Židé se starali jen o zisk. Zajímali se jen o to, jak si zajistit vliv a vážnost. Kristus však učí, že se nemáme starat, kolik dostaneme, ale kolik můžeme sami dát. Míru našich povinností k druhým nacházíme v tom, co pokládáme za povinnost jiných vůči nám.MON 77.5

Při jednání s lidmi si představte sami sebe na jejich místě. Vžijte se do jejich pocitů, těžkostí, zklamání, radostí a starostí. Představte si, že jste v jejich situaci, a pak s nimi jednejte tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi. To je skutečné pravidlo čestného jednání. Je to vlastně vyjádření přikázání: “Miluj svého bližního jako sám sebe.” Matouš 22,39. Je to také podstata učení proroků, nebeská zásada, která se rozvine v každém, kdo se připravuje pro Boží království.MON 78.1

Toto zlaté pravidlo je podstatou pravé zdvořilosti a nejvěrněji je zobrazeno v životě a povaze Pána Ježíše. Jaká mírnost a krása se projevovala v každodenním životě našeho Spasitele! Jaká šlechetnost z něho vyzařovala! Jeho následovníci se budou projevovat podobně. Ovzduší nebes obklopí všechny, v nichž přebývá Kristus. V jejich ušlechtilých povahách se budou projevovat nebeské rysy. Budou zrcadlit Boží světlo, které ukáže cestu klopýtajícím a unaveným.MON 78.2

Člověk, který nemá správnou představu o dokonalém charakteru, není schopen projevovat soucit a laskavost Ježíše Krista. Vliv Boží milosti obměkčuje srdce, zjemňuje a očišťuje city, propůjčuje vnímavost a smysl pro to, co je vhodné.MON 78.3

Zlaté pravidlo má ještě hlubší smysl. Každého, kdo se stal správcem některého z Božích darů, Bůh vyzývá, aby se dělil s lidmi, kteří žijí v nevědomosti a v temnotě. Měl by to dělat tak, jak by si přál, aby oni jednali s ním, kdyby se jejich role vyměnily. Apoštol Pavel prohlásil: “Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.” (Ř l,14) Máme za úkol dělit se i s nejubožejšími a nejzaostalejšími lidmi na světě s tím, co jsme poznali o Boží lásce, a se všemi dary Boží milosti, které nás obohatily.MON 78.4

Totéž platí o darech a dobrodiních tohoto života. Máme-li něčeho více než naši bližní, zavazuje nás to, abychom sloužili všem, kteří obdrželi méně. Jestliže máme dostatek a žijeme v pohodlí, je naší prvořadou povinností starat se o trpící, nemocné, o vdovy a sirotky přesně tak, jak bychom si přáli, aby se starali o nás, kdybychom byli v jejich situaci.MON 78.5

Zlaté pravidlo učí v podstatě stejnou pravdu, kterou vyjadřuje kázání na hoře na jiném místě: “Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.” Lukáš 6,38. To, co děláme druhým, ať dobro nebo zlo, působí na nás zpětně, buď jako požehnání, nebo jako prokletí. To, co dáváme, to také dostaneme. Pozemská dobrodiní, která udílíme druhým, se nám mohou vrátit a často se nám vracejí podobným způsobem. To, co dáme v době, kdy je toho třeba, vrátí se nám mnohdy čtyřnásobně — v hodnotách nebeského království. Za všechny nezištné dary nás Bůh odmění i v tomto životě bohatšími projevy své lásky, která je základem všech nebeských pokladů a slávy nebes. Podobně se vrací i projevené zlo. Kdo si dovoluje odsuzovat nebo zmalomyslňovat, zakusí na vlastní kůži to, co sám připravoval druhým. Pocítí, co museli vytrpět jiní, protože ve vztahu k nim neměl dostatek pochopení a lásky.MON 78.6

Bůh to tak ustanovil, protože nás miluje. Vede nás, abychom si zošklivili tvrdost vlastního srdce a umožnili Pánu Ježíši, aby v něm přebýval. A tak ze zla vzchází dobro a co se zdálo prokletím, se mění v požehnání.MON 79.1

Zásady zlatého pravidla jsou pravými zásadami křesťanství. Vše, co nedosahuje této úrovně, je klam. Falešné je každé náboženství, které ve svých důsledcích vede lidi, aby se nestarali o to, co člověk pociťuje, čím trpí, co zakouší, aby si málo vážili druhých, za něž Kristus zemřel, protože v nich viděl velkou hodnotu. Zrazujeme Krista, když nedbáme na volání chudých, trpících a hříšných. Křesťanství má ve světě tak malý vliv, protože se lidé jen hlásí ke Kristovu jménu, ale svým životem ho zapírají. Takové jednání Kristovo jméno zneucťuje.MON 79.2

O apoštolské církvi oněch slavných dnů, kdy ji osvěcovala sláva vzkříšeného Krista, se píše: “Nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní... Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi... Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.” “Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.” Skutky 4,32.34.33; 2,46.47.MON 79.3

I kdybychom prozkoumali nebesa a zemi, marně bychom hledali mocnější pravdu než tu, která se projevuje ve skutcích milosrdenství vůči lidem, kteří potřebují naše porozumění a pomoc. To je ona pravda Ježíše Krista. Budou-li se vyznavači Kristova jména řídit zásadami zlatého pravidla, bude evangelium provázet táž moc, jaká je provázela v apoštolských dobách.MON 79.4

“Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.” Matouš 7,7

“Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu.” Matouš 7,14