“Snažte se vejít úzkou branou.” Lukáš 13,24

Opozdilý poutník, který spěchal k bráně města, kam chtěl dorazit ještě před západem slunce, se cestou nemohl ničím rozptylovat. Myslel jen na to, aby se dostal do města. Kristus řekl, že stejnou cílevědomost potřebuje v životě i křesťan. Ukázal nám krásu povahy, která je pravou slávou Božího království. Taková povaha nenese s sebou příslib pozemské vlády, přesto však stojí za to, abychom po ní co nejvíce toužili a co nejvíce o ni usilovali. Nevyzývá nás k boji o moc ve světě. To ovšem neznamená, že nebudeme muset bojovat a dobývat vítězství. Dává nám příkaz k vytrvalému boji, abychom vešli do jeho duchovního království.MON 81.3

Život křesťana je zápas a cesta vpřed. Vítězství, kterého máme dosáhnout, nedobude lidská síla. Bitevním polem je oblast srdce. Musíme zápasit o to, abychom se odevzdali Boží vůli, aby se srdce podřídilo vládě lásky. Je to ta největší bitva, v jaké kdy člověk bojoval. Naše přirozená povaha nemůže zdědit Boží království. Musíme se vzdát zděděných sklonů a špatných návyků.MON 81.4

Kdo se rozhoduje pro vstup do duchovního království, zakusí, že se proti němu vzepřou všechny síly a sklony jeho neobrácené povahy podporované mocnostmi zla. Sobectví a pýcha se postaví proti všemu, co by je mohlo odhalit jako hřích. Nemůžeme vlastními silami přemoci zlá přání a špatné návyky, které nás chtějí ovládnout. Nemůžeme zvítězit nad mocným nepřítelem, který nás drží ve svých spárech. Jen Bůh nám může dát vítězství. Chce, abychom uměli ovládat sebe, svou vůli a své zvyky. Nemůže v nás působit bez našeho souhlasu a naší spolupráce. Duch Boží používá naše vrozené schopnosti a možnosti. Své síly máme používat ke spolupráci s Bohem.MON 81.5

Vítězství nemůžeme dosáhnout bez opravdové modlitby a pokory. Naše vůle nemůže být přinucena ke spolupráci s Bohem, ale musí se mu podřizovat dobrovolně. I kdyby nám Bůh mohl vnutit stonásobnější míru Ducha svatého, neučiní to z nás křesťany připravené pro nebe. Ani to by nezdolalo satanovu pevnost v nás. Naše vůle se musí postavit na stranu Boží vůle. Sami o sobě nejsme schopni podřídit své záměry, přání a sklony Boží vůli. Jestliže po tom toužíme, Bůh to pro nás učiní. Pak “boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista.” 2. Korintským 10,5. “S bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.” Filipským 2,12.13.MON 82.1

Mnohé přitahuje Kristova krása a sláva nebes, ale couvají před podmínkami, za kterých se na ní mohou podílet. Mnozí kráčejí po široké cestě, ale nejsou na ní plně spokojeni. Chtějí se osvobodit z otroctví hříchu a ve vlastní síle se snaží vymanit z hříšných návyků. Vidí úzkou cestu a úzkou bránu, avšak sobecké požitky, láska ke světu, pýcha a neuspokojená ctižádost staví překážky mezi ně a Spasitele. Lekají se a couvají před obětí, kterou by museli přinést, aby se mohli zříci vlastního já a toho, co si oblíbili. Mnozí “se budou snažit vejít, ale nebudou schopni” Lukáš 13,24. Touží po dobru, vynakládají určité úsilí, aby je získali, ale nikdy si je opravdově nezvolili; plně se nerozhodli získat je za každou cenu.MON 82.2

Chceme-li zvítězit, máme jedinou naději — spojit svou vůli s vůlí Boží a spolupracovat s ním každý den a každou hodinu. Nemůžeme zůstat takoví, jací jsme a přesto vejít do Božího království. Svatosti dosáhneme jedině tím, že se vzdáme vlastního já a přijmeme Kristovo smýšlení. Musíme ukřižovat pýchu a domýšlivost. Jsme ochotni zaplatit cenu, která se od nás vyžaduje? Jsme ochotni zcela podřídit svou vůli Boží vůli? Proměňující moc Boží milosti se na nás nemůže projevit, dokud jí to neumožníme.MON 82.3

Zápasu, který musíme bojovat, se říká “dobrý boj víry”. Apoštol Pavel píše: “O to se snažím a zápasím tak, jak on ve mně působí svou silou.” Koloským 1,29.MON 82.4

Jákob řešil největší krizi svého života modlitbou. Měl jediné vroucí přání — dosáhnout změny povahy. Během modlitby se ho někdo dotkl. Jákob se domníval, že je to nepřítel. Celou noc s ním zápasil a jeho největší touha se nezměnila, ani když se domníval, že jeho život je v nebezpečí. Když Jákobovi již ubývalo sil, ten, kdo s ním zápasil, použil svou božskou moc. Z jeho dotyku Jákob poznal, s kým bojoval. Zraněný a bezmocný padl do náruče Spasitele a prosil o požehnání. Nedal se odbýt, nepřestal prosit. Prosbu tohoto bezmocného a kajícího člověka Kristus splnil podle svého zaslíbení: “Ať se chopí mé záštity..., se mnou uzavře pokoj.” Izajáš 27,5. Jákob prosil neodbytně: “Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.” 1. Mojžíšova 32,27. Kristus, který s Jákobem zápasil, ho obdařil vytrvalostí. Dal mu vítězství a změnil jeho jméno z Jákoba na Izraele. Řekl mu: “Jako kníže jsi zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.” 1. Mojžíšova 32,28. Oč Jákob marně zápasil vlastními silami, toho dosáhl odevzdaností a pevnou vírou. “A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.” 1. Janův 5,4.MON 83.1