“Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.” Matouš 6,24

Kristus neříká, že člověk nechce nebo nesmí sloužit dvěma pánům, ale že nemůže. Zájem o Boha nelze sloučit se zájmem o mamon. Tam, kde svědomí křesťana nabádá k trpělivosti, sebezapření a sebeovládání, tam nevěřící člověk překračuje mez, aby uspokojoval své sobecké sklony. Na jedné straně dělicí čáry stojí následovník Kristův, který projevuje sebezapření, na druhé straně stojí milovník světa, který si nic neodepře, libuje si ve výstředním způsobu života, vyžívá se v lehkovážných a škodlivých věcech. Křesťan nemůže přestoupit tuto hranici.MON 56.4

Nikdo nemůže zůstat neutrální, není střední cesty. Nenajdeme člověka, který neslouží ani Bohu, ani nepříteli spravedlnosti. Kristus chce žít ve svých následovnících, působit prostřednictvím jejich schopností a možností. Svou vůli musí podřídit vůli Kristově; musí jednat pod vlivem jeho Ducha. Pak už ovšem nežijí oni, nýbrž Kristus žije v nich. Kdo se plně neodevzdá Bohu, je ovládán jinou mocí, poslouchá jiný hlas, který ho vede úplně jiným směrem. Polovičatou službou se člověk staví na stranu nepřítele jako úspěšný spojenec mocností zla. Když se k satanu připojí a začnou s ním spolupracovat i lidé, kteří se vydávají za bojovníky Kristovy, projeví se jako nepřátelé Kristovi. Zrazují své poslání. Stávají se spojovacím článkem mezi satanem a pravými bojovníky Kristovými. Jejich prostřednictvím pak nepřítel stále působí, aby pro sebe získal srdce Kristových bojovníků.MON 56.5

Nejmocnějším satanovým nástrojem na tomto světě není nemravný život zatvrzelého hříšníka nebo vyvrhele lidské společnosti, ale život člověka, který se zdá ctnostný, čestný a ušlechtilý, avšak otročí snad jen jedinému hříchu, podléhá snad jen jediné neřesti. Pro jiného člověka, který v skrytu bojuje proti nějakému silnému pokušení a chvěje se na samém okraji propasti, je takový příklad nejsilnějším svodem k hříchu. Ten, kdo získal vyšší pojetí života, pravdy a cti, a přesto úmyslně přestupuje některé přikázání Božího zákona, převrací své ušlechtilé dary tak, že se stávají příčinou pádu do hříchu. Nadání, vlohy, schopnosti, cit, dokonce i ušlechtilé a laskavé činy se mohou stát satanovou léčkou, která strhne jiné do propasti zkázy a vede ke ztrátě věčného života.MON 57.1

“Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa.” 1. Janův 2,15.16.MON 57.2