“Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra?” Matouš 7,3

Ani věta “soudíš, ale děláš totéž” neukazuje plně závažnost hříchu člověka, který se opovažuje kritizovat a odsuzovat svého bratra. Pán Ježíš řekl: “Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?”MON 73.2

Kristus popisuje člověka, který rád vyhledává chyby druhých. Když si myslí, že v povaze nebo životě druhého odhalil skvrnu, s neobyčejnou horlivostí se snaží na chybu poukázat. Pán Ježíš prohlašuje, že povahový rys, který se vytváří takovým nekřesťanským jednáním, je ve srovnání s kritizovanou chybou jako trám v porovnání s třískou. Kdo rád dělá “z komára velblouda”, nemá dostatek snášenlivosti a lásky. Přetvořující vliv Spasitelovy lásky se neprojevuje v životě lidí, kteří se cele neodevzdali Kristu, a proto se nenaučili pokoře. Falešně představují vliv evangelia, které člověka vede k laskavosti a zdvořilosti, a zraňují ty, za něž Kristus zemřel. Podle Spasitelova přirovnání člověk, který si libuje v kritice, hřeší víc než kritizovaný, protože se sám dopouští stejně závažných hříchů a navíc je domýšlivý a ponižuje druhé.MON 73.3

Jediným pravým vzorem povahy je Kristus. Kdo dává sebe za vzor druhým, staví se na místo Kristovo. A protože Otec “všechen soud dal do rukou Synovi” (Jan 5,22), každý, kdo si troufá soudit pohnutky druhých, přivlastňuje si výsadní právo Syna Božího. Samozvaní soudci a kritici se staví na stranu antikrista, který se protiví a povyšuje se “nade všecko, co má jméno Boží nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce usedne v chrámu Božím a bude se vydávat za Boha.” 2. Tesalonickým 2,4.MON 73.4

Nelaskavá kritika a neochota odpouštět, které byly vlastní farizeům, jsou hříchem s neblahými následky. Náboženský život bez lásky je životem bez Krista. Schází v něm teplo a světlo Kristovy přítomnosti. Tento nedostatek nemůže nahradit ani ta nejhorlivější činnost. Někteří lidé mají podivuhodnou schopnost bystře odhalovat nedostatky druhých. Každému, kdo si v tom libuje, Pán Ježíš říká: “Pokrytče, nejprve vyjmi z vlastního oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.” Matouš 7,5. Kdo se sám dopustil něčeho zlého, je také prvním, kdo podezírá druhé. Odsuzováním druhých se pokouší skrýt nebo omluvit své vlastní chyby. Skrze hřích lidé poznali zlo a teprve potom se začali navzájem obviňovat. To je vlastní každému, kdo není ovládán Kristovou milostí.MON 73.5

Kdo rád obviňuje druhé, nespokojí se jen s tím, že druhým vytýká to, co považuje za nesprávné. Snaží se je přinutit, aby přijali jeho názory, a když to nejde po dobrém, uchyluje se k hrubším prostředkům. Pokud má možnost, nutí druhé, aby přijali jeho měřítka dobra. Tak to dělali Židé za dnů Pána Ježíše a tak jednala církev vždy, když se jí nedostávalo Kristovy lásky. Když církev pozbyla moci lásky, používala moci státu, aby prosadila své učení a svá nařízení. V tom je tajemství všech náboženských zákonů, které kdy byly vydány, a v tom je tajemství všeho pronásledování od dnů Ábelových až po naše dny.MON 74.1

Kristus k sobě nepoutá lidi násilím, nýbrž je k sobě přitahuje. Používá jedinou moc — moc lásky. Začíná-li církev hledat oporu ve světské moci, je to důkaz, že se jí nedostává moci Kristovy.MON 74.2

Problém však začíná u jednotlivých členů církve a právě zde se musí začít s nápravou. Pán Ježíš vyzývá toho, kdo obviňuje druhé, aby nejprve vyjmul trám ze svého oka, zanechal kritizování, vyznal a vzdal se svého hříchu, dříve než se pokusí napravovat druhé. “Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.” Lukáš 6,43. Obviňování, které pěstuješ, je špatným ovocem a ukazuje, že i strom je špatný. Budování vlastní spravedlnosti není nic platné. Potřebuješ změnu srdce. Až toho dosáhneš, můžeš napravovat druhé, protože “čím srdce přetéká, to ústa mluví” Matouš 12,34.MON 74.3

Když se někdo octne v životní krizi a ty se mu snažíš poradit nebo ho napomenout, budou mít tvá slova jen takový vliv k dobrému, jaký sis získal svým vlastním příkladem a postojem k dané věci. Než budeš moci konat dobro, musíš být sám dobrý. Nemůžeš svým vlivem měnit druhé, pokud milost Kristova neočistí tvé srdce a nenaplní je pokorou a soucitem. Když prožiješ takovou změnu, stane se tvůj život požehnáním pro druhé právě tak přirozeně, jako růžový keř nese květy a vinná réva hrozny.MON 74.4

Je-li Kristus v tobě “nadějí slávy”, nebudeš vyhledávat nedostatky druhých a roznášet je mezi lidi. Místo obviňování a odsuzování se jim budeš snažit pomoci, být jim ku prospěchu a vést je ke spasení. Při jednání s těmi, kteří bloudí, budeš dbát napomenutí, aby sis dal “pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení” Galatským 6,1. Budeš si stále připomínat, kolikrát jsi sám zbloudil a jak těžké bylo najít správnou cestu, ze které jsi sešel. Nepovedeš svého bratra do ještě větší tmy, ale se srdcem plným soucitu ho upozorníš na nebezpečí, které mu hrozí.MON 74.5

Kdo často vzhlíží ke kříži a uvědomuje si, že jeho hříchy přivedly Spasitele na Golgotu, nebude se snažit srovnávat závažnost své viny s hříchy druhých. Nebude se stavět do role soudce a obviňovat druhé. Kdo žije ve stínu golgotského kříže, nemůže kritizovat nebo se vyvyšovat.MON 75.1

Jsi-li ochoten obětovat svou důstojnost nebo dokonce položit svůj život pro záchranu bloudícího bratra, vyňal jsi trám z vlastního oka a jsi připraven mu pomoci. Pak se mu můžeš přiblížit a působit na něj. Káráním a výčitkami se ještě nikdo nenapravil, mnozí však tím byli odvráceni od Krista a zatvrdili svá srdce. Laskavé a zdvořilé chování může zachránit bloudící a “přikrýt množství hříchů”. Obraz Krista ve tvé povaze zapůsobí přetvářejícím vlivem na všechny, s nimiž přijdeš do styku. Dovol Spasiteli, aby se mohl v tobě denně projevovat a dokazovat na tobě stvořitelskou moc svého slova — mírný, přesvědčující a mocný vliv, který v lidech vytváří krásu povahy našeho Pána a Boha.MON 75.2