“Vy jste světlo světa.” Matouš 5,14

Pán Ježíš učil poutavě. Častými obrazy z okolní přírody získával pozornost svých posluchačů. Lidé se shromáždili již časně ráno. Zářivé slunce stoupalo po modré obloze, zahánělo stíny v údolích a v úzkých horských soutěskách. Ještě se nerozplynula krása ranních červánků. Sluneční svit zaplavoval zemi, klidná hladina jezera odrážela zlaté světlo a zrcadlily se v ní růžové ranní červánky. Každé poupě, každá květina, každý lísteček se zatřpytil krůpějemi rosy. Příroda s úsměvem vítala nový den. V korunách stromů příjemně zpívali ptáci. Spasitel pohlédl na shromážděný zástup, na vycházející slunce a pak řekl svým učedníkům: “Vy jste světlo světa.” Podobně jako slunce koná své poslání lásky, rozptyluje stíny noci a probouzí svět k životu, tak mají Kristovi učedníci splnit svůj úkol, osvěcovat nebeským světlem ty, kdo jsou v temnotě, bludu a hříchu.MON 28.4

V jasném ranním světle mohli zřetelně vidět vesnice a městečka rozsetá po okolních kopcích. Tím byl pohled ještě zajímavější. Pán Ježíš na ně ukázal a řekl: “Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.” A potom ještě dodal: “A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.” Matouš 5,14.15. Ježíšovi posluchači byli většinou rolníci a rybáři. Jejich prostá obydlí měla jen jednu místnost, ve které stála na svícnu jediná lampa. Poskytovala světlo všem obyvatelům domu. Pán Ježíš prohlásil: “Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.” Matouš 5,16.MON 29.1

Hříšnému člověku neprospělo a nikdy neprospěje jiné světlo než světlo vycházející z Krista. Ježíš Kristus, Spasitel, je jediným světlem, které může ozářit temnotu světa ležícího v hříchu. O Kristu je napsáno: “V něm byl život a život byl světlo lidí.” Jan 1,4. Když učedníci přijali Kristův život, mohli se stát nositeli jeho světla. Kristův život a jeho láska projevená v povaze z nich učinila světlo světa.MON 29.2

My lidé nemáme sami v sobě světlo. Bez Krista jsme jako nezapálená svíčka, jako měsíc odvrácený od slunce. Sami o sobě nemáme ani jediný paprsek jasu, který bychom mohli vyslat do temnoty světa. Když se obrátíme ke Slunci spravedlnosti, když se setkáme s Kristem, celé naše nitro prozáří jas Boží přítomnosti.MON 29.3

Kristovi následovníci mají být více než jen nějakým světlem mezi lidmi. Jsou pravým světlem světa. Pán Ježíš říká všem, kdo se hlásí k jeho jménu: Vy jste se mi odevzdali a já vás dávám světu jako své zástupce. Prohlásil: “Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.” Jan 17,18. Jako Kristus zjevil Otce, tak my máme zjevovat Krista. Náš Spasitel je zdrojem světla. Nezapomeň však, že se zjevuje prostřednictvím lidských nástrojů. Bůh uděluje své požehnání pomocí lidí. I Kristus přišel na svět jako Syn člověka. Lidství spojené s božstvím musí zasáhnout lidské srdce. Kristova církev, každý Mistrův učedník je nebem ustanovený nástroj, který má lidem ukazovat Boha. Andělé chtějí vaším prostřednictvím dávat světlo a sílu lidem, kteří hynou. Má snad člověk zanedbávat svěřený úkol? Tím by byl svět oloupen o určitou část slíbeného působení Ducha svatého!MON 29.4

Pán Ježíš nepřikázal učedníkům: Snažte se svítit vlastním úsilím, ale: Nechte svítit světlo! Přebývá-li Kristus v srdci, není možné zastřít světlo jeho přítomnosti. Jestliže nejsou světlem světa ti, kdo se vydávají za Kristovy následovníky, znamená to, že je opustila Boží moc. Jestliže nemohou šířit světlo, znamená to, že nejsou spojeni se Zdrojem světla.MON 29.5

Ve všech dobách činil “Kristův duch v nich přítomný” (1. Petrův 1,11) pravé Boží děti světlem pro jejich současníky. Josef byl nositelem světla v Egyptě. Svou čistotou, šlechetností a synovskou láskou představoval Krista v pohanském prostředí. Během putování Izraelců z Egypta do zaslíbené země byli věrní mezi nimi světlem okolním národům. Jejich prostřednictvím se Bůh zjevoval světu. Daniel a jeho přátelé v Babylonu a Mardokaj v Persii ozařovali jasnými paprsky světla temnotu královských dvorů. Podobně mají být i Kristovi učedníci nositeli světla na cestě k nebi. Jejich prostřednictvím Otec zjevuje svoji milost a lásku světu, který žije v duchovní temnotě a nedospěl k poznání Boha. Když jiní lidé uvidí jejich dobré skutky, vzdají slávu Otci v nebesích. Pochopí, že na trůně vesmíru je Bůh a jeho povaha je hodna chvály a následování. Boží láska v srdci a Kristův soulad projevovaný v životě jsou pro nevěřící zábleskem nebe, aby mohli nahlédnout do jeho krásy.MON 30.1

Tím jsou lidé vedeni, aby uvěřili “lásce, kterou Bůh má k nám” 1. Janův 4,16. Tím jsou původně hříšná a zkažená srdce očišťována a přetvářena, aby se mohla “postavit neposkvrněná a v radosti před tvář Boží slávy” Judův 24.MON 30.2

Spasitelova slova “vy jste světlo světa” upozorňují na misijní poslání, které Pán Ježíš svěřil svým následovníkům. V Kristově době vytvořily sobectví, pýcha a předsudky silnou a vysokou dělicí zeď mezi vyvolenými strážci Božího slova a všemi ostatními národy světa. Spasitel přišel všechno změnit. Slova, která lidé slyšeli z jeho úst, se nepodobala ničemu, co kdy slyšeli od kněží nebo rabínů. Kristus boří dělicí zeď, sebelásku, národnostní předsudky a učí lásce k celé lidské rodině. Povznáší lidi nad úzký obzor vytvořený jejich sobectvím; ruší územní hranice a uměle vytvořené rozdíly ve společnosti. Nedělá rozdíl mezi blízkými a cizinci, přáteli a nepřáteli. Učí nás, abychom v každém člověku, který potřebuje naši pomoc, viděli svého bližního a na svět se dívali jako na své působiště.MON 30.3

Jako paprsky slunce pronikají až do nejodlehlejších koutů zeměkoule, tak podle Božího přání má světlo evangelia ozářit každého člověka na zemi. Kdyby Kristova církev plnila úkol, který jí Pán svěřil, uskutečnila by se slova Písma: “Lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.” Matouš 4,16. Členové církve by neměli vytvářet nějaké uzavřené společenství, vyhýbat se odpovědnosti a nesení kříže, ale měli by jít do všech krajů, nechat ze sebe vyzařovat Kristovo světlo, pracovat jako on pro záchranu lidí. “Evangelium království” by se rychle rozšířilo po celém světě.MON 30.4

Stejným způsobem se má uskutečnit záměr, který Pán Bůh sleduje, když povolává svůj lid od Abrahama až do naší doby. Bůh říká: “Požehnám tě... Staň se požehnáním!” 1. Mojžíšova 12,2. Slova Kristova, která pronesl prorok -evangelista a která znovu zazněla v kázání na hoře, platí v této poslední době nám: “Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva.” Izajáš 60,1. Jestliže tě osvítila sláva Hospodinova, jestliže jsi spatřil nádheru toho, který je “významnější nad tisíce jiných” a “přežádoucí skvost”, jestliže se tvé srdce rozzáří v přítomnosti jeho slávy, pak jsou tato Mistrova slova určena tobě. Vystoupil jsi s Kristem na horu proměnění? Dole v údolí jsou lidé zotročení satanem. Čekají na slovo víry a na modlitbu, která je vysvobodí.MON 30.5

Nemáme pouze přemýšlet o Kristově slávě, ale máme o jeho přednostech také mluvit. Izajáš nejen viděl Kristovu slávu, ale také o Kristu hovořil. Když David přemýšlel o Bohu, vzplanul v něm oheň, a to se projevilo v jeho řeči. Když uvažoval o úžasné Boží lásce, musel mluvit o tom, co viděl a cítil. Kdo může mlčet, spatří-li vírou obdivuhodný plán vykoupení, slávu jednorozeného Syna Božího? Je možné přemýšlet o nevýslovné lásce, která se projevila na golgotském kříži — kde Ježíš Kristus zemřel, abychom nezahynuli, ale měli věčný život — je možné se na to dívat a přitom neoslavovat vznešenost Spasitele?MON 31.1

“Vše v jeho chrámu volá: ‘Sláva’.” Žalm 29,9. Slavný pěvec Izraele o něm zpíval za doprovodu harfy: “Tvoje velebnost je důstojná a slavná, chci přemýšlet o tvých divuplných dílech. Všichni budou mluvit o tvých mocných, bázeň vzbuzujících skutcích, i já budu vypravovat o tvé velikosti.” Žalm 145,5.6.MON 31.2

Golgotský kříž musí být vysoko vyvýšen. Lidé mají o něm přemýšlet a soustředit na něj svou pozornost. Pak všechny duchovní schopnosti umocní Boží síla. Všechny síly se soustředí v upřímné práci pro Krista. Jeho následovníci budou vysílat do světa paprsky světla a ozáří celou zemi.MON 31.3

Kristus s radostí přijímá každého člověka, který se mu oddá. Spojí lidství s božstvím, aby mohl světu sdělovat tajemství vtělené lásky. Mluvte o tom, modlete se za to, zpívejte o tom. Hlásejte všude poselství o jeho slávě a pokračujte na cestě k nebesům.MON 31.4

Světla, která ozařují povahu, jsou: trpělivě snášené zkoušky, vděčně přijímaná požehnání, mužně překonávaná pokušení, mírnost, laskavost, milosrdenství a soustavně projevovaná láska. Opakem je temnota sobeckého srdce, do kterého nikdy neproniklo světlo života.MON 31.5