8. kapitola — Odpadnutí národa

Od chvíle Jeroboámovy smrti až po Eliášovo vystoupení před Achabem prožíval Izraelský lid stálý duchovní úpadek. Za panování mužů, kteří se nebáli Hospodina a podporovali cizí způsoby bohoslužby, zapomněl velký počt lidí na svou povinnost sloužit živému Bohu a přijal mnohé z modlářských zvyků.PK 70.1

Ádab, syn Jeroboámův, vládl na trůně Izraele jen několk měsíců. Jeho ničemný život byl náhle ukončen spiknutím, které zosnoval Báza, jeden z jeho generálů, aby se pak zmocnil vlády. Ádab byl přitom usmrcen a s ním všechno jeho příbuzenstvo po otci, podle “řeči Hospodinovy, kterouž byl mluvil skrze služebníka svého Chiáše Silonského, pro hříchy Jeroboámovy, jimiž hřešil a jimiž k hřešení přivodil lid Izraelský” 1. Královská 15,29.30.PK 70.2

Tak byl vyhlazen dům Jeroboámův. Modlářská bohoslužba, kterou zavedl, způsobila, že na viníky přišly odvetné soudy nebes; přesto však panovníci, kteří následovali — Báza, Ela, Zamri a Amri — pokračovali téměř čtyřicet let v páchání týchž osudných hanebností.PK 70.3

Větší část tohoto období odpadnutí Izraele vládl v království Judském Aza. Po mnoho let “činil Aza to, což se dobře líbilo Hospodinu Bohu jeho, neboť zbořil oltáře cizí i výsosti, a ztroskotal obrazy jejich, a posekal háje jejich, a přikázal Judovi, aby hledali Hospodina Boha otců svých, a ostříhali zákona a přikázání jeho. Zkazil po všech městech judských výsosti a slunečné obrazy, a bylo v pokoji království za času jeho.” 2. Paralipomenon 14,2-5.PK 70.4

Víra Azova byla podrobena přísné zkoušce, když jeho království napadl “Zerach Mouřenín, maje v vojště desetkrát sto tisíců vozů a třista.” V této rozhodné chvíli nespoléhal Aza na “města hrazená v Judstvu”, jež vystavěl a ohradil “zdmi a věžemi, branami i závorami”, ani na “muže udatné”, které měl ve svém pečlivě vycvičeném vojsku. 2. Paralipomenon 14,9.6-8. Král vložil svou důvěru v Hospodina zástupů, v jehož jménu byl kdysi Izrael podivuhodně vysvobozen. Připravil sice svá vojska k boji, ale pomoc hledal u Boha.PK 70.5

Obě nepřátelská vojska stanula proti sobě. Byla to doba zkoušky pro ty, kdož sloužili Hospodinu. Zdali byl vyznán každý hřích? Zdali Judští mají plnou důvěru v sílu Boží, že je vysvobodí? Takové otázky vířily v myslích vůdců. Podle všech lidských hledisek muselo obrovské vojsko z Egypta smést všechno, co se mu postaví v cestu. V době míru však se Aza neoddával zábavám a radovánkám; připravoval se pro případ každé nouze. Cvičil vojsko k boji a snažil se vést svůj lid k tomu, aby se usmířil s Bohem. A nyní, i když jeho vojska byla početně slabší než vojska nepřítele, zůstala jeho víra v toho, v něhož vkládal svou důvěru, neoslabena.PK 71.1

Král hledal Hospodina ve dnech zdaru, a proto na něj mohl spolehnout ve dnech protivenství. Jeho prosby prozrazují, že podivuhodná moc Boží mu nebyla neznáma. “Neníť potřebí tobě velikého množství, když ty chceš pomoci mdlejším. Pomožiž nám, Hospodine Bože náš, neboť v tebe doufáme, a ve jménu tvém jdeme proti množství tomuto. Hospodine, ty jsi Bůh náš; nechť nemá moci proti tobě bídný člověk.” 2. Paralipomenon 14,11.PK 71.2

Azova modlitba je modlitbou, kterou se může modlit každý křesťanský věřící. Vedeme boj, ne sice s krví a s tělem, nýbrž s démonskými vládami a vrchnostmi, s duchovnými silami zla v oblasti nebeské (viz Efezským 6,12). V životním boji musíme bojovat se silami zla, které se stavějí proti spravedlnosti. Naše naděje není v člověku, nýbrž v živém Bohu. S naprostou jistotou víry můžeme očekávat, že Bůh spojí svou všemohoucnost s úsilím lidských nástrojů pro slávu svého jména. Odění zbrojí spravedlnosti Boží můžeme zvítězit nad každým nepřítelem.PK 71.3

Víra krále Azy byla znamenitě odměněna. “I ranil Hospodin Mouřeníny před Azou a před lidem Judským, tak že utíkali Mouřenínové. A honil je Aza i lid, kterýž byl s ním, až do Gerar. I padli Mouřenínové, že se nijakž zotaviti nemohli; nebo potříni jsou před Hospodinem a před vojskem jeho.” 2. Paralipomenon 14,12.13.PK 71.4

Když se vítěžná vojska Judy a Benjamina vracela do Jeruzaléma, “tehdy na Azariáše, syna Odedova, sestoupil Duch Boží”.PK 71.5

I vyšel Azariáš vstříc Azovi a řekl mu: “Slyšte mne, Azo i všecko pokolení Judovo a Benjaminovo. Hospodin byl s vámi, dokuž jste byli s ním, a budete-li ho hledati, najdete ho; pakli ho opustíte, opustíť vás.” “Protože vy posilňte se, a neopouštějte rukou svých, neboť má mzdu práce vaše.” 2. Paralipomenon 15,1.2.7.PK 72.1

Velice povzbuzen těmito slovy, přikročil Aza v krátké době k provedení druhé nápravy v Judsku. “Vyplénil ohavnosti ze vší země Judské a Beniaminské, i z měst, kteráž byl vzal na hoře Efraim, a obnovil oltář Hospodinův, kterýž byl před síní Hospodinovou.”PK 72.2

“Potom shromáždil všecko pokolení Judovo i Benjaminovo, a příchozí s nimi z Efraima, Manassesa a Simeona; nebo jich bylo uteklo k němu z lidu Izraelského velmi mnoho, vidouce, že Hospodin Bůh jeho jest s ním. I sebrali se do Jeruzaléma třetího měsíce, patnáctého léta kralování Azova, A obětovali Hospodinu v ten den z kořistí přihnaných, volů sedm set a ovcí sedm tisíc. A vešli v smlouvu, aby hledali Hospodina Boha otců svých, z celého srdce svého a ze vší duše své.” “A nalezli jej. I dal jim odpočinutí Hospodin se všech stran.” 2. Paralipomenon 15,8-12.15.PK 72.3

Aza pak dlouho věrně sloužil Bohu. Dopustil se však v životě několika chyb, když se plně neopřel o Boha. Jednou napadl král Izraele království Judské a zmocnil se Rama, opevněného města, ležícího pouhých pět mil od Jeruzaléma; tehdy se Aza uchýlil k tomu, že navázal spojenectví se syrským králem Benadadou, aby dosáhl vysvobození. Za to, že se neopřel jen o Boha v čase nouze, jej přísně pokáral prorok Chanani, který předstoupil před Azu s poselstvím:PK 72.4

“Že jsi zpolehl na krále Syrského, a nezpolehl jsi na Hospodina Boha svého, proto ušlo vojsko krále Syrského z ruky tvé. Zdaliž jsou Chussimští a Lubimští neměli vojsk velmi velikých, s vozy a jezdci náramně mnohými? A když jsi zpolehl na Hospodina, vydal je v ruku tvou. Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce upřímého. Bláznivě jsi učinil v té věci, protož od toho času budou proti tobě války.” 2. Paralipomenon 16,7-9.PK 72.5

Místo však, aby se pokořil před Bohem pro svou chybu, “rozhněval se Aza na proroka a dal ho do vězení, neboť se byl rozhněval na něj pro tu věc. A utiskoval Aza některé z lidu toho času.” 2. Paralipomenon 16,10.PK 72.6

“Potom léta třidcátého devátého kralování svého nemocen byl Aza na nohy své těžkou nemocí, a však v nemoci své nehledal Boha, ale lékařů.” 2. Paralipomenon 16,12. Král zemřel ve čtyřičátém prvním roce svého panování a na jeho místo nastoupil jeho syn Jozafat.PK 73.1

Dva roky před Azovou smrtí začal vládnout v království Izrael král Achab. Jeho vláda se již od počátku vyznačovala strašným odpadlictvím. Jeho otec Amri, zakladatel Samaří, “činil to, což jest zlého před oblíčejem Hospodinovým, ba ještě horší věci činil, než kdo ze všech, kteří před ním byli” (1. Královská 16,25), avšak hříchy Achabovy byly ještě větší. “Přičinil toho, čím by popouzel Hospodina Boha Izraelského, nade všecky jiné krále Izraelské, kteříž byli před ním,” počínaje si tak, jakoby “málo mu to bylo, že chodil v hříších Jeroboáma syna Nebatova.” 1. Královská 16,33.31. Nespokojil se tím, že podporoval formy náboženské služby zavedené v Bethel a Dan, nýbrž opovážlivě zaváděl lid do nejhoršího pohanství a nahražoval uctívání Hospodina uctíváním Bála.PK 73.2

Vzav si za ženu “Jezábel, dceru Etbál, krále Sidonského,” velekněze Bálova, sloužil Achab “Bálovi a klaněl se jemu. A vzdělal oltář Bálovi v chrámě Bálově, kterýž byl ustavěl v Samaří” 1. Královská 16,31.32.PK 73.3

Achab zavedl uctívání Bála nejen v hlavním městě, ale pod vedením Jezábel vystavěl pohanské oltáře na mnoha “výsostech”, kde ve stínu okolních hájů šířili kněží a ti, kdož měli co dělat s modloslužbou, svůj zhoubný vliv, až takřka celý Izrael svedli k Bálovi. “Nebylo podobného Achabovi”, jenž “se prodal, aby činil to, což zlého jest před obličejem Hospodinovým, protože ho ponoukala Jezábel žena jeho. Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných, následuje model vedle všeho toho, čehož se dopouštěli Amorejští, kteréž vyplenil Hospodin od tváří synů Izraelských.” 1. Královská 21,25.26.PK 73.4

Achabova mravní síla byla oslabena. Jeho sňatek s modloslužebnou ženou, rozhodnou a praktickou, měl neblahé následky pro něj i pro národ. Jeho bezzásadová povaha, s malým smyslem pro to, co je spravedlnost, se dala Jezábelinou rozhodností snadno přetvořit. Jeho sobecká povaha nebyla s to ocenit milosrdenství, jež Bůh prokázal Izraeli, nebyla schopna uvědomit si povinnosti, jež měl jako strážce a vůdce vyvoleného lidu.PK 73.5

Zhoubný vliv Achabova panování způsobil, že Izrael se vzdálil daleko od živého Boha a kráčel před ním nedobrými cestami. Po mnoho let ztráceli Izraelští pocit zbožnosti a bázně Boží. Zdálo se, že není nikoho, kdo by se odvážil ukázat jim, jak žijí, a otevřeně vystoupit proti panujícímu rouhačství. Tmavý stín odpadnutí zahalil celou zemi. Všude byly vidět obrazy Bála a Astarot. Nesčetně bylo modlářských chrámů a posvěcených hájů, v nichž byly uctívány výtvory lidských rukou. Vzduch byl znečišťován dýmem obětí přinášených falešným bohům. Hory a údolí odrážely rozjařené výkřiky pohanských kněží, kteří obětovali slunci, měsíci a hvězdám.PK 74.1

Jezábel a její bezbožní kněží vštěpovali lidu, že postavené modly jsou božstva, jež svou tajemnou mocí ovládají všechny živly, zemi, oheň a vodu. Všechny dary nebes — bystré potoky, proudy živé vody, něžná rosa, pršky deště, jež osvěžují zemi a způsobují, že vydává bohatou úrodu — byly vykládány jako projevy přízně Bála a Astarot místo Dárce všeho dobrého a dokonalého. Lid zapomněl, že hory a údolí, proudy a prameny jsou v rukou živého Boha, že Bůh řídí slunce, mraky na obloze a všechny přírodní síly.PK 74.2

Skrze věrné posly posílal Pán znovu a znovu výstrahy odpadlému králi a lidu, marná však byla slova, jimiž je napomínal a káral. Marně prosazovali poslové Boží právo Hospodinovo, že je jediným Bohem v Izraeli, marně vyhlašovali zákony, jež jim Bůh svěřil. Uchváceni skvělou podívanou a okouzlujícími obřady modlářské bohoslužby, následovali lidé příkladu krále a jeho dvora a oddávali se omamujícím zvrhlým rozkošem smyslné pohanské bohoslužby. Ve své slepé pošetilosti se rozhodli zavrhnout Boha a jeho uctívání. Světlo, jež jim bylo tak milostivě udělováno, se stalo tmou. Výborné zlato zašlo.PK 74.3

Běda, zašla sláva Izraele! Ještě nikdy neklesl vyvolený lid Boží tak hluboko ve svém odpadlictví. “Proroků Bálových” bylo “čtyři sta a padesáte”, kromě nich bylo čtyři sta “proroků háje” 1. Královská 18,19. Nic než zázračná moc Boží nemohlo zachránit národ před úplnou zkázou. Izrael se dobrovolně odloučil od Hospodina, Pán však přesto ve své lásce toužil po těch, kdož byli svedeni k hříchu, a chystal se poslat k nim jednoho ze svých nejmocnějších proroků, skrze něhož budou mnozí přivedeni zpět k věrnosti Bohu svých otců.PK 74.4