“Každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.” Matouš 5,28

Židé byli hrdi na svou morálku a s opovržením se dívali na smyslné zvyky pohanů. Přítomnost římských úředníků, kteří přišli do Palestiny z císařova příkazu, lidi soustavně pohoršovala, protože s těmito cizinci se do země přivalila záplava pohanských zvyků, poživačnost a rozmařilost. V Kafarnaum se římští úředníci veřejně procházeli se svými milenkami. Ticho Genezaretského jezera často rušil rozpustilý křik ze zábavních člunů, které brázdily jeho klidné vody. Lidé očekávali, že Pán Ježíš ostře odsoudí tuto vrstvu lidí. Jak se ale podivili, když slyšeli slova, která odhalovala zlo jejich vlastních srdcí!MON 39.3

Když někdo chová a miluje nějakou zlou myšlenku, byť sebetajněji, podle slov Ježíšových to ukazuje, že v srdci takového člověka ještě stále vládne hřích. Je stále pod vlivem hříchu a vězí v poutech nepravosti. Kdo nachází potěšení v nečistých věcech, kdo si libuje v nesprávných myšlenkách a chtivých pohledech, možná pochopí skutečnou podstatu zla, které se skrývá v zákoutích jeho srdce, pohledem na dokonaný hřích a na jeho důsledky — hanbu a srdcervoucí žal. Zlo nevzniká až v době nějakého zvláštního pokušení, kdy člověk snad padne do hrozného hříchu. Pouze se rozvíjí a navenek ukazuje to, co se v srdci už dávno skrývalo. Na co člověk myslí, takovým se stává, protože ze srdce “vychází život” Přísloví 4,23.MON 39.4