Pavlova radost ze služby

K víře a zkušenosti galilejských učedníků, kteří osobně znali Ježíše, se v díle evangelia připojila i ohnivá horlivost a intelektuální síla jednoho z jeruzalémských rabínů.Vy 39.8

Saul, římský občan, se narodil v pohanském městě Tarsus. Svým původem i celoživotní výchovou však byl hluboce věřícím židem a zaníceným vlastencem. Vzdělání získal v Jeruzalémě u nejvýznamnějších rabínů, kteří jej seznámili se všemi zákony a tradicemi otců. Přejal od nich ale také plně pýchu a předsudky svého národa. Už jako mladý muž se stal ctěným členem Velerady. Mnozí v něm viděli nadějného muže a horlivého obránce starodávné víry.Vy 39.9

V judských teologických školách však lidské spekulace nahradily Boží slovo. Rabínské výklady a tradice je olupovaly o moc. Většinu učitelů vedla touha po vlastní velikosti, chuť ovládat jiné, žárlivý pocit výjimečnosti, bigotnost a pohrdavá pýcha.Vy 40.1

Tito rabíni se chvástali nejen svou nadřazeností nad ostatními národy, ale i nad vlastním lidem. Živili v sobě nenávist vůči římským utlačovatelům a odhodlání silou zbraní znovu získat národní svrchovanost. Nenáviděli proto Ježíšovy následovníky, jejichž poselství pokoje bylo v přímém rozporu s jejich ctižádostivými záměry. Systematicky je pronásledovali a posílali na smrt. Saul se stal jedním z nejhorlivějších a nejhouževnatějších aktérů tohoto pronásledování.Vy 40.2

Zákon síly, kterému se kdysi naučil Mojžíš v egyptských vojenských školách, měl tak silný vliv na jeho charakter, že potřeboval čtyřicet let klidu a spojení s Bohem a přírodou, aby dokázal vést izraelský národ podle zákona lásky.Vy 40.3

Stejné lekci se musel naučit i Pavel. Vidění ukřižovaného u damašské brány naprosto změnilo směřování jeho života. Z pronásledovatele se stal učedník, z učitele žák. Dny, které strávil v temnotě a o samotě v Damašku, pro něj byly jako dlouhá léta zkušeností. Texty Starého zákona, které znal zpaměti, mu byly učebnicí, jeho učitelem byl Ježíš Kristus. Také samota v přírodě se pro něj stala školou. Odešel do arabské pouště, aby tam studoval Písmo a učil se od Boha. Oprostil se od předsudků a tradic, které do té doby utvářely jeho život, a přijal poučení ze zdroje pravdy.Vy 40.4

Jeho další život se řídil zásadou sebeobětování, službou lásky. Sám to vyjádřil slovy: “Cítím se totiž dlužníkem Řeků i barbarů, vzdělaných i nevzdělaných.” Římanům 1,14. “Vždyť nás má ve své moci láska Kristova.” 2. Korintským 5,14.Vy 40.5

Pavel, největší z lidských učitelů, přijímal nejprostší i nejvýznamnější úkoly. Uznával, že fyzická práce je důležitá pro ruce i pro mysl, a proto si sám vydělával na živobytí řemeslnou prací. Pracoval jako výrobce stanů a zároveň každý den kázal evangelium ve velkých střediscích civilizace. “Sami vidíte,” řekl na rozloučenou starším v Efezu, “že tyto mé ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci.” Skutky 20,34.Vy 40.6

Pavel byl velice intelektuálně nadaný, ale moudrost, která se projevovala v jeho životě, byla naprosto nevídaná. V jeho učení i v příkladu jeho života objevujeme principy, které neodhalili ani největší myslitelé jeho doby. Jeho obrovská moudrost, která probouzí chápavost a vnímavost srdce, i dnes sbližuje lidi, probouzí v nich lepší stránky jejich přirozenosti a inspiruje k lepšímu životu.Vy 40.7

Zaposlouchejme se jen do toho, jak pohanům v Lystře poukazuje na Boha zjeveného v přírodě jako na zdroj všeho dobrého, který “dával z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil pokrmem a naplňoval radostí” Skutky 14,17.Vy 40.8

Sledujme ho ve filipském vězení. Navzdory jeho tělesným bolestem zní půlnočním tichem jeho píseň chvály. Když zemětřesení otevřelo dveře vězení, je znovu slyšet jeho hlas. Jsou to slova povzbuzení pro pohanského žalářníka, který se chtěl zabít: “Nedělej to! Jsme tu všichni!” Skutky 16,28. Všichni jsou na svých místech, upoutáni přítomností zvláštního spoluvězně. A žalářník, přesvědčen silou víry, která pomáhá Pavlovi, se ptá na cestu spasení a nakonec se s celou rodinou připojuje k pronásledovaným Kristovým učedníkům.Vy 41.1

Podívejme se do Athén na Pavla stojícího před vzdělanou společností na Areopágu. Na vědecké argumenty reaguje vědecky, na logiku logikou a na filozofii filozofií. Povšimněme si, s jakým laskavým taktem poukazuje na Stvořitele jako na “neznámého Boha”, kterého jeho posluchači nevědomky uctívají. Když pak cituje slova jednoho z jejich básníků, představí jim Boha jako Otce, který je považuje za své děti!Vy 41.2

Poslouchejme, jak v době, kdy otázka lidských práv byla úplně neznámá, vyzdvihuje velikou pravdu o lidském bratrství a prohlašuje, že Bůh “stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země” Skutky 17,26. Dále jim ukazuje, jak se v celém Božím jednání s lidmi jako zlatá nit vine jeho milost a odpuštění: “Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.” Skutky 17,27. Poslouchejme, jak na dvoře Festa král Agrippa, usvědčen pravdou evangelia, volá: “Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.”Vy 41.3

A Pavel, s poukazem na své řetězy, zdvořile odpovídá: “Kéž by dal Bůh, aby ses nejen ty, nýbrž i všichni, kdo mě slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já — kromě těchto pout.” Skutky 26,28.29.Vy 41.4

Svůj život popsal apoštol Pavel těmito slovy: “Častokrát jsem byl na cestách — v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.” 2. Korintským 11,26.27.Vy 41.5

“Jsme-li tupeni,” prohlásil, “žehnáme, pronásledováni neklesáme, když nám zlořečí, odpovídáme laskavě.” 1. Korintským 4,12.13. “Máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme; jsme chudí, a přece mnohé obohacujeme; nic nemáme, a přece nám patří vše.” 2. Korintským 6,10.Vy 41.6

Svou radost nalezl Pavel ve službě. V závěru svého namáhavého života, když se díval zpět na těžkosti i vítězství, mohl říci: “Dobrý boj jsem bojoval.” 2. Timoteovi 4,7.Vy 41.7

Všechny tyto příběhy mají velký význam i pro nás, především však pro mladé lidi. Mojžíš se vzdal perspektivy královské vlády, Pavel výhod bohatství a úcty svého lidu, aby oba prožili život, v němž měli nést břemeno Boží služby.Vy 42.1

Mnohým se život těchto mužů jeví jako plný odříkání a obětí. Bylo tomu ale opravdu tak?Vy 42.2

Mojžíš považoval “Kristovo pohanění” (Židům 11,26) za větší bohatství než všechny poklady Egypta. BylVy 42.3

o tom přesvědčen, protože to byla pravda. Podobně i Pavel prohlásil: “Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.” Filipským 3,7.8. I on byl spokojený se svou životní volbou.Vy 42.4

Mojžíšovi nabízeli vladařský trůn a faraonův palác. Ten byl ale naplněn hříšnými požitky, které působily, že lidé zapomínali na Boha. Proto se raději rozhodl pro “trvalé bohatství a spravedlnost” Přísloví 8,18. Namísto života spojeného s velikostí Egypta se rozhodl svůj život spojit s Božím záměrem. Místo toho, aby vydával zákony Egyptu, přinášel pod Božím vedením zákony celému světu.Vy 42.5

Mojžíš se stal Božím nástrojem, který předal lidstvu zásady, jež podnes chrání rodiny i společnosti a tvoří základní kámen prosperity národů.Vy 42.6

Také dnes je uznávají nejvýznamnější lidé světa jako základ nejlepší lidské vlády.Vy 42.7

Velikost Egypta už zapadla prachem. Jeho moc a civilizace pominuly. Nikdy však nezanikne to, co vykonal Mojžíš. Velké zásady spravedlnosti, jejichž nastolení věnoval celý život, jsou totiž věčné.Vy 42.8

Mojžíšův těžký život prozařovala přítomnost toho, kdo je “významnější nad tisíce jiných” a “přežádoucí skvost” Píseň písní 5,10.16.Vy 42.9

S Kristem putoval kdysi pouští, byl s ním na hoře proměnění a je s ním i dnes v nebesích. Mojžíšův život na zemi byl požehnaný a požehnáním, v nebi je ctěn.Vy 42.10

Také apoštola Pavla při jeho různých úkolech podpírala moc Boží přítomnosti.Vy 42.11

“Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.” Filipským 4,13. “Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Snad soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, bída, nebezpečí nebo meč? … Ale v tom ve všem slavně vítězíme mocí toho, který si nás zamiloval. Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.” Římanům 8,35-39.Vy 42.12

Pavel však očekával budoucí radost, kterou považoval za odměnu za všechnu svou námahu — radost z toho, že jednoho dne uvidí ovoce svého díla. Očekávání stejné radosti dávalo i Ježíši Kristu sílu snášet kříž a potupu.Vy 42.13

Věřícím v Tesalonice apoštol Pavel napsal tato slova: “Vždyť kdo je naše naděje, radost a vavřín chlouby před naším Pánem Ježíšem Kristem při jeho příchodu, ne-li právě vy? Ano, vy jste naše sláva a radost.” 1. Tesalonickým 2,19.20.Vy 43.1

Kdo může změřit dopad celoživotního díla apoštola Pavla pro celý svět? Právě jeho působení dnes vděčíme za mnohé blahodárné vlivy, které zmírňují utrpení a zlo, potěšují v zármutku, pozvedají život ze sobectví a smyslnosti a dávají mu naději na nesmrtelnost. Těžko docenit téměř nepovšimnuté cesty apoštola Pavla a jeho spolupracovníků, během kterých se s dobrou zprávou o Božím Synu vydali z Asie až na pobřeží Evropy. Jak velkou hodnotu má život, který se stal Božím nástrojem a přináší druhým požehnání? Jakou hodnotu bude mít ve věčnosti, až budeme moci sledovat výsledky takového celoživotního díla?Vy 43.2