6. kapitola — Rozdělené království

“I usnul Šalomoun s otci svými, a pochován jest v městě Davida otce svého. Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho.” 1. Královská 11,43.PK 58.1

Krátce po svém nástupu na trůn odebral se Roboám do Sichem, kde měl přijmout formální uznání od všech kmenů. “Do Sichem se sešel všecken Izrael, aby ho ustanovili za krále.” 2. Paralipomenon 10,1.PK 58.2

Mezi těmi, kdož přišli, byl také Jeroboám, syn Nebatův. Byl to týž Jeroboám, který byl za Šalomounova panování znám jako “muž silný a udatný” a jemuž prorok Achiáš Silonský sdělil toto překvapivé poselství: “Aj, já roztrhnu království z ruky Šalomounovy, a dám tobě desatero pokolení.” 1. Královská 11,28.31.PK 58.3

Skrze svého posla pravil Pán Jeroboámovi otevřeně a jasně, že je nutné království rozdělit. K tomuto rozdělení musí dojít, pravil Bůh, “protože opustili mne a klaněli se Astarotě bohyni Sidonské, a Chámosovi, bohu Moábskému, i Molochovi bohu Ammonskému, a nechodili po cestách mých, aby činili to, což mi se líbí, totiž ustanovení má a soudy mé, jako David” 1. Královská 11,33.PK 58.4

Jeroboámovi se dále dostalo poučení, že království nemá být rozděleno před skončením Šalomounova panování. “Neodejmu ničeho z království z rukou jemu,” pravil Pán, “nýbrž vůdcem zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého, kteréhož jsem vyvolil, kterýž ostříhal přikázaní mých a ustanovení mých. Ale potom vezma království z ruky syna jeho, dám tobě z něho desatero pokolení.” 1. Královská 11,34.35.PK 58.5

Ačkoli Šalomoun chtěl připravit mysl Roboáma, svého vyvoleného nástupce, na to, aby moudře obstál v rozhodné chvíli, předpověděné prorokem Božím, nedokázal zapůsobit nějakým kladným vlivem na mysl svého syna, jehož výchova v raném věku byla hrubě zanedbána. Roboám zdědil po své matce, jež byla Ammonitkou, nestálou povahu. Nějakou dobu se snažil sloužit Bohu a vedlo se mu dobře; nevytrval však a nakonec podlehl zhoubným vlivům, jimiž byl obklopen od dětství. V omylech, kterých se Roboám za svého života dopustil a v jeho konečném odpadnutí se projevuje strašný následek Šalomounova spojení s modlářskými ženami.PK 58.6

Kmeny dlouho trpěly hanebným bezprávím a útlakem za vlády dřívějšího panovníka. Výstřednosti, kterých se Šalomoun dopouštěl v době svého odpadnutí, ho vedly k tomu, že uvaloval na lid těžké daně a vyžadoval od něho, aby mu sloužil robotou. Než byl nový panovník korunován, rozhodli se přední mužové kmenů zjistit, zda má či nemá Šalomounův syn v úmyslu zmírnit tato břemena. “Tedy přišel Jeroboám i všecek Izrael, mluvili k Roboámovi, řkouce: Otec tvůj ztížil jho naše, protož nyní polehč služby otce svého tvrdé a břemene jeho těžkého, kteřéž vložil na nás, a budeme tobě sloužiti.” 2. Paralipomenon 10,3.4.PK 59.1

Roboám se chtěl poradit se svými rádci, dříve než prozradí své záměry, a proto odpověděl: “Po třech dnech navraťte se ke mně.” A lid odešel. 2. Paralipomenon 10,5.PK 59.2

“V tom radil se král Roboám s starci, kteříž stávali před Šalomounem otcem jeho, ještě za života jeho, řka: Kterak vy radíte, jakou odpověď mám dáti lidu tomu? I odpověděli jemu, řkouce: Jestliže se dobrotivě ukážeš lidu tomuto a povolíš jim, a mluviti budeš přívětivě, budou služebníci tvoji po všecky dny.” 2. Paralipomenon 10,6.7.PK 59.3

Nespokojen s touto odpovědí obrátil se Roboám k mladým mužům, kteří byli jeho druhy v dětství a mládí, a zeptal se jich: “Co vy radíte, jakou bychom dali odpověď lidu tomuto, kteříž mluvili ke mně, řkouce: Polehč břemene, kteréž vložil otec tvůj na nás?” 1. Královská 12,9. Mladí mužové mu navrhli, aby jednal přísně s poddanými svého království a dal jim jasně najevo, že od samého počátku nestrpí žádné vměšování do svých vlastních záměrů.PK 59.4

Roboámovi se zalíbila vyhlídka, že bude mít svrchovanou moc, a rozhodl se, že nebude dbát rady starců svého království a že z mladých mužů učiní své rádce. Tak se stalo, že v ustanovený den, kdy “přišel Jeroboám i všecken lid k Roboámovi”, aby se dozvěděli, co hodlá učinit, Roboám “odpověděl lidu tvrdě, řka: Otec můj ztížil jho vaše, já pak přidám břemene vašeho; otec můj trestal vás bičíky, ale já trestati vás budu biči uzlovatými.” 1. Královská 12,12-14.PK 59.5

Kdyby Roboám a jeho nezkušení rádcové byli správně chápali božskou vůli s Izraelem, byli by vyhověli žádosti lidu o zásadní reformy ve správě království. Když se však naskytla příležitost na shromáždění v Sichem, nedomyslili následky svého rozhodnutí, a tak natrvalo oslabili svůj vliv na velký počet lidí. Jejich rozhodnutí pokračovat v útisku zavedeném za vlády Šalomounovy a ještě jej stupňovat bylo v přímém rozporu s plánem, který měl Bůh s Izraelem, a bylo příčinou, že lid začal pochybovat o upřímnosti jejich pohnutek. Tímto nemoudrým pokusem uchvátit veškerou moc projevil král a jeho vybraní rádcové nadutost a pýchu, že mají takové postavení a moc.PK 60.1

Pán nedovolil, aby Roboám provedl to, co ohlásil jako své rozhodnutí. Mezi příslušníky kmenů bylo tisíce a tisíce takových, kteří byli na nejvyšší míru pobouřeni útlakem za Šalomounovy vlády a nyní cítili, že nemohou jednat jinak, než vzbouřit se proti domu Davidovu. “Protož vida všecken Izrael, že by je král oslyšel, odpověděl lid králi v tato slova: Jakýž máme díl v Davidovi? Ani dědictví nemáme v synu Izai. K stanům svým, ó Izraeli! Nyní opatř dům svůj, Davide. Odšel tedy Izrael k stanům svým.” 1. Královská 12,16.PK 60.2

Roztržka způsobená nepředloženým projevem Toboámovým, se již nedala překlenout. Dvanáct kmenů Izraele se rozdělilo; kmeny Juda a Benjamin utvořily jižní království Juda pod vládou Roboámovou, deset severních kmenů utvořilo samostatný stát, známý jako království Izrael, s Jeroboámem jako vládcem. Tak se naplnila předpověď proroka o roztržení království. “Příčina byla od Hospodina.” 1. Královská 12,15.PK 60.3

Když Roboám viděl, že mu deset kmenů vypovídá věrnost, začal jednat. Skrze Adurama, jednoho z nejvlivnějších mužů království, “kterýž byl nad platy”, se pokusil je usmířit. Avšak vyslanci míru se dostalo přijetí, které dokazovalo, jaký vztah má lid k Roboámovi. “Uházel ho všecken Izrael kamením až do smrti.”PK 60.4

Polekán tímto důkazem o rozsahu vzpoury, “král Roboám přinucen byl, aby vsedna na vůz, utekl do Jeruzaléma.” 1. Královská 12,18.

V Jeruzalémě “shromáždil všecken dům Judský a pokolení Benjamin, totiž sto a osmdesáte tisíců výborných bojovníků, aby bojovali proti domu Izraelskému, a aby zase přivedeno bylo království k Roboámovi synu Šalomounovu. Tehdy stala se řeč Boží k Semaiášovi muží Božímu, řkoucí: Pověz Roboámovi, synu Šalomounovu, králi Judskému a všemu domu Judovi i Benjamínovu, a ostatku lidu těmito slovy: Takto praví Hospodin: Netáhněne a nebojujte proti bratřím svým synům Izraelským. Navraťte se jeden každý do domu svého, nebo ode mne stala se věc tato. I uposlechli rozkazu Hospodinova a navrátili se, aby odešli vedlé řeči Hospodinovy.” 1. Královská 12,21-24.PK 61.1

Po tři léta se Roboám snažil vzít si poučení z této smutné udlálosti, kterou zažil na počátku svého panování. A jeho snaha vedla ke zdaru. “Vzdělal města hrazená v Judsku” a “upevnil města hrazená, osadil v nich knížata, a zdělal špižírny k potravám, k oleji a vínu.” Dbal o to, aby tato opevněná města “opatřil velmi dobře” 2. Paralipomenon 11,5.11.12. Avšak tajemství úspěchu a zdaru, jenž provázel prvá léta Roboámova panování, nespočívalo v těchto opatřeních. Spočívalo v tom, že kmeny Juda a Benjamín uznaly Boha za Nejvyššího Vládce. To pro ně vytvořilo příznivou půdu. K nim se přidalo mnoho bohabojných mužů ze severních kmenů. “A za nimi ze všech pokolení Izraelských ti, kteříž oddali srdce své k hledání Hospodina Boha Izraelského, přišli do Jeruzaléma, aby obětovali Hospodinu Bohu otců svých. A tak utvrdili království Judské, a zsilili Roboáma syna Šalomounova za tři léta, a po ta tři léta chodili po cestě Davidově a Šalomounově.” 2. Paralipomenon 11,16.17.PK 61.2

Kdyby byl Roboám pokračoval v této cestě, byl by měl možnost napravit ve velké míře chyby minulosti a obnovit důvěru v to, že je schopen vládnout rozvážně a moudře. Písmo však obsahuje zarmucující záznam, v němž je Šalomounův nástupce vylíčen jako někdo, kdo se nezasazoval pro zachování věrnosti Hospodinu. Ač byl od narození svéhlavý, sebevědomý a umíněny, byl by si mohl vypěstovat silnou povahu, pevnou víru a poslušnowst božským požadavkům, kdyby byl upnul svou víru cele k Bohu. S postupem času však král začal spoléhat na sílu svého postavení a na pevnosti, které vybudoval. Ponenáhlu začal podléhat zděděným slabostem, až se plně přiklonil na stranu modlářství. “I stalo se, když utvrdil království Roboám a zmocnil je, opustil zákon Hospodinův, i všecken Izrael s ním.” 2. Paralipomenon 12,1.PK 61.3

Jak zarmucující a jak příznačná jsou slova: “…i všecken Izrael s ním”. Lid, který Bůh vyvolil, aby byl světlem okolním národům, se odvrátil od Zdroje síly a chtěl se stát takovým, jakým byly okolní národy. Jako za Šalomouna svedl špatný příklad i za Roboáma mnohé na scestí. A jako tomu bylo tehdy, je tomu tak ve větší nebo menší míře i dnes s každým, kdo se poddá zlému vlivu — neblahý vliv se totiž neomezuje jen na zdroj, z něhož vychází. Nikdo nežije sám sobě. Nikdo nehyne sám ve své nepravosti. Každý život je světlem, jež osvěcuje a zjasňuje cestu druhých, nebo má neblahý a ničivý vliv, jenž vede k beznaději a zkáze. Buď pozvnášíme druhé ke štěstí a věčnému životu, nebo je strhujeme do zármutku a věčné smrti. A jestliže svými skutky povzbuzujeme ke zlu naše bližní, podílíme se na jejich hříších.PK 62.1

Bůh neponechal odpadnutí vládce Judy bez potrestání. “Stalo se, pravím, léta pátého království Roboámova, že vytáhl Sesák král Egyptský proti Jeruzalému, (nebo byli zhřešili proti Hospodinu), s tisícem a dvěma sty vozů, a s šedesáti tisíci jízdných, a nebylo počtu lidu, kterýž přitáhl s ním z Egypta, … A pobral města hrazená, kteráž byla v Judstvu, a přitáhl až k Jeruzalému.”PK 62.2

“Tedy Semaiáš prorok přišel k Roboámovi a k knížatům Judským, kteříž se byli sebrali do Jeruzaléma, bojíce se Sesáka, a řekl jim: Toto praví Hospodin: Vy jste mne opustili, i já také opouštím vás v rukou Sesákových.” 2. Paralipomenon 12,2-5.PK 62.3

Lid ještě neodpadl tak hluboko, aby pohrdal soudy Božími. V újmě, kterou utrpěli Sesákovým vpádem, poznali ruku Boží a na čas se pokořili. “Spravedlivýť jest Hospodin”, uznávali.PK 62.4

“A když viděl Hospodin, že se ponížili, stalo se slovo Hospodinovo k Semaiášovi, řkoucí: Ponížiliť jsou se, neshladím jich, ale dám jim tudíž vysvobození, aniž se vyleje prchlivost má na Jeruzalém skrze Sesáka. A však sloužiti jemu budou, aby zkusili, co jest to mně sloužiti, a sloužiti králům zemským.”PK 62.5

“A tak vstoupiv Sesák král Egytský do Jeruzaléma, pobral poklady domu Hospodinova, i poklady domu královského, všecko to pobral. Vzal i pavézy zlaté, kterýchž byl nadělal Šalomoun. I nadělal král Roboám místo nich pavéz měděných, a poručil je úředníkům nad drabanty, kteříž ostříhali brány domu královského…. Když se pak ponížil, odvrátila se od něho prchlivost Hospodinova, a neshladil ho docela, tak jakož se k Judovi v dobrých věcech ohlašoval.” 2. Paralipomenon 12,6-12.

Když pak pohroma pominula a národu se začalo opět dařit dobře, zapomněli mnozí na svůj strach a vrátili se zase k modlářství. Mezi takovými byl i sám král Roboám. Ačkoli ho zkrušila pohroma, jíž byl postižen, nestal se tento zážitek rozhodujícím obratem v jeho životě. Zapomenul na poučení, jež mu chtěl Bůh vštípit, a znovu upadl do hříchů, které přivodily národu soudy. Po několika neslavných letech, v nichž král “činil zlé věci; nebo neustavil srdce svého, aby hledal Hospodina,” “usnul Roboám s otci svými, a pochován jest v městě Davidově, a kraloval Abiáš syn jeho místo něho.” 2. Paralipomenon 12,14.16.PK 63.1

Roztržením království na počátku panování Roboámova začala sláva Izraele upadat; Izrael se už nikdy nezaskvěl v plné slávě. Ve stoletích, jež pak následovala, dosedli někdy na Davidův trůn mužové velké mravní síly a pronikavého úsudku; za vlády těchto panovníků se požehnání, jemuž se těšili synové Judští, rozšířilo i na okolní národy. Byly doby, kdy jméno Hospodinovo bylo povyšováno nad všechny falešné bohy, a zákon Boží byl chován v úctě. Čas od času povstávali mocní proroci, aby přispěli svou pomocí panovníkům a aby povzbudili lid k zachovávání věrnosti. Avšak sémě zla, jež vzklíčilo, když Roboám nastoupl na trůn, nebylo už nikdy zcela vykořeněno. Byly doby, že lid Boží, kdysi obdařený přízní, klesl tak hluboko, že se tím stal příslovečným mezi pohany.PK 63.2

Přes zvrácenost těch, kdož tíhli k modlářským zvyklostem, učinil Bůh ve svém milosrdenství vše, co je v jeho moci, aby zachránil rozdělné království před úplnou zkázou. Jak léta míjela, zdálo se, že úmysl Boží s Izraelem je mařen počínáním lidí, řízených satanským duchem; Bůh však nepřestal provádět svůj blahodárný plán s vyvoleným národem, jenž z vůle Boží upadal do poroby a byl zase vysvobozován.PK 63.3

Rozdělení království bylo pouhým začátkem podivuhodné historie, v níž se projevila shovívavost, láska a milosrdenství Boží. Ti, jež chtěl Bůh pro sebe očistit, aby mu byli zvláštním lidem, horlivým v konání dobrých skutků, měli projít zkouškou utrpení, aby se zbavili svých zděděných a nabytých náklonností ke zlu a aby nakonec potvrdili: “Z nichž není žádného tobě podobného, ó Hospodine; veliký jsi, i jméno tvé veliké jest v moci. Kdož by se nebál tebe, králi národů? …Mezi všemi mudrci národů, i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě.” “Ale Hospodin jest Bůh pravý, jest Bůh živý a král věčný, před jehož prchlivostí země se třese, aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho.” Jeremjáš 10,6.7.10.PK 64.1

A vyznavači model si měli konečně vštípit, že falešní bohové nemají moc, aby je povznesli a spasili. “Bohové ti, kteříž nebe ani země neučinili, nechť zahynou z země, a nechť jich není pod nebem.” Jeremjáš 10,11. Jen ve věrnosti k živému Bohu, Stvořiteli všeho a Vládci nad vším, může člověk najít odpočinutí a pokoj.PK 64.2

Trestaný a kající Izrael a Juda obnoví nakonec svůj svmluvní vztah k Hospodinovi zástupů, Bohu otců svých, a prohlásí o něm:PK 64.3

“Učinil zemi mocí svou,
utvrdil okršlek světa moudrostí svou,
a opatrností svou roztáhl nebesa.
Když vydává hlas, ječení vod bývá na nebi,
a působí to, aby vystupovaly páry od kraje země,
blýskání s deštěm přivodí,
a vyvodí vítr z pokladů svých.
Tak zhlupěl každý člověk, že nezná toho,
že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu;
nebo slitina jeho jest faleš, a není ducha v nich.
Marnost jsou a dílo podvodů;
v čas, v němž je navštívím, zahynou.
Neníť podobný těmto díl Jákobův,
nebo on jest stvořitel všeho;
Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho,
jehož jméno jest Hospodin zástupů.” Jeremjáš 10,12-16.PK 64.4