Loading...
Larger font
Smaller font
Copy
Print
Contents
Myšlenky o naději - Contents
  • Results
  • Related
  • Featured
No results found for: "".
  • Weighted Relevancy
  • Content Sequence
  • Relevancy
  • Earliest First
  • Latest First

    “Blaze vám, když vás budou tupit.” Matouš 5,11

    Od svého pádu satan vždy pracoval pomocí podvodu. Tak jako nesprávně představoval Boha, tak pomocí svých služebníků nesprávně představuje i Boží děti. Spasitel prohlásil: “Tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne.” Žalm 69,10. Stejně tak padají pohanění na jeho učedníky.MON 25.1

    Nikdo z lidí nebyl hůře pomlouván než Syn člověka. Posmívali se mu a tupili ho, protože plně uskutečňoval zásady Božího zákona. Lidé ho nenáviděli bez příčiny. Přesto se klidně postavil před své nepřátele a prohlásil, že potupa patří k údělu křesťanů. Svým následovníkům radil, jak čelit útokům zla, a vyzýval je, aby pod tlakem pronásledování neochabovali.MON 25.2

    Pomluva může sice očernit dobrou pověst, nemůže však poskvrnit povahu, protože tu chrání Bůh. Dokud s hříchem nebudeme souhlasit, žádná moc — lidská ani démonská — nemůže poskvrnit naše nitro. Člověk, jehož srdce je zakotveno v Bohu, zůstává v hodině své největší zkoušky a za nejhorších okolností stejný, jaký byl v době, kdy se mu dařilo dobře, kdy se zdálo, že má přízeň Boží. Je možné, že nepřátelé špatně vykládají a zkreslují jeho slova, pohnutky a činy. On však toho nedbá, protože mu jde o vyšší hodnoty. Podobně jako Mojžíš zůstává pevný “jako by Neviditelného viděl” (Židům 11,27), nehledí “k viditelnému, nýbrž k neviditelnému” 2. Korintským 4,18.MON 25.3

    Kristus ví o všem, co lidé nesprávně chápou a co zkreslují. Jeho následovníci mohou čekat v tiché trpělivosti a důvěře, ať jsou vystaveni sebevětší zlobě a opovržení; protože není nic tajného, co nebude zjeveno. Lidé, kteří ctí Boha, budou jím poctěni před lidmi i anděly.MON 25.4

    Pán Ježíš řekl: “Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích.” Matouš 5,11.12. Poukázal svým posluchačům na proroky, kteří mluvili ve jménu Páně, jako na “příklad trpělivosti v utrpení” Jakubův 5,10. Ábel, první následovník Krista z Adamových potomků, zemřel jako mučedník. Enoch chodil s Bohem a svět se k němu neznal. Noemovi se posmívali jako fanatikovi a panikáři. “Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář.” “Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení.” Židům 11,36.35.MON 25.5

    V každé době byli vyvolení poslové Boží hanobeni a pronásledováni, avšak právě jejich soužením se šířila zvěst o Bohu. Každý Kristův následovník má vstoupit do jejich řad a pokračovat ve stejném díle s vědomím, že nepřátelé nemohou učinit nic proti pravdě, ale jen pro pravdu. Bůh chce, aby pravda byla postavena do popředí a stala se předmětem ověřování a diskusí i přes to, že jí lidé opovrhují. Je třeba vyburcovat mysl lidí. Pán Bůh používá každého nedorozumění, každou potupu a každou snahu omezit svobodu svědomí jako prostředek k probuzení lidí, kteří by jinak zůstali neteční.MON 26.1

    Jak často se tato zkušenost potvrdila v životě Božích poslů. Když byl ušlechtilý a výřečný Štěpán ukamenován z popudu velerady, věc evangelia tím neutrpěla. Světlo z nebe, které ozářilo jeho tvář, a božský soucit vyjádřený v jeho poslední modlitbě před smrtí, působily přesvědčivě jako ostré šípy na fanatické členy velerady, kteří kamenování přihlíželi. Saul, farizeus a pronásledovatel křesťanů, se stal vyvoleným nástrojem, který měl nést jméno Kristovo před pohany, krále a syny Izraele. Po mnoha letech napsal Pavel, už jako stařec, ze svého vězení v Římě: “Někteří sice kážou Krista také ze závisti a z řevnivosti, ...ne z čistých pohnutek, a domnívají se, že mi v mém vězení způsobí bolest. Ale co na tom! Jen když se jakýmkoli způsobem, ať s postranními úmysly, ať upřímně zvěstuje Kristus.” Filipským 1,15-18. Pavlovým uvězněním se evangelium rozšířilo ještě dále a pro Krista byli získáni lidé i v samém paláci císařů. Satan se snaží zničit nepomíjitelné semeno Božího slova, které je živé a věčné (1. Petrův 1,23), tím je vlastně zasévá do lidských srdcí. Potupou a pronásledováním Božích dětí je oslavováno jméno Kristovo a lidé jsou přiváděni ke spasení.MON 26.2

    Velká odměna očekává v nebi ty, kdo vydávají svědectví o Kristu přes pronásledování a překážky. Zatímco lidé hledají pozemské bohatství, Ježíš jim poukazuje na nebeskou odměnu. Neříká, že ji obdrží jen v budoucím životě, ona začíná již zde. Kdysi dávno se Pán zjevil Abrahamovi a řekl: “Já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.” 1. Mojžíšova 15,1. To je odměna všech Kristových následovníků. Dědictví Božích služebníků je Hospodin — Immanuel, “v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání”, v něm je “vtělena všechna plnost Božství” Koloským 2,3.9. Dědictvím Božích služebníků je mít úzký vztah k němu, znát jej, mít jej, když se srdce stále více a více otevírá, aby přijalo jeho vlastnosti. Dědictvím Božích služebníků je znát jeho lásku a moc, vlastnit nevyzpytatelné bohatství Kristovo a vždy více chápat “šířku a délku, výšku i hloubku” a poznávat “Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání” Efezským 3,18.19. “Toto je dědictví Hospodinových služebníků, jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův.” Izajáš 54,17.MON 26.3

    Právě tato radost naplňovala srdce Pavla a Silase, když se ve vězení ve Filipis o půlnoci modlili a zpívali chvalozpěvy Bohu. Kristus byl s nimi a světlo jeho přítomnosti osvěcovalo tmu slávou nebes. Když apoštol Pavel viděl, jak se evangelium šíří, napsal z Říma bez ohledu na svá pouta: “Z toho se raduji a budu radovat.” Filipským 1,18. A stejná slova, která Kristus pronesl na hoře, znovu zazněla v poselství apoštola Pavla sboru ve Filipis v době, kdy byli pronásledováni: “Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se!” Filipským 4,4.MON 27.1