52. kapitola — Muž činu

Nehemiáš, jeden z hebrejských vyhnanců, zaujímal vlivné a čestné postavení na perském dvoře. Jako královský číšník měl volný přístup ke králi. Z této své funkce a pro své schopnosti a svou věrnost se stal mocnářovým přítelem a rádcem. Přesto, že byl zahrnován královou přízní a přesto, že byl obklopen nádherou a okázalostí, nezapomínal na svého Boha a na svůj lid. Jeho srdce se s nejhlubším zaujetím obracelo k Jeruzalému, s jehož zdarem byly spjaty jeho naděje a radosti. Skrze tohoto muže, který se připravoval svým působením na perském dvoře k dílu, k němuž bude povolán, měl Bůh v úmyslu požehnat svému lidu v zemi jeho otců.PK 413.1

Od poslů z Judstva se tento hebrejský vlastenec dozvěděl, že na Jeruzalém, vyvolené město, přišly dny zkoušek. Vyhnanci, kteří se vrátili, zakoušeli strádání a pohanu. Chrám a některé části města byly sice již znovu postaveny, avšak dílo obnovy se setkalo s překážkami, služby v chrámě byly rušeny a lid musel být ve stálé pohotovosti, protože zdi města byly stále z velké míry v rozvalinách.PK 413.2

Na Nehemiáše tak dolehl zármutek, že nemohl jíst ani pít; “plakal a kvílel za několik dní, a postil se”. Ve svém žalu se obrátil k božskému Pomocníku. “I modlil se před Bohem nebeským.” Nehemjáš 1,4. Věrně vyznal své hříchy a hříchy svého lidu. Prosil, aby Bůh podpořil věc Izraele, dodal mu zmužilost a sílu a pomohl mu vystavět zpustošené Judstvo.PK 413.3

Když se Nehemiáš modlil, jeho víra a odvaha rostla. Jeho ústa přetékala, když svou prosbu odůvodňoval. Poukazoval na zneuctění, které by padlo na Boha, kdyby jeho lid byl ponechán v slabosti a útisku nyní, když se k němu vrátil, a naléhal na Hospodina, aby splnil své zaslíbení: “Když se obrátíte ke mně, a budete ostříhati přikázání mých, a plniti je, by pak někteří z vás až na kraj světa zahnáni byli, i odtud shormáždím je, a přivedu je zase na místo, kteréž jsem vyvolil, aby tam přebývalo jméno mé.” Nehemjáš 1,9. (viz 5. Mojžíšova 4,29-31). Toto zaslíbení bylo Izraelským dáno skrze Mojžíše, než vstoupili do Kanaánu a po staletí zůstalo nezměněno. Nyní se lid Boží vrátil k Bohu v pokání a ve víře, že zaslíbení Boží neselže.PK 413.4

Nehemiáš často vyléval svou duši pro svůj lid. Když se však nyní modlil, zrodil se mu v mysli svatý nápad. Rozhodl se, že kdyby mohl získat králův souhlas a potřebnou pomoc v nářadí a stavebninách, vzal by na sebe sám úkol obnovit zdi Jeruzaléma, a tím národní moc Izraele. A prosil Hospodina, aby příznivě naklonil krále, aby tento záměr mohl být uskutečněn. “Dej šťastný prospěch, prosím, služebníku svému dnes,” modlil se, “nakloně k němu lítostí člověka toho.” Nehemjáš 1,11.PK 414.1

Čtyři měsíce čekal Nehemiáš na vhodnou příležitost, aby předložil králi svou prosbu. Ačkoli byl v nitru zarmoucen, snažil se být po celou tu dobu v králově přítomnosti veselý a srdečný. V královských síních plných přepychu a nádhery se všichni museli tvářit veselými a šťastnými. Nikdo z královského dvora nesměl totiž mít na tváři ani stín zármutku. Avšak své chvíle odpočinku, skryt před lidskými zraky, trávil Nehemiáš v mnohých modlitbách, vyznáních a slzách, jejichž svědkem byl jen Bůh a andělé.PK 414.2

Nakonec se však zármutek, který svíral vlastencovo srdce, nedal více skrývat. Bezesné noci a dny vyplněné starostmi zanechaly stopy na jeho tváři. Král, který byl úzkostlivý o svou bezpečnost, dovedl číst v tvářích a uměl odhalit přetvářku, takže poznal, že jeho číšníka tíží nějaké tajemství. “Proč obličej tvůj smutný jest,” vyptával se, “poněvadž nestůněš? Jiného není, než sevření srdce.” Nehemjáš 2,2.PK 414.3

Otázka vzbudila v Nehemiášovi strach. Nerozhněvá se král, když uslyší, že dvořan, který je v jeho službách, je svými myšlenkami daleko u svého sužovaného lidu? Nebude provinilec potrestán na životě? Nebude tím zmařen jeho plán na obnovu moci Jeruzaléma? “Pročež,” píše, “ulekl jsem se velmi velice.” Chvějícím se hlasem a se slzami v očích odhalil příčinu svého smutku. “Králi, na věky buď živ,” odpověděl. “Kterak nemá býti smutný oblíčej můj, když město to, kdež jsou hrobové otců mých, zpuštěno jest, a brány jeho ohněm zkaženy?” Nehemjáš 2,2.3.PK 414.4

Zpráva o tom, v jakém stavu je Jeruzalém, vzbudila v mocnáři soucit, aniž v něm vyvolala zaujatost. Další jeho otázka poskytla Nehemiášovi příležitost, na níž tak dlouho čekal. “Čeho si žádáš?” Muž Boží se však neodvažoval odpovědět, než si vyžádá pokyn od toho, jenž je vyšší než Artaxerxes. Měl splnit svatý úkol, k němuž si žádal pomoc od krále, a uvědomoval si, že mnoho záleží na tom, jakým způsobem věc předloží, aby dosáhl králova souhlasu a získal jeho pomoc. “Modlil jsem se,” pravil, “k Bohu nebeskému.” Nehemjáš 2,4. Touto krátkou modlitbou přimkl se Nehemiáš ke Králi králů a získal na svou stranu pomoc, která může obracet srdce, jako se obracejí toky vod.PK 415.1

Modlit se, tak jako se modlil Nehemiáš v hodině nouze, je útočištěm, k němuž se křesťan může uchýlit tehdy, když se nemůže modlit jinak. Ti, kdož jsou přetíženi prací a úkoly, kdož nevědí kudy kam, mohou takto vyslat prosbu Bohu o božské vedení. Ti, kdož cestují na moři i po souši, mohou ve chvíli nějakého velkého nebezpečí odevzat se takto do ochrany nebes. V okamžicích náhlé těžkosti nebo nebezpečí smí srdce vyslat své volání o pomoc k tomu, jenž se zavázal zaslíbením, že přijde na pomoc svým věrným věřícím, kdykoli k němu budou volat. Za všech okolností, za všech podmínek může duše, obtížena žalem a starostí nebo napadená silným pokušením, hledat bezpečí, podporu a pomoc v neselhávající lásce a moci Boha, který zachovává smlouvu.PK 415.2

V krátké chvíli, kdy se modlil k Králi králů, sebral Nehemiáš odvahu říci Artaxerxovi, že by chtěl být na čas zproště svých povinností u dvora, a požádal o oprávnění, aby mohl vystavět zpustošený Jeruzalém a učinit z něho opět silné a opevněné město. Na této žádosti závisel okamžitý osud židovského národa. “A dal mi král,” praví Nehemiáš, “vedlé štědré ruky Boha mého ke mně.” Nehemjáš 2,8.PK 415.3

Zajistiv si pomoc, kterou hledal, přistoupil Nehemiáš obezřetně a prozíravě k přípravám, nutným k zajištění úspěchu díla. Neopomněl učinit žádné opatření, které by mohlo přispět k jeho uskutečnění. Svůj záměr neprozradil ani svým krajanům. Věděl sice, že mnozí by se zaradovali z jeho úspěchu, obával se však, že někteří by o tom třeba nemlčeli a mohli by vzbudit žárlivost svých nepřátel, a tím snad i zhatit celé dílo.PK 415.4

Jeho žádost ke králi byla přijata tak příznivě, že si Nehemiáš dodal odvahy a požádal ještě o další pomoc. Aby dodal důstojnosti a vážnosti svému poslání a aby měl ochranu na cestu, požádal o vojenský doprovod, a bylo mu vyhověno. Dostal od krále listy pro správce oblastí za Eufratem, kterými bude muset projít cestou do Judska. Dostal také list pro správce královských lesů v horách Libanonu, v němž se mu nařizovalo, aby poskytl nějaké dříví, jež bude zapotřebí. Aby nedal důvod ke stížnosti, že překročil svou pravomoc, postaral se Nehemiáš o to, aby pravomoc a výsady, jež mu byly dány, byly přesně a jasně vymezeny.PK 416.1

Tento příklad moudré prozíravosti a rozhodného jednání by měl sloužit jako poučení pro všechny křesťany. Dítky Boží se mají nejen ve víře modlit, ale i pilně a prozíravě se starat. Setkávají se s mnoha nesnázemi a často brání prozřetelnosti, aby působila v jejich prospěch, protože pokládají opatrnost a přičinlivé úsilí za něco, co má s náboženstvím málo společného. Nehemiáš nepovažoval svou povinnost za splněnu tím, že lkal a modlil se před Hospodinem. Přidal ke svým modlitbám svaté úsilí, vynaložil opravdové, čisté úsilí ke zdaru díla, jež započal. Pečlivá úvaha a dobře promyšlené plány k provedení svatého díla jsou právě tak nutné dnes, jako byly nutné v době chystané stavby zdí Jeruzaléma.PK 416.2

Nehemiáš se nespoléhal na nic nejistého. Prostředky, které mu scházely, si vyprosil od těch, kteří mu je mohli poskytnout. A Hospodin je stále ochoten pohnout srdcem těch, kdož vlastní pozemské statky, aby je vynaložili pro věc pravdy. Ti, kdož pracují pro Boha, mají využít pomoci těch, jež Bůh ponoukne, aby ji poskytli. Tyto dary mohou otevřít cesty, jimiž se světlo pravdy dostane do mnoha zaostalých zemí. Možná, že dárci nevěří v Krista, možná že neznají slovo Boží; jejich dary se však proto nemají odmítat.PK 416.3