7. kapitola — Jeroboám

Jeroboám, bývalý služebník Šalomounův, dosazený na trůn deseti kmeny Izraele, které se vzbouřily proti domu Davidovu, měl možnost provést rozumné reformy ve státní správě i v oblasti náboženské. Za vlády Šalomonovy prokázal svou schopnost a zdravý úsudek; a znalosti, jichž nabyl za léta věrné služby, mu umožňovaly, aby vládl prozíravě. Jeroboám se však neopřel o Boha.PK 65.1

Největší obavy měl Jeroboám z toho, že by se srdcí jeho poddaných mohl zmocnit vladař, sedíc na trůně Davidově. Usuzoval, že kdyby bylo příslušníkům deseti kmenů dovoleno navštěvovat často bývalé hlavní město židovské monarchie, kde se konaly chrámové služby jako v letech Šalomounovy vlády, mohli by se mnozí přiklonit k vládě sídlící v Jeruzalémě a obnovit svou věrnost této vládě. Po poradě se svými rádci se Jeroboám rozhodl jedním smělým opatřením zmenšit pokud možno nebezpečí, že pod jeho vládou vypukne vzpoura. Chtěl toho dosáhnout zřízení dvou středisek pro bohoslužby na území svého nedávno utvořeného království, jednoho v Bethel a druhého v Dan. Příslušníci deseti kmenů měli být vyzváni, aby se shromažďovali na těchto místech — místo v Jeruzalémě —, a tam uctívali Boha.PK 65.2

Aby dosáhl této změny, zamýšlel Jeroboám zapůsobit na obrazotvornost Izraelitů tím, že před ně postaví nějaké viditelné zobrazení, jež by bylo symbolem přítomnosti neviditelného Boha. Dal zhotovit ze zlata dvě telata, jež pak byla postavena na oltáře ve střediscích bohoslužby. Tím, že chtěl znázornit Božstvo, přestoupil Jeroboám jasné přikázání Hospodinovo: “Neučíníš sobě rytiny…Nebudeš se jim klaněti, ani jich cítti.” 2. Mojžíšova 20,4.5.PK 65.3

Tak silná byla Jeroboámova touha dosáhnout toho, aby příslušníci deseti kmenů přestali chodit do Jeruzaléma, že přehlédl základní nedostatek svého plánu. Neuvážil, jak velkému nebezpečí vystavuje Izraelské tím, že před ně staví modlářský symbol božstva, který jejich předkové tak dobře poznali za staletí své poroby v Egyptě. Nedávný pobyt v Egyptě měl Jeroboáma poučit o tom, jak je bláhové stavět před lid takové pohanské obrazy. Přesto ho jeho úmysl přimět severní kmeny, aby upustily od svých každoročním návštěv Svatého města, vedl k tomu, že sáhl k tomuto velice nemoudrému opatření. “Dosti jste již chodili do Jeruzaléma. Aj, teď bohové tvoji, ó Izraeli, kteříž tě vyvedli z země Egyptské.” 1. Královská 12,28. Tím je vyzval, aby se klaněli zlatým sochám a přijali cizí způsoby bohoslužby.PK 65.4

Král se pokusil přemluvit levity, z nichž někteří žili v jeho království, aby sloužili jako kněží v nedávno vystavěných modlitebnách v Bethel a Dan; jeho snaha se však nesetkala se zdarem. Proto byl nucen ustanovovat za kněze muže “z lidu obecného” 1. Královská 12,31. Pobouřeni tímto opatřením prchli mnozí z věrných a velký počet levitů do Jeruzaléma, kde mohli sloužit Bohu v souladu s božskými nařízeními.PK 66.1

“Ustanovil také Jeroboám svátek měsíce osmého, v patnáctý den téhož měsíce, ku podobenství svátku, kterýž byl v Judstvu, a obětoval na oltáři. Takž učinil i v Bethel, obětuje telatům, kteréž byl udělal; také i v Bethel ustanovil kněží výsostí, kteréž byl zdělal.” 1. Královská 12,32.PK 66.2

Králova opovážlivost, s níž se postavil Bohu, když takto zrušil božsky ustanovená nařízení, nebyla ponechána bez potrestání. Ještě když obětoval zápalnou oběť při zasvěcování oláře, který postavil v Bethel, objevil se před ním muž Boží z království Judského, který byl vyslán, aby ho nařkl z troufalosti, že zavádí nové způsoby bohoslužby. Prorok “zvolal proti oltáři…řka: Oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: Hle, syn narodí se domu Davidovu, jménem Joziáš, kterýž obětovati bude na tobě kněží výsosti, jež zapalují kadidlo na tobě; i kosti lidské páliti budou na tobě.”PK 66.3

“I dal téhož dne znamení, řka: Totoť jest znamení, že mluví Hospodin: Aj, oltář roztrhne se a vysype se popel, kterýž jest na něm”. Hned se oltář “roztrhl, a vysypal se popel z oltáře podle znamení, kteréž byl předpověděl muž Boží slovem Hospodinovým.” 1. Královská 13,2.3.5.PK 66.4

Když to Jeroboám spatřil, napolnil ho duch vzpoury proti Bohu. Pokusil se zmocnit se toho, jenž přednesl poselství. V hněvu “vztáhl ruku svou od oláře” a zvolal: “Jměte ho!” Jeho násilnický čin byl vzápětí potrestán. Ruka vztažená proti poslu Hospodinovu se náhle stala bezvládnou, uschla a nešlo s ní pohnout.PK 67.1

Jat hrůzou prosil král proroka, aby požádal Boha o pomoc. “Pomodli se medle Hospodinu Bohu svému,” prosil ho, “a pros za mne, abych mohl přitáhnouti ruku svou k sobě. I modlil se muž Boží Hospodinu, a přitáhl král ruku zase k sobě, a byla jako prve.” 1. Královská 13,4.6.PK 67.2

Marná byla Jeroboámova snaha dát slavnostní ráz vysvěcení cizího oltáře, jehož uctívání by vedlo k zneuctění služby Hospodinovy v chrámě v Jeruzalémě. Poselstvím prorokovým měl být král přiveden k pokání a upuštění od bezbožných záměrů, jež odvracely lid od pravého uctívání Boha. Král však zatvrdil své srdce rozhodl se, že půjde svou vlastní cestou.PK 67.3

V době slavnosti v Bethel nebyla srdce Izrelských ještě zcela zatvrzelá. Mnozí pociťovali vliv Ducha svatého. Pán si přál, aby ti, kdo rychle spěli k odpadnutí, byli na své cestě zastaveni, dříve než bude příliš pozdě. Proto poslal svého posla, aby překazil modloslužebné počínání a zjevil králi a lidu, jaké budou následky takového odpadnutí. Roztržení oltáře bylo znamením Boží nelibosti nad ohavností, která se v Izraeli vyskytla.PK 67.4

Pán se snaží zachraňovat, a ne hubit. Raduje se ze záchrany hříšníků. “Živť jsem já, dí panovník Hospodin, žeť nemám libosti v smrti bezbožného.” Ezechiel 33,11. Varováním a prosbami vyzývá zbloudilé, aby zanechali svých zlých skutků, aby se obrátili k němu a byli živi. Dává svým vovoleným poslům svatou odvahu, aby se ti, kdož je uslyší, mohli bát a byli přivedeni k pokání. Jak neohroženě pokáral muž Boží krále! A této neohroženosti bylo třeba; jinak nemohlo být stávající zlo pokáráno. Pán dal svému služebníku smělost, aby na ty, kdož ho uslyší, zapůsobil trvalým dojmem. Poslové Páně se nemají strachovat před člověkem, ale musejí neochvějně vystupovat za spravedlivou věc. Pokud věří v Boha, nemusejí se bát, neboť ten, jenž je pověřuje posláním, jim dává také ujištění, že je bude ochrňovat a pečovat o ně.PK 67.5

Když vyřídil své poselství, chystal se prorok k návratu; Jeroboám mu však pravil: “Pojď se mnou domů a posilň se, a dámť dar. I řekl muž Boží králi: Bys mi dal polovici domu svého, nešel bych s tebou, aniž bych jedl chleba, aniž bych pil vody na místě tomto. Nebo tak mi přikázal slovem svým Hospodin, řka: Nebudeš jísti chleba, ani píti vody, aniž se navrátíš tou cestou, kterouž jsi přišel.” 1. Královská 13,7-9.PK 67.6

Prorok by byl dobře udělal, kdyby byl svůj záměr provedl a vrátil se do Judeje bez meškání. Když pak totiž putoval domů jinou cestou, dohonil ho stařec, jenž se vydával za proroka a oklamal muže Božího tvrzením: “Také já prorok jsem jako i ty, a mluvil ke mně anděl slovem Hospodinovým, řka: Navrať ho s sebou do domu svého, ať pojí chleba a napije se vody.” 1. Královská 13,18. Znovu a znovu pak tuto lež opakoval a tak naléhal, až muže Božího přemluvil, aby se vrátil.PK 68.1

Protože se pravý prorok opovážil jednat proti příkazu Božímu, dopustil Bůh, aby ho stihl trest za hřích. Když se pak on a muž, jenž po pozval, vrátili do Bethel, a seděli spolu u stolu, dostal falešný prorok vnuknutí od Všemohoucího a “zvolal na muže Božího, kterýž byl přišel z Judstva, řka: Toto praví Hospodin: Proto že jsi na odpor učinil řeči Hospodinově, a neostříhal jsi přikázaní, kteréžť vydal Hospodin Bůh tvůj,…nebudeť pochováno tělo tvé v hrobě otců tvých.” 1. Královská 13,21-22.PK 68.2

Toto proroctví se krátce nato vyplnilo do posledního písmene. “Tedy když pojedl chleba a napil se, osedlal mu osla, …A když odšel, trefil na něj lev na cestě a udávil jej. I leželo tělo jeho na cestě, a osel stál podlé něho; lev také stál vedlé těla mrtvého. A aj, muži někteří jdouce tudy, uzřeli tělo mrtvé ležící na cestě,… a přišedše, pověděli v městě, v kterémž ten starý prorok bydlil. Což když uslyšel ten prorok, kterýž ho byl navrátil s cesty, řekl: Muž Boží jest, kterýž na odpor učinil řeči Hospodinově.” 1. Královská 13,23-26.PK 68.3

Trest, který stihl nevěrného posla, byl dalším důkazem pravdivosti proroctví, proneseného nad oltářem. Kdyby bylo bývalo proroku dopřáno, aby po neuposlechnutí slova Božího mohl dál v klidu žít, byl by toho král použil a pokusil by se ospravedlnit svou vlastní neposlušnost. V roztržení oltáře, v uschlé ruce a ve strašném osudu toho, jenž se opovážil neuposlechnout výslovného příkazu Hospodinova, měl Jeroboám poznat nelibost uraženého Boha; tyto soudy ho měly varovat, aby nepokračoval v konání zla. Jeroboám však ani nepomýšlel na pokání, “Ale opět nadělal z lidu obecného kněží výsostí. Kdo jen chtěl, posvětil ruky jeho, a ten byl knězem výsostí.” 1. Královská 13,33. Tím netoliko hřešil sám, ale “i v hřích uvodil Izraele”; a “byla ta věc domu Jeroboámova příčinou k hřešení, aby vypleněn a vyhlazen byl se svrchku země” 1. Královská 14,16; 13.34.PK 68.4

Na konci svého dvaadvacetiletého panování utrpěl Jeroboám hroznou porážku ve válce s Abiášem, nástupcem Roboámovým. “Aniž se mohl zase zsíliti více Jeroboám po všecky dny Abiášovy; i ranil jej Hospodin, tak že umřel.” 2. Paralipomenon 13,20.PK 69.1

Odpadlictví, které začalo za Jeroboámova panování, se šířilo stále více a více, až nakonec vyústilo v úplnou zkázu království Izraele. Ještě před smrtí Jeroboámovou prohlásil starý prorok Achiáš ze Sílo, který před mnoha léty předpověděl dosazení Jeroboáma na trůn: “A zaklátí Hospodin Izraelem tak, jako se klátí třtina u vodách, a vykoření Izraele z země výborné této, kterouž dal otcům jejich, a rozptýlí je daleko za řeku, proto že sobě zdělali háje, popouzejíce Hospodina. A tak vydá Izraele pro hříchy Jeroboámovy, kterýž i sám hřešil, i v hřích uvodil Izraele.” 1. Královská 14,15.16.PK 69.2

Hospodin se nevzdal Izraele, aniž dříve učinil vše, co mohlo být učiněno, aby ho přivedl opět k sobě. V dlouhých letech temnoty, v nichž se panovník za panovníkem opovážlivě protivil nebesům a zaváděl Izrael do většího a stále většího modlářství, posílal Bůh poselství za poselstvím svému odpadlému lidu. Skrze své proroky mu poskytoval příležitost, aby zastavil příval odpadlictví a vrátil se k němu. V letech, jež přijdou po roztržení království, budou žít a působit Eliáš a Elizeus, a v zemi budou syšet laskavá napomenutí Ozeáše, Amose a Abdiáše. Nikdy nebude království Izraele ponecháno bez svědectví o mocné síle Boží, jež zachraňuje před hříchem. I v nejtemnějších hodinách zůstanou nemnozí věrni svému božskému Panovníku a uprostřed modlářství budou žít bez hříchu před tváří svatého Boha. Tito věrní budou oním zbožným zbytkem, skrze nějž se nakonec splní věčný úmysl Hospodinův.PK 69.3