14. kapitola — “V duchu a moci Eliášově”

Po dlouhá staletí, která uplynula od doby Eliášovy, je záznam o jeho životním díle zdrojem, z něhož čerpají nadšení a odvahu ti, kdož byli povoláni k tomu, aby uprostřed odpadnutí stáli za spravedlností. A pro nás, “na které připadl konec věků” (1. Korintským 10,11), má zvláštní význam. Dějiny se opakují. Svět má i dnes své Achaby a své Jezábel. Nynější věk je věkem odpadnutí právě tak, jakým byl věk, v němž žil Eliáš. Není k tomu třeba, aby bylo vidět pohanské oltáře, není třeba model a rytin, na nichž by spočívalo oko, přesto tisíce následují bohy tohoto světa — bohatství, slávu, radovánky a rozkoše, jež člověku dovolují hovět sklonům přirozeného srdce. Mnozí mají nesprávnou představu o Bohu a jeho vlastnostech a věrně slouží falešnému bohu, jako mu sloužili vyznavači Bálovi. Dokonce i mnozí z těch, kdož se vydávají za křesťany, podléhají vlivům, jež se protiví Bohu a jeho pravdě. Tím jsou sváděni k tomu, aby se odvrátili od božského a vyvyšovali lidské.PK 116.1

Duch, který převládá v naší době, je duch nevěry a odpadlictví, duch “osvícení,” protože prý vychází z poznání pravdy, ve skutečnosti však je to duch nejzaslepenější opovážlivosti. Lidské nauky jsou vyvyšovány a dosazovány na místo, kde by měl být Bůh a zákon Boží. Satan svádí muže a ženy k neposlušnosti a slibuje jim, že v neposlušnosti najdou svobodu a svoboda z nich udělá bohy. Lze vidět ducha odporu proti jasnému slovu Božímu, ducha modlářského vyvyšování lidské moudrosti nad božské zjevení. Tím, že se přizpůsobují světským zvykům a podléhají světským vlivům, lidé dovolují, aby se jejich mysl zatemnila a zmátla natolik, že se pak zdá, jakoby ztratili všechnu schopnost rozeznat mezi světlem a tmou, mezi pravdou a bludem. Tak daleko se vzdálili od správné cesty, že názory několika takzvaných filosofů pokládají za věrohodnější než pravdy bible. Prosby a zaslíbení slova Božího, varování před neposlušností a modloslužebnictvím, jež slovo Boží obsahuje — to vše, jak se zdá, nestačí k tomu, aby se pohnula jejich srdce. Takovou víru, jakou byl prodchnut Pavel, Petr a Jan, považují za staromódní, mystickou, nehodnou rozumu moderních myslících lidí.PK 116.2

Na počátku dal Bůh svůj zákon lidstvu jako prostředek k dosažení štěstí a věčného života. Satanova jediná naděje jak zmařit úmysl Boží je ve svedení lidí, aby neposlouchali tento zákon, a jeho stálou snahou je překrucovat jeho znění a zlehčovat jeho význam. Jeho vrcholným tahem je pokus změnit zákon sám, tak aby lidé byli svedeni k přestupování požadavků zákona a přitom hlásali, že ho jsou poslušni.PK 117.1

Jeden spisovatel přirovnal snahu o změnu zákona Božího ke staré klukovské nezbednosti obracet nesprávným směrem ukazatele cest na důležité křižovatce, kde se protínají dvě cesty. Zmatky a nesnáze, které tato neplecha často způsobila, byli veliké.PK 117.2

Bůh postavil ukazatele směru pro ty, kdož putují tímto světem. Jedno rameno tohoto ukazatele ukazovalo dobrovolnou poslušnost Stvořitele jako cestu vedoucí ke štěstí a životu, druhé rameno pak ukazovalo neposlušnost jako cestu vedoucí k bídě a smrti. Cesta ke štěstí byla vyznačena tak jasně jako cesta k útočištnému městu podle židovského ustanovení. Velký nepřítel všeho dobra však ve zlé hodině pro lidstvo otočil ukazatelem směru, takže přemnozí si pletou cestu.PK 117.3

Skrze Mojžíše dal Pán poučení Izraelským: “A však sobot mých ostříhati budete. Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich, aby známo bylo, že já jsem Hospodin, kterýž vás posvěcuji. Protož ostříhati budete soboty, nebo svatá jest vám. Kdož by ji poškvrnil, smrtí umře; a kdo by koli …dělal dílo v den sobotní, smrtí umře. Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty, tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou. Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi, v den pak sedmý přestal a odpočinul.” 2. Mojžíšova 31,13-17.PK 117.4

Těmito slovy stanoví Pán jasně poslušnost jako cestu k městu Božímu; satan však otáčí ukzatel, takže ukazuje nesprávným směrem. Zřídil falešnou sobotu a namluvil lidem, že odpočívají-li v tento den, poslouchají příkazu Stvořitele.PK 117.5

Bůh prohlásil, že sedmý den je sobotou Páně. Když “dokonána byla nebesa a země,” povýšil Bůh tento den na památník svého stvořitelského díla. Odpočívaje sedméno dne “ode všeho díla svého, kteréž byl udělal,” “požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho.” 1. Mojžíšova 2,1-3.PK 118.1

V době vyjítí z Egypta bylo lidu Božímu připomenuto především ustanovení o sobotě. Když ještě žili v porobě, snažili se je jejich dozorci přimět, aby pracovali v sobotu, protože na nich vyžadovali každý týden větší množství práce. Pracovní podmínky byly stále tvrdší a přísnější. Izraelští však byli vysvobozeni z otroctví a uvedeni na místo, kde mohli nerušeně zachovávat všechna ustanovení Hospodinova. Na Sinaji byl vydán zákon a jeho opis, “psaný prstem Božím,” (2. Mojžíšova 31,18) byl dán Mojžíšovi. A téměř celých čtyřicet let, kdy putovali po poušti, byl Izraelským stále připomínán Bohem ustanovený den odpočinku tím, že každého sedmého dne nepadala mana, zato se vždy zázračně zachovala dvojnásobná dávka, která spadla v den přípravy.PK 118.2

Než vstoupili do Zaslíbené země, připomenul Mojžíš Izraelským, aby ostříhali dne sobotního a světili jej. Pán chtěl, aby si Izrael věrným zachováváním ustanovení o sobotě stále připomínal, že je odpovědný Bohu jako svému Stvořiteli a svému Vysvoboditeli. Budou-li zachovávat sobotu v pravém duchu, nebude se moci vyskytnout modlářství; jestliže však přestanou požadavky tohoto přikázání Desatera pokládat za závazné, zapomnou na Stvořitele a začnou uctívat jiné bohy. “Soboty své vydal jsem jim,” prohlásil Bůh, “aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi, aby znali, že já Hospodin jsem posvětitel jejich.” Avšak oni “soudy mými pohrdli, a v ustanoveních mých nechodili a soboty mé poskrvrnili, neboť za ukydanými bohy jejich srdce jejich chodí.” A když je vyzýval, aby se k němu vrátili, upozornil je znovu na to, jak je důležité ostříhat svatou sobotu. “Já jsem Hospodin Bůh váš,” pravil, “v ustanoveních mých choďte, a soudů mých ostříhejte, a čiňte je. Též soboty mé svěťte, i budou na znamení mezi mnou a vámi, aby známé bylo, že já jsem Hospodin Bůh váš.” Ezechiel 20,12.16.19.20.PK 118.3

Když upozorňoval Judu na hříchy, které nakonec uvalily na něj babylónské zajetí, Pán pravil: “Sobot mých poskvrňuješ.” “Protož vyleji na ně rozhněvání své, ohněm prchlivosti své konec jim učiním, cestu jejich jim na hlavu obrátím.” Ezechiel 22,8.31.PK 119.1

Při obnovování Jeruzaléma za dnů Nehemiášových bylo porušování soboty přísně vyšetřováno: “Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši? Pročež Bůh náš přivedl na nás všecko toto zlé, i na toto město, a vy přidáváte hněvivosti na Izraele, poškvrňujíce soboty.” Nehemjáš 13,18.PK 119.2

Kristus za svého působení na zemi zdůrazňoval závaznost požadavků zachovávání soboty; v celém svém učení dával najevo úctu k nařízení, které sám vydal. Za dnů Kristových byla sobota tak převrácena, že v jejím zachovávání se obrážela spíše povaha sobeckého a svévolného člověka než povaha Boží. Kristus potíral falešné učení, jímž ti, kdož tvrdili, že znají Boha, překrucovali povahu Boží. Ačkoli byl stíhán krutým nepřátelstvím rabínů, nepřizpůsobil se Kristus ani zdáním jejich požadavkům, nýbrž kráčel přímo vpřed, zachovávaje sobotu podle zákona Božího.PK 119.3

Jasnou řečí dával najevo svou úctu k zákonu Hospodinovu. “Nemyslete, že jsem přišel zrušit zákon a proroky,” pravil Kristus; “nepřišel jsem zrušit, ale naplnit, neboť vpravdě pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani písmenko ani háček ze zákona, až se všecko splní. Kdo by tedy zrušil jediný z těchto nejnepatrnějších příkazů a tak učil lidi, nejnepatrnějším bude nazván v království nebeském; kdo by je však činil a jim učil, bude nazván velikým v království nebeském.” Matouš 5,17-19.PK 119.4

V křesťanské éře začal velký nepřítel lidského štěstí zvlášť napadat sobotu podle čtvrtého přikázání. Satan praví: “Budu křížit úmysly Boží. Zmocním své následovníky, aby zrušili památník Boží, sedmý den, sobotu. Tak ukáži světu, že den posvěcený a požehnaný Bohem byl změněn. Ten den už nebude dál žít v paměti lidu. Chci vymazat památku na něj. Ustanovím na jeho místo den, který nemůže být znamením mezi Bohem a jeho lidem. Svedu ty, kdož přijmou tento den, aby mu přikládali svatost, kterou Bůh vložil na sedmý den.”PK 119.5

“Touto náhražkou vyvýším sebe. Bude posvěcen první den a protestantský svět přijme tuto podvrženou sobotu za pravou. Tím, že přestane být zachovávána sobota, kterou ustanovil Bůh, znevážím zákon Boží. Slov ‘znamení mezi mnou a vámi po rodech vašich,’ použiji k tomu, aby sloužila mé sobotě.”PK 119.6

“Tím se svět stane mým. Budu vládcem země, knížetem světa. Ovládnu mysl lidí tak, že začnou pohrdat sobotou Boží. Učiním ze zachovávání sedmého dne znamení neposlušnosti vůči pozemské vládě. Lidské zákony budou tak přísné, že lidé se neodváží zachvoávat sedmý den sobotu. Z obavy, že by přišli o obživu, připojí se k světu a budou přestupovat zákon Boží. Svět bude zcela pod mou nadvládou.”PK 120.1

Stanovením falešné soboty se nepřítel domníval, že změní časy a zákony. Daří se mu však opravdu měnit zákon Boží? Odpovědí jsou slova 33. kapitoly 2. Knihy Mojžíšovy. Ten, jenž se nemění, jenž je týž dnes, jako byl včera a jako bude vždy, praví o sedmém dni sobotě: “Je znamením mezi mnou a vámi po rodech vašich.” “Jest znamením na věčnost.” 2. Mojžíšova 31,13.17. Změněný ukazatel směru ukazuje nesprávnou cestu, avšak Bůh se nezměnil. Je stále mocným Bohem Izraele. “Aj, národové jako krůpě od okova, a jako prášek na vážkách se počítají, ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje. Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně, a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti. Všickni národové jsou jako nic před ním, za nic a za marnost pokládají se u něho.” Izajáš 40,15-17. A Bůh horlí dnes pro svůj zákon právě tak, jako pro něj horlil za dnů Achabových a Eliášových.PK 120.2

Jak však je tento zákon pošlapáván! Dnešní svět je ve zjevné vzpouře proti Bohu. Je to vpravdě svéhlavé pokolení, nevděčné, povrchní, neupřímné, pyšné a odpadlé. Lidé si nevšímají bible a nenávidí pravdu. Ježíš vidí, jak je jeho zákon zavrhován, jak je jeho láskou pohrdáno a jak lhostejně se jedná s jeho služebníky. Oblažuje svými milostmi, avšak tyto milosti nenacházejí ocenění. Upozorňuje a varuje, avšak tyto výstrahy zůstávají nepovšimnuty. Chrámová nádvoří lidské duše se změnila ve veřejné tržiště. Hoví se sobectví, závisti, pýše a zlobě.PK 120.3

Mnozí dokonce neváhají vysmívat se slovu Božímu. Ti, kdož věří, že slovo platí do písmene, jsou vystaveni posměchu. Roste pohrdání zákonem a pořádkem jako přímý následek přestoupení jasných přikázání Hospodinových. Odvrácení od cesty poslušnosti plodí násilí a zločinnosti. Pohleďte jen, jak ubozí a bědní jsou ti mnozí, kteří se klanějí před oltáři model a v marnostech hledají štěstí a pokoj!PK 120.4

Všimněte si, že se téměř všeobecně nedbá příkazu o sobotě. Všimněte si také opovážlivé bezbožnosti těch, kdož vydávají zákony na ochranu domnělé svatosti prvního dne v týdnu, a současně uzákoňují prodej lihovin. Pokoušejí se znásilnit svědomí lidí, když schvalují zlo, jež zesuroví a hubí bytosti, stvořené k obrazu Božímu. Ten, jenž dává podnět k vydávání takových zákonů, je sám satan. Satan dobře ví, že kletba Boží spočine na těch, kdož povyšují lidské zákony nad Božské, a činí vše, co je v jeho silách, aby svedl lidi na širokou cestu, jež vede ke zkáze.PK 121.1

Tak dlouho již lidé uctívají lidské názory a lidská ustanovení, že téměř celý svět nyní následuje modly. A ten, jenž se snaží změnit zákon Boží, používá každého klamu a každé lsti, aby svedl lidi k tomu, aby se postavili proti Bohu a proti znamení, po němž se poznají pravedliví. Avšak Pán nebude stále trpět, aby byl jeho zákon beztrestně pošlapáván. Přichází doba, “kdy oči vysoké člověka sníženy budou, a skloněna bude vysokost lidská, a Hospodin sám vyvýšen bude v ten den” Izajáš 2,11. Pochybovači mohou brát požadavky zákona Božího na lehkou váhu, mohou se jim posmívat a odmítat je. Duch světskosti může mnohé nakazit, může i některé ovládnout; věc Boží pak udrží své postavení jen vynaložením velkého úsilí a stálou obětí, nakonec však pravda slavně zvítězí.PK 121.2

Až bude končit dílo Boží na zemi, bude korouhev zákona Božího opět vyzdvižena. I kdyby převládlo falešné náboženství a rozmohla se nepravost, i kdyby láska mnohých vychladla a kříž z Golgoty upadl v zapomenutí, i kdyby tma jako příkrov smrti přikryla zemi a lid se vší silou obrátil proti pravdě, kdyby byl osnován jeden úklad za druhým, aby byl vyhuben lid Boží, vzbudí Bůh Eliášův v hodině největšího nebezpečí lidské nástroje, jež ponesou poselství a nebudou umlčeny. V lidnatých městech světa a tam, kde lidé nejvíce mluví proti Nejvyššímu, zazní kárající hlas. Neohroženě budou muži, ustanovení Bohem zjevně odsuzovat jednotu církve se světem. Opravdově budou vyzývat muže a ženy, aby přestali zachovávat ustanovení, jež vymyslil člověk, a vrátili se k zachovávání pravé soboty. “Bojte se Boha a dejte mu čest,” oznámí všem národům, “neboť přišla hodina jeho soudu. Klanějte se tomu, jenž učinil nebe, zemi, moře i prameny vod,…Kdo se klaní šelmě a její soše a přijme znak na čelo nebo na ruku, bude píti víno Boží vášnivosti, jež je nalito nerozředěné v číši jeho hněvu.” Zjevení 14,7-10.PK 121.3

Bůh nezruší svou smlouvu, ani nezmění, co vyšlo z jeho úst. Slovo Boží bude stát pevně navěky, nepohnutě jako trůn Boží. Tato smlouva, jasně napsaná prstem Božím, bude v den soudu platit a svět bude postaven před soudnou stolici Věčné spravedlnosti, aby přijal svůj ortel.PK 122.1

Dnes, právě tak jako tomu bylo za dnů Eliášových, je vyznačena jasná hranice mezi lidem zachovávajícím přikázání Boží a ctiteli falešných bohů. “Dokudž kulhati budete na obě strany?” Bědoval Eliáš; “jestliže jest Hospodin Bohem, následujtež ho; pakli jest Bál, jdětež za ním.” 1. Královská 18,21. A poselství pro dnešní dobu zní: “Padl, padl veliký Babylón….Vyjděte z něho, můj lide, abyste nebyli účastni jeho hříchů a neměli podílu v jeho ranách, neboť jeho hříchů se nalepilo až k nebi a nyní si Bůh vzpomněl na jeho nepravosti.” Zjevení 18,2.4.5.PK 122.2

Není daleká doba, kdy na každou duši přijdou zkoušky. Bude na nás vynucováno zachovávání falešné soboty. Nastane boj mezi přikázáními Božími a přikázáními vydanými člověkem. Ti, kdož se krok za krokem podvolují světským požadavkům a přizpůsobují se světským zvyklostem, se raději podvolí nátlaku, než aby se vystavili posměchu, urážkám, hrozbě uvěznění nebo zabití. V té době bude zlato odděleno od škváry. Pak se rozezná pravá zbožnost od zdání zbožnosti a od pouhého pozlátka. Mnohá hvězda, kterou obdivujeme pro její skvělost, zhasne. Ti, kdož mají na sboě ozdoby svatyně, ale nejsou oděni Kristovou spravedlností, zjeví se pak v hanbě své nahoty.PK 122.3

Mezi obyvateli země, roztroušeni po celém světě, jsou takoví, kteří nepadají před Bálem na kolena. Jako hvězdy na nebi, které se objevují jen v noci, zazáří tito věrní, až tma přikryje zemi a temnota zahalí národy. V pohanské Africe, v katolických zemích Evropy a Jižní Ameriky, v Číně, v Indii, na mořských ostrovech a ve všech temných koutech země má Bůh připraveny šiky vyvolených, kteří zazáří v temnotě a odpadlém světu jasně zjeví proměňující sílu poslušnosti zákona Božího. Již dnes se takoví objevují v každém národě a mluví každým jazykem; a v hodině nejhlubšího odpadnutí, až satan vynaloží největší úsilí, aby “všichni, malí i velcí, bohatí i chudí, svobodní i otroci,” přijali pod trestem smrti znamení, že zachovávají falešný den odpočinku, tehdy tito věrní “bez úhony a upřímní, Boží děti bez vady” zazáří “jako hvězdy ve světě” Zjevení 13,16; Filipským 2,15. Čím temnější bude noc, tím jasněji budou zářit.PK 122.4

Jak zvláštní věc by byl Eliáš zažil, kdyby byl spočítal Izraele ve chvíli, kdy na odpadlý lid přišly soudy Boží! Mohl napočítat pouze jednoho na straně Páně. Když však pravil: “Zůstal jsem já sám, teď pak hledají života mého,” byl překvapen slovy Páně: “Zachovalť jsem v Izraeli sedm tisíců, jichžto všech kolena neskláněla se Bálovi.” 1. Královská 19,14.18.PK 123.1

Nechť se proto nikdo nepokouší počítat Izraele dnes. Nechť má raději každý vřelé srdce, srdce plné lásky a soucitu, srdce, které jako srdce Kristovo cílí k záchraně ztraceného světa.PK 123.2