17. kapitola — Povolání Elizea

Bůh vyzval Eliáše, aby jiného pomazal za proroka místo sebe, “Elizea syna Safatova…pomažeš za proroka místo sebe,” (1. Královská 19,16) pravil Bůh a Eliáš uposlechl rozkazu a šel, aby vyhledal Elizea. Když se ubíral na sever, naskytoval se mu zcela jiný pohled než ještě před krátkým časem. Tehdy byla země vyprahlá, pole neobdělaná, neboť po tři a půl roku nepadla rosa ani déšť. Nyní na každém kroku vyrážela zeleň, jako by si chtěla vynahradit onu dobu sucha a hladu.PK 142.1

Elizeův otec byl zámožný rolník. Jeho rodina patřila k těm, kdož v době téměř všeobecného odpadnutí nesklonili svá kolena před Bálem. V jeho domě byl uctíván Bůh a věrnost k víře starého Izraele tam byla pravidlem každodenního života. V takovém prostředí prožil svá ranná léla Elizeus. V tichu venkovského života, podle učení Božího a podle učení, jež skýtá příroda, v kázni, již dává užitečná práce, osvojil si prostotu a vštípil si poslušnost k svým rodičům a k Bohu, což mu pomohlo získat schopnosti k vysokému postavení, které bude později zaujímat.PK 142.2

Elizeus byl povolán za proroka ve chvíli, kdy s čeledí svého otce obdělával pole. Chopil se práce, ke které měl nejblíže. Měl schopnosti k tomu, aby byl vůdcem lidu, i pokoru toho, kdo je ochoten sloužit. Byl tichý a laskavý, přitom však rozhodný a pevný. Vyznačoval se poctivostí a spravedlností, láskou a bázní Boží a v prosté každodenní práci nabyl cílevědomosti a povahové ušlechtilosti, která stále rostla v milosti a poznání. Spolupracoval se svým otcem při vykonávání denních povinností a přitom se učil spolupracovat s Bohem.PK 142.3

Věrným plněním malých úkolů připravoval se Elizeus pro závažnější poslání. Každodenním nabýváním praktických zkušeností získával schopnosti pro konání většího a důležitějšího díla. Učil se sloužit; a tím, že se učil sloužit, učil se také, jak učit a vést druhé. V tom je poučení pro každého: nikdo nemůže vědět, jaký s ním má Bůh úmysl, když ho vychovává; každý si však může být jist, že věrnost v malých věcech je důkazem způsobilosti pro zastávání odpovědnějšího místa. Každý čin, který v životě vykonáme, je projevem povahy, a jen ten, kdo se v malých povinnostech osvědčí “jako dělník, za nějž není proč se styděti” (2. Timoteovi 2,15), může být Pánem poctěn vyšší službou.PK 142.4

Ten, kdo si myslí, že nezáleží na tom, jak vykonává menší úkoly, prokazuje, že se nehodí pro čestnější úkoly. Může si o sobě myslet, že je plně schopen ujmout se větších povinností, Bůh však vidí pod povrch. Po vyzkoušení je nad takovým vynesen rozsudek: “Zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký.” Jeho nevěrnost se obrací proti němu. Nedostává se mu milosti, síly, povahové pevnosti, jíž se nabývá bezvýhradným odevzdáním.PK 143.1

Mnozí z těch, kteří nejsou přímo zapojeni v náboženské činnosti, mají pocit, že jejich život je neužitečný, když nekonají nic pro rozšíření království Božího. Kdyby jim bylo dáno konat nějaké velké věci, jak rádi by se jich ujali! Protože však mohou sloužit jen v malých věcech, myslí si, že právem nemusejí konat nic. V tom se mýlí. Člověk může být činný v službě Boží, i když koná obyčejné každodenní povinnosti — když kácí stromy, mýtí půdu nebo kráčí za pluhem. Matka, která vychovává své děti pro Krista, pracuje pro Boha právě tak věrně jako kazatel na kazatelně.PK 143.2

Mnozí touží po tom, aby se jim dostalo zvláštního nadání, aby pak mohli vykonat nějaké podivuhodné dílo, a přitom zapomínají na to, že vykonáváním povinností ve svém nejbližším okolí dají životu vůni. Takoví ať se ujmou povinností, ležících přímo u jejich prahu. Úspěch nezáleží ani tak mnoho na nadání, jako spíše na činorodosti a ochotě. Není to vynikající nadání, které nám dává schopnost vykonávat svěřenou nám službu, nýbrž svědomité plnění každodenních povinností a uspokojení, jež s sebou přináší, a nestrojený, upřímný zájem o blaho druhých. I v nejskromnější povinnosti se projeví pravá výtečnost. I nejvšednější úkoly, vykonané věrně a s láskou, jsou krásné v očích Božích.PK 143.3

Když Eliáš hledal podle božského příkazu svého nástupce, procházel kolem pole, kde právě oral Elizeus, a přehodil přes ramena mladého muže plášť posvěcení. Za hladomoru se Safatova rodina seznámila s dílem a posláním Eliášovým a nyní Duch Boží osvítil Elizea, takže pochopil smysl prorokova činu. Byl pro něj znamením, že Bůh ho povolává, aby se stal nástupcem Eliášovým.PK 143.4

“Zanechav volů, běžel za Eliášem a řekl: Prosím, nechť políbím otce svého a matky své, i půjdu za tebou.” “Jdi a vrať se zase,” zněla Eliášova odpověď, “neboť vidíš, coť jsem učinil.” To byla zkouška víry. Elizeus se musí sám rozhodnout, zda přijme či zda odmítne povolání. Lpí-li na svém domově a na svých zvycích, může zůstat doma. Elizeus však pochopil, jaký význam má jeho povolání. Věděl, že povolání pochází od Boha, a proto neváhal uposlechnout. Za žádné světské statky by se nezřekl možnosti stát se poslem Božím nebo vzdát se výsady sdílet společnost se služebníkem Božím. Vzal “pár volů, zabil je, a dřívím z pluhu uvařil maso jejich, kteréž dal lidu, i jedli. A vstav, šel za Eliášem a přisluhoval jemu.” 1. Královská 19,20.21. Bez zaváhání opustil domov, kde ho milovali, aby následoval proroka v jeho nejistém životě.PK 144.1

Kdyby se byl Elizeus zeptal Eliáše, co se od něho očekává nebo jaké budou jeho úkoly, bylo by se mu dostalo odpovědi: To ví Bůh a on tě o tom uvědomí. Budeš-li sloužit Pánu, odpoví na každou tvou otázku. Smíš jít se mnou, máš-li důkaz, že tě Bůh povolává. Sám poznej, že za mnou stojí Bůh a že je to hlas Boží, který slyšíš. Dokážeš-li pokládat všechno za nicotnost, abys směl získat přízeň Boží, pojď.PK 144.2

Výzvě, jaké se dostalo Elizeovi, je podobna odpověď, kterou dal Kristus mladému knížeti, jenž mu položil otázku: “Co dobrého mám činiti, abych dosáhl věčného života?” “Chceš-li být dokonalý,” odpověděl Kristus, “jdi prodej svůj nábytek, dej chudým, a budeš míti poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!” Matouš 19,16.21.PK 144.3

Elizeus přijal výzvu k službě, aniž se ohlížel na radosti a pohodlí, které opouští. Mladý kníže, když uslyšel Spasitelova slova, “odešel zarmoucen; neboť měl mnoho majetku” Matouš 19,22. Nebyl ochoten podstoupit oběť. Jeho láska k majetku byla větší než jeho láska k Bohu. Tím, že odmítl zříci se všeho pro Krista, prokázal, že je nehodným zaujmout místo ve službě Mistrově.PK 144.4

Výzva položit vše na otář služby, přichází ke každému. Na každém z nás se ovšem nežádá, aby sloužil tak, jak sloužil Elizeus, každý z nás není vybízen, aby prodal vše, co má; Bůh nás však žádá, abychom službě Boží vyhradili první místo ve svém životě, abychom nepřipustili, aby minul jediný den, aniž bychom co vykonali pro pokrok díla Božího na zemi. Bůh neočekává od každého týž druh služby. Jeden může být povolán ke službě v cizí zemi, druhý může být vyzván, aby dal ze svých prostředků k podpoře díla evangelia. Bůh přijímá oběť od každého. Nutné je zasvětit život a všechny jeho zájmy. Ti, kdož se takto zasvětí, uslyší volání nebes a uposlechnou je.PK 145.1

Každému, kdo se stane účastníkem milosti Boží, určí Pán nějakou službu pro druhé. Každý se má ujmout svého dílu se slovy “Zde jsem, pošli mne!” Každý nese odpovědnost, ať je hlasatelem slova nebo lékařem, obchodníkem nebo zemědělcem, řemeslníkem nebo technikem. Jeho dílem je zjevovat druhým evangelium o jejich spáse. Všechno, co začne, by mělo směřovat k tomuto cíli.PK 145.2

To, co bylo od Elizea zpočátku vyžadováno, nebylo žádné velké dílo; byly to stále všední povinnosti, jež ho měly vychovávat. Mluví se o něm, že byl pro ruce Eliáše, svého mistra, občerstvující vodou. Byl ochotný vykonat vše, co Pán přikazuje, a na každém kroku se učil pokoře a službě. Jako osobní průvodce prorokův osvědčoval věrnost i v maličkostech a každodenně se utvrzoval v úmyslu věnovat se poslání, jež mu svěřtil Bůh.PK 145.3

Elizeův život nebyl prost pokušení, ani když se byl připojil k Eliášovi. Přišly mnohé zkoušky; vždy se však opřel o Boha. Byl pokoušen, aby myslil na domov, který opustil, avšak Elizeus nedbal pokušení. Přiložil ruce k pluhu, rozhodnut nevracet se, a ve zkouškách a pokušeních prokázal, že je věrný úkolu, jenž mu byl svěřen.PK 145.4

Služba znamená daleko více než hlásání slova. Služba je i výchova mladých, jako Eliáš vychovával Elizea, služba je také odvolávání mladých od jejich obyčejných povinností a pověřování jich odpovědnostmi, jež ponesou v díle Božím — nejprve malými odpovědnostmi, později, až nabudou síly a zkušenosti, odpovědnostmi většími. Jsou mezi kazateli mužové pevné víry, mužové, kteří mohou říci: “Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme vlastníma očima viděli, nač jsme patřili a čeho se naše ruce dotkly, o Slovu života…, co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám.” 1. Janův 1,1-3. Mladí, nezkušení pracovníci by měli být vychováváni prací po boku těchto zkušených služebníků Božích. Tak se naučí, jak nést břímě.PK 145.5

Ti, kdož se starají o takovou výchovu mladých pracovníků, konají šlechetné dílo. Sám Pán podporuje jejich úsilí. A mladí mužové, kterým se dostalo zasvěcení a kteří se těší výsadě moci spolupracovat s opravdovými, zanícenými pracovníky, by měli z této příležitosti vytěžit co nejvíce. Bůh je poctil tím, že je vybral pro svou službu a postavil je tam, kde mohou nabýt pro ni větší způsobilost; měli by být proto pokorní, věrní, poslušní a ochotní k obětem. Podřídí-li se kázni Boží, plníce příkazy Boží a volíce služebníky Boží za své rádce, vyvinou se ve spravedlivé, vysoce zásadové a pevné muže, jimž Bůh může svěřit odpovědnost.PK 146.1

Aby evangelium bylo hlásáno ve své čistotě, budou povoláni mužové od pluhu a z jiných obyčejných zaměstnání, jež do té doby zaujímala jejich mysl, a budou vychováváni po boku zkušených pracovníků. Až se naučí pracovat účinně, budou hlásat pravdu s přesvědčivostí. Nejpodivuhodnějším působením božské prozřetelnosti zmizí celé hory překážek a ztratí se v moři. Poselství, jež pro obyvatele země tolik znamená, se dostane k sluchu lidí a bude mu porozuměno. Lidé poznají, co je pravda. Dál a stále dál bude dílo postupovat, až se celé zemi dostane upozornění — a pak přijde konec.PK 146.2

Ještě několik let po povolání Elizea pracoval Eliáš a Elizeus pospolu a mladý muž nabýval každodenně větší připravenosti pro své dílo. Eliáš byl nástrojem Božím k vymýcení obrovského zla. Modlářství, které podporováno Achabem a pohanskou Jezábel svedlo národ, utrpělo rozhodnou porážku. Bálovi proroci byli pobiti. To se hluboce dotklo všeho lidu Izraele a mnozí se vrátili k uctívání Boha. Elizeus, jako Eliášův nástupce, bude muset usilovat pečlivým a trpělivých poučováním vést Izrael po bezpečných cestách. Jeho spolupráce s Eliášem, největším prorokem od dob Mojžíšových, ho připravila pro dílo, které bude brzy vykonávat sám.PK 146.3

V oněch letech, kdy pracovali společně, byl Eliáš několikrát vyzván, aby přísně pokáral vyskytnuvší se zlo. Když se bezbožný Achab zmocnil Nábotovy vinice, byl to hlas Eliášův, který Achabovi prorokoval jeho osud a osud celého jeho domu. A když se Ochoziáš po smrti svého otce Achaba odvrátil od živého Boha k Belzebubovi, bohu Akaron, byl to opět Eliášův hlas, který se znovu ozval s vážným nesouhlasem.PK 147.1

Školy proroků, které založil Samuel, se rozpadly v letech odpadnutí Izraele. Eliáš tyto školy obnovil a poskytl tak mladým mužům možnost nabýt vzdělání, aby mohli zvelebovat zákon a vyvyšovat jej. Písmo uvádí tři z těchto škol: jednu v Galgala, jednu v Bethel a jednu v Jerichu. Krátce předtím, než byl vzat do nebe, navštívil Eliáš spolu s Elizeem tato středistka výchovy. Prorok Boží opakoval mladým mužům poučení, která jim dal při svých dřívějších návštěvách. Zvláště je poučoval o tom, že jejich vysokou výsadou je zachovávat oddanost a věrnost Bohu nebeskému. Také jim vštěpoval v paměť, jak je důležité, aby každý rys jejich výchovy nesl známku prostoty. Jen tak mohou být přetvořeni nebesy a vydat se k dílu po cestách Páně.PK 147.2

Eliáš se velice potěšil, když poznal, čeho bylo pomocí těchto škol dosaženo. Dílo nápravy nebylo sice dokončeno, avšak v celém království mohl vidět, jak pravdivé je slovo Páně: “Zachoval jsem v Izraeli sedm tisíců, jichžto všech kolena neskláněla se Bálovi.” 1. Královská 19,18.PK 147.3

Když Elizeus doprovázel proroka při návštěvách prorockých škol, bylo jeho rozhodnutí ještě jednou podrobeno zkoušce. V Galgala, a znovu pak v Bethel a v Jerichu ho prorok vyzval, aby se vrátil. “Prosím, poseď tuto,” pravil mu Eliáš, “neboť Hospodin poslal mne až do Bethel.” Při své dřívější práci, když chodil za pluhem, se však Elizeus naučil neklesat a nedat se odradit a nyní, když přiložil ruku k pluhu na jiném poli povinnnosti, nedá se odvrátit od svého úmyslu. Nedá se odloučit od svého mistra, dokud je ještě možnost dále se zdokonalit pro službu. Aniž to bylo známo Eliášovi, bylo žákům prorockých škol a zvláště Elizeovi zjeveno, že Eliáš bude proměněn. A zkoušený služebník muže Božího proto Eliáše neopouštěl. Po každé, když byl vyzván, aby se vrátil, odpověděl: “Živť jest Hospodin, a živať je duše tvá, žeť se tebe nespustím.” 2. Královská 2,2.PK 147.4

“Šli tedy oba…a zastavili se u Jordánu. A vzav Eliáš plášť svůj, svinul jej a udeřil na vodu. I rozdělila se sem i tam, tak že přešli oba po suchu. V tom, když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: Žádej sobě, co chceš, dříve než vzat budu od tebe.” 2. Královská 2,6-9.PK 148.1

Elizeus nežádal, aby se mu dostalo světských poct nebo vysokého postavení mezi mocnými tohoto světa. To, po čem toužil, byla hojnost Ducha, jíž Bůh tak štědře obdařil toho, jenž brzy bude poctěn proměněním. Věděl, že jen Duch, který spočívá na Eliášovi, mu může dát schopnosti, aby zastal v Izraeli místo, na něž ho povolal Bůh, a proto žádal: “Nechť jest, prosím, dvojnásobný díl ducha tvého na mně.” 2. Královská 2,9.PK 148.2

V odpověď na tuto žádost Eliáš řekl: “Nesnadnés věci požádal, avšak jestliže uzříš mne, když budu vzat od tebe, staneť se tak. Pakli nic, nestane se. Takž stalo se, že když jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe.” 2. Královská 2,10.11.PK 148.3

Eliáš je představitelem svatých, kteří budou žít na zemi v době druhého příchodu Kristova a kteří budou “proměněni, rázem, v okamžiku, na poslední znamení polnice” (1. Korintským 15,51.52), aniž okusí smrti. Jako představitel těch, kteří budou takto proměnění, bylo Eliášovi dopřáno stanout s Mojžíšem po boku Spasitelově na hoře proměnění, když se blížil konec Kristovy služby na zemi. V těchto oslavených viděli učedníci v malém, jak bude vypadat království vykoupených. Viděli Ježíše, oděného světlem nebeským, slyšeli “hlas z oblaku” (Lukáš 9,35), který potvrzoval, že Kristus je Syn Boží, viděli Mojžíše, představujícího ty, kdož budou vzkříšeni z mrtvých v době druhého příchodu, a stál tam také Eliáš, představující ty, kdož na konci dějin země budou proměněni ze smrtelníků v nesmrtelné a přenesení do nebe, aniž uzří smrti.PK 148.4

Na poušti, v opuštěnosti a v malomyslnosti, Eliáš pravil, že už je syt života a přál si, aby směl umřít. Pán ho však ve svém milosrdenství nevzal za slovo. Eliáše čekalo ještě velké dílo a když své dílo dokonal, neskončí v malomyslnosti a osamění. Nesestoupí do hrobu, nýbrž vystoupí s anděly Božími do přítomnosti slávy boží.PK 149.1

“To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové izraelští i jezdci jeho! A neviděl ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je na dva kusy. A zdvih plášť Eliášův, kterýž byl spadl s něho, navrátil se a stál na břehu Jordánském. Tedy vzav plášť Eliášův, kterýž byl spadl s něho, udeřil na vodu a řekl: Kdež jest Hospodin Bůh Eliášův i on sám? A udeřil na vodu, kteráž rozstoupila se sem i tam. I přešel Elizeus. Což vidouce synové proročtí z Jericha, naproti stojíce, řekli: Odpočinul duch Eliášův na Elizeovi. I šli proti němu a poklonili se mu až k zemi.” 2. Královská 2,12-15.PK 149.2

Když Pán ve své prozřetelnosti uzná za vhodné, aby jeho dílo opustili ti, jimž dal moudrost, pomůže jejich nástupcům a posílí je, budou-li k němu vzhlížet o pomoc a budou-li kráčet po jeho cestách. Mohou dosáhnout i větší moudrosti než jejich předchůdci, neboť mohou těžit z jejich zkušeností a poučit se z jejich chyb.PK 149.3

Od té chvíle stanul Elizeus na místě Eliášově. Ten, jenž byl věrný v nejmenších věcech, osvědčí se věrným i ve věcech velkých.PK 149.4