“Odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám.” Lukáš 11,4

Pán Ježíš nás učí, že Boží odpuštění přijímáme jen tehdy, když sami odpouštíme jiným. Bůh nás k sobě přitahuje svou láskou. Jestliže se jeho láska dotkne našich srdcí, probudí v nás lásku k ostatním lidem.MON 67.1

Po ukončení modlitby Páně dodal Pán Ježíš: “Jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení.” Matouš 6,14.15. Kdo není ochoten odpouštět, uzavírá jediné spojení, pomocí něhož může sám obdržet milost od Boha. Nesmíme si myslet, že jsme oprávněni odmítnout odpuštění lidem, kteří nám ublížili, pokud se neomluví. Zda se pokoří, vyznají a prožijí pokání, to je jejich věc. My však máme být milosrdní ke všem lidem, kteří se proti nám provinili, ať už se ke své chybě přiznají, nebo ne. Bez ohledu na to, jak nás zranili, nemáme v sobě chovat hořkost ani se litovat, že nám ublížili. Ale když očekáváme, že nám Bůh odpustí všechno, čím jsme se proti němu provinili, máme odpustit i my všem, kdo se provinili proti nám.MON 67.2

Odpuštění však má širší význam, než se mnozí domnívají. Když Bůh slibuje, že mnoho odpustí, dodává něco, co přesahuje naše chápání: “Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.” Izajáš 55,8.9. Boží odpuštění není pouze právní úkon, kterým nás Bůh osvobozuje od trestu. Není to pouze odpuštění hříchu, ale osvobození od hříchu. Je to dar zachraňující lásky, která přetváří srdce. David správně chápal odpuštění, a proto se modlil: “Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.” Žalm 51,12) A jindy řekl: “Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti.” (Žalm 103,12.MON 67.3

V Kristu se Bůh obětoval za naše hříchy. Vytrpěl strašnou smrt na kříži, podstoupil místo nás trest za hřích, “spravedlivý za nespravedlivé”, aby nám tak dokázal svou lásku a přitáhl nás k sobě. Bible říká: “Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.” Efezským 4,32. Dovolte, aby Kristus — Život, přebýval ve vás, aby vaším prostřednictvím projevoval nebeskou lásku, která vdechne beznadějným naději a přinese nebeský pokoj srdcím zasaženým hříchem. To je podmínka, kterou musíme plnit od počátku naší cesty k Bohu; přijímáme-li milost od Boha, musíme zjevovat jeho milost druhým.MON 67.4

Chceme-li přijmout a šířit Boží odpouštějící lásku, je nutné, abychom ji poznali a uvěřili v ni (1. Janův 4,16). Satan používá každý klam, kterého je schopen, aby nám znemožnil poznat tuto lásku. Přivádí nás k myšlence, že naše chyby a přestupky jsou v očích Božích velmi závažné a Pán nebude moci vyslechnout naše modlitby, nepožehná nám a nespasí nás. Nevidíme v sobě nic než bezmocnost, nemáme u Boha žádné zásluhy.MON 68.1

Navíc nám satan namlouvá, že nám nic nepomůže, že nemůžeme napravit své nedostatky. Když se snažíme přijít k Bohu, nepřítel nám našeptává: Nemá cenu, aby ses modlil. Vždyť ses dopustil tolika zlých věcí. Nezhřešil jsi proti Bohu a nejednal jsi proti vlastnímu svědomí? My však smíme nepříteli odpovědět, že “krev Ježíše Krista, Syna Božího, nás očišťuje od každého hříchu” 1. Janův 1,7. Když cítíme svou hříšnost a nejsme schopni se modlit, tehdy modlitbu nejvíce potřebujeme. Musíme se modlit a věřit, i když jsme zahanbeni a hluboce pokořeni. “Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě.” 1. Timoteovi 1,15. Odpuštění a usmíření s Bohem nezískáváme jako odměnu za své skutky, Pán Bůh nám je neuděluje pro naše zásluhy, ale jako dar na základě dokonalé spravedlnosti Kristovy.MON 68.2

Nepokoušejme se nikdy zmenšovat svou vinu omlouváním hříchu. Přijměme Boží hodnocení — Bůh posuzuje hřích velmi vážně. Jen Golgota může ukázat závažnost hříchu. Kdybychom měli sami nést své viny, klesli bychom pod jejich tíhou. Naše místo však zaujal Pán. Sám byl bez hříchu, a přesto nesl naše nepravosti, i když si to nezasloužil. “Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.” 1. Janův 1,9. Jak velkolepé poselství! Spravedlivý Bůh ospravedlňuje každého, kdo věří v Ježíše Krista. “Kdo je Bůh jako ty, který snímá nepravost, promíjí nevěrnost pozůstatku svého dědictví! Nesetrvává ve svém hněvu, neboť si oblíbil milosrdenství.” Micheáš 7,18.MON 68.3