jim stálo v cestě. Často smetly i obydlí, která si rolníci postavili na úrodných rovinách, zdánlivě mimo nebezpečí. Vysoko na pahorcích však stály domy postavené na skalách. V některých oblastech krajiny stavěli lidé celé domy z kamene. Mnohé z nich odolávaly bouřím i po tisíciletí. Při stavbě takových domů museli lidé vynaložit velkou námahu a překonávat mnohé obtíže. K domům byl nesnadný přístup a jejich okolí nebylo tak lákavé jako úrodné roviny. Stály však na skále, a proto na ně marně dorážely vítr, povodně a bouře.MON 84.5

Pán Ježíš prohlásil, že člověk, který přijme jeho slova a založí na nich svůj život, se podobá stavitelům domů na skále. Před staletími napsal prorok Izajáš: “Slovo Boha našeho je stálé navěky.” Izajáš 40,8. Petr, několik let po tom, co vyslechl kázání na hoře, citoval tato slova proroka Izajáše a dodal k nim: “To je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu.” 1. Petrův 1,25. Slovo Boží je tou jedinou pravou jistotou světa. Je to pevný základ. Pán Ježíš řekl: “Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.” Matouš 24,35.MON 85.1

Slova, která Ježíš Kristus pronesl ve svém kázání na hoře, obsahují velké zásady Božího zákona a Boží povahy. Kdo na nich buduje, buduje na Kristu, na Skále věků. Přijímáme-li tato slova, přijímáme Krista. Pouze lidé, kteří přijímají jeho slova, budují na něm. “Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus.” 1. Korintským 3,11. “Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.” Skutky 4,12. Kristus — Slovo, zjevení Boha — projev Boží povahy, zákona, lásky a jeho života — je jediným základem, na kterém můžeme budovat stálou povahu.MON 85.2

Stavíme na Kristu, když plníme jeho slovo. Spravedlivý ještě není ten, kdo má rád spravedlnost, ale kdo spravedlnost koná. Svatost není nějaký blažený pocit, je to výsledek odevzdání se Bohu, plnění vůle nebeského Otce. Když se Izraelci utábořili na hranicích zaslíbené země, nestačilo, aby o Kenaanu jen věděli nebo o něm zpívali. Tím by nikdy nezískali vinice a olivové háje vytoužené země. Mohli si ji skutečně přivlastnit jen tak, že do ní vstoupili. Museli splnit podmínky — projevit živou víru v Boha, přivlastnit si jeho zaslíbení a uposlechnout jeho rozkazy.MON 85.3

Pravé náboženství spočívá v tom, že plníme Kristova slova ne proto, abychom si zasloužili Boží milost, ale proto, že jsme již nezaslouženě obdrželi dar Boží lásky. Kristus nepodmiňuje spasení člověka pouhým vyznáním, ale vírou, která se projevuje ve skutcích spravedlnosti. Od následovníků Pána Ježíše se očekávají činy, ne jen slova. Činy vytvářejí povahu. “Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.” Římanům 8,14. Ne ti, kdo občas dovolí Duchu svatému, aby se dotkl jejich srdcí nebo se tu a tam podřídí jeho moci, ale ti, kdo se nechají vést Duchem, to jsou Boží synové.MON 85.4

Chceš se stát Kristovým následovníkem, ale nevíš, jak začít? Obklopuje tě tma a nevíš, jak najít světlo? Jdi za světlem, které jsi už dostal. Opravdově se rozhodni, že budeš žít podle toho, co znáš ze slova Božího. V Božím slově je Boží životodárná moc. Přijmeš-li toto slovo vírou, dá ti sílu, abys mohl podle něho žít. Budeš-li žít podle světla, které už máš, obdržíš další. Tak budeš stavět na Božím slově a vybuduješ si povahu podle vzoru povahy Ježíše Krista.MON 86.1

Kristus, pravý základ, je živým kamenem. Jeho život přechází na všechny, kdo na něm stavějí. “I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům.” “V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám posvěcený v Pánu.” 1. Petrův 2,5; Efezským 2,21. Kameny se sjednotí se základem, všichni mají týž život. Tuto budovu nemůže zničit žádná bouře, protože všechno, co je s Bohem spojeno, s Bohem přetrvá.MON 86.2

Každá stavba postavená na jiném základě než na Božím slově se nakonec zhroutí. Každý, kdo jako Židé za dnů Pána Ježíše staví na lidských myšlenkách a názorech, na formách a obřadech vymyšlených člověkem nebo na skutcích, které může konat nezávisle na Kristově milosti, buduje svou povahu na sypkém písku. Bouře pokušení odplaví základ z písku a jeho dům zanechají jako trosku na březích času.MON 86.3

“Toto praví Panovník Hospodin: ...Za měřicí šňůru beru právo, za olovnici spravedlnost. Lživé útočiště smete krupobití a skrýši zaplaví vody.” Izajáš 28,16.17.MON 86.4

Dnes ještě pro hříšníka platí milost. “Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít?” Ezechiel 33,11. K lidem, kteří nečiní pokání, promlouvá i dnes stejný hlas, jenž v úzkosti srdce zvolal, když spatřil své milované město: “Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Hle, váš dům zůstane pustý.” Lukáš 13,34.35. V Jeruzalému viděl Spasitel symbol světa, který odmítl a pošlapal jeho milost. Plakal i nad tebou, člověče, který ho odmítáš. V době, kdy Pán Ježíš plakal nad městem, měl Jeruzalém možnost činit pokání a uniknout svému údělu. Ještě krátkou dobu Pán čekal, aby ho přijali. Kristus i k tobě stále promlouvá laskavým hlasem: “Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.” “Nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!” Zjevení 3,20; 2. Korintským 6,2.MON 86.5

Jestliže stavíš své naděje na sobě, buduješ dům na písku. Dnes ještě není pozdě, můžeš uniknout hrozícímu nebezpečí. Přejdi na bezpečnou půdu, než propukne bouře. “Toto praví Panovník Hospodin: ‘Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat.’” “Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není.” “Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.” “Stydět a hanbit se nebudete navěky, nikdy.” Izajáš 28,16; 45,22; 41,10; 45,17.MON 87.1

“Střezte se lživých proroků.” Matouš 7,15